Babiš dobře věděl, proč si má pojistit imunitu. Jeho útok na nezávislý soud je skandální
Andrej Babiš neunesl rozsudek Městského soudu v Praze, který rozhodl o vině europoslankyně Jany Nagyové v kauze Čapí hnízdo. Projevil východní mentalitu Ficova střihu, když zaútočil na soudkyni odvolacího soudu. Kdyby se zbaběle neschoval za imunitu, čekal by ho stejný verdikt.
Rozsudek v kauze Čapí hnízdo se dal očekávat. Odvolací Vrchní soud v Praze zavázal nižší městský soud stanoviskem, podle kterého oba obžalovaní, Andrej Babiš a Jana Nagyová, porušili zákon. „Jejich jednání naplnilo skutkovou podstatu zločinů dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie ve formě spolupachatelství,“ napsala soudkyně Eva Brázdilová.
Nemohl rozhodnout jinak
Prvoinstanční soudce Jan Šott neměl prakticky žádný manévrovací prostor. Rozhodnout jinak by mohl jen v případě, kdyby advokáti doplnili nové závažné důkazy, což se nedalo očekávat. Nechtěl protahovat už tak dlouhé soudní líčení a potrestal Nagyovou tříletou podmínkou se zkušební dobou na pět let a peněžitým trestem 500 tisíc korun.
Šott oznámil, že musí závěry odvolacího soudu respektovat, a proto by se dalo očekávat i odsouzení Babiše, kdyby byl vydán sněmovnou. Žalobce pro něj navrhoval stejný trest s vyšší pokutou 10 milionů korun, ale dopadnout by mohl i hůř.
„Odvolacímu soudu se jeví neoddiskutovatelným, že oba obžalovaní se podíleli na naplnění znaků skutkové podstaty žalovaných trestných činů společně, po vzájemné dohodě, každý z pozice svého postavení v rámci jednajících subjektů,“ potvrzuje tento předpoklad soudkyně Brázdilová.
Soud rozhodl nečekaně rychle a bez dalšího dokazování, rozsudek není pravomocný. Nagyová se může odvolat znovu k Vrchnímu soudu v Praze, ale nedá se očekávat, že by změnil názor. Po pravomocném rozsudku může využít mimořádné opravné prostředky k Nejvyššímu či Ústavnímu soudu s čistě teoretickou šancí na zvrat.
Reputační porážka
Nicméně už teď je jasné, že Babiš utrpěl těžkou reputační porážku. Dobře si uvědomoval, že by bylo těžko udržitelné, aby vládu řídil odsouzený dotační podvodník. Proto se po vývoji soudního řízení, kde tušil výsledek, dohodl s Tomiem Okamurou na kšeftu vzájemného nevydání, který u nás nemá obdoby.
Stejné privilegium nemohla využít bývalá manažerka Čapího hnízda Nagyová, jíž šéf ANO za věrné služby zařídil volitelné místo v Evropském parlamentu. To jim však nebylo nic platné. Europarlament podobné kšefty nehraje a vydal Nagyovou k soudu.
Soudce Šott se zachoval podivně alibisticky. Ačkoli často dochází k jiným rozsudkům prvoinstančního a odvolacího soudu, snad nikdy se soudce veřejně neobhajoval, že trvá na svém původním názoru. Konkrétně, že jsou oba obžalovaní nevinní, ale nemohl jinak.
Dokládá to jen nestandardnost případu, který od začátku provázely obrovské politické tlaky. Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) přitom při vyšetřování dotace pro Farmu Čapí hnízdo konstatoval podvod a Babišova firma ji musela vrátit. Vrchní soud dospěl k podobným závěrům a záhadou spíš zůstává, proč ke zcela odlišným závěrům dospěl soudce Šott.
Šottova pochybení
Odvolací soud předtím dvakrát rozmetal Šottovu konstrukci, nápadně vycházejí z pozic obhajoby Babiše a Nagyové. Konstatoval závažná pochybení v jeho práci, „některé důkazy pominul, k hodnocení jiných přistoupil selektivně a nepodrobil je komplexnímu hodnocení, což vedlo až k hypotetickým a tendenčním závěrům“.
Vrchní soud zpochybnil základ Šottova rozsudku (a verze obhajoby), že Farma Čapí hnízdo nebyla z Agrofertu účelově vyčleněna kvůli dotaci, ale údajně kvůli rodinným vztahům. Nově vzniklá společnost hodlající investovat stovky milionů korun totiž neměla před podáním dotace žádné zdroje ani majetek, a bez úzkého finančního i organizačního propojení s holdingem by nemohla vzniknout a fungovat. To zcela popírá podmínky dotačního programu pro malé a střední podniky.
Šott dvakrát ignoroval výhrady a připomínky odvolacího soudu, a proto se nelze divit, že ho potřetí zavázal právním názorem, na což má podle zákona právo. Děje se to poměrně běžně, ale nikdy kolem toho není takový povyk. Pochybnosti spíš vzbuzuje fakt, proč soudce nabíjí munici obžalovaným.
Babišův politický útok
Šottova alibismu se chytil Babiš, který zatím nejostřeji zaútočil na nezávislou justici, jeden z pilířů právního státu. Označil znovu celou kauzu za „politický proces, který měl znemožnit jeho politickou kariéru“. Co je však horší, dehonestoval lživě soudkyni, aniž by se za ni postavily stavovské organizace. Je jim to jedno, nebo se bojí?
„Dnešní soud je výsledkem nezákonného postupu senátu Vrchního soudu v Praze vedeného paní soudkyní Brázdilovou. Věřím, že tato soudkyně kauzu určitě nedostala náhodou. Paní soudkyně měla od začátku jasno, jak to dopadne, tedy že jsme vinní,“ napsal na sociálních sítích.
Soudkyně Brázdilová podle něj „zcela ohnula soudní proces a zavázala absolutně protizákonně soud první instance účelovým dokazováním a nějakou svou pravdou“. Protizákonně? Nějakou svou pravdou, která premiérovi nevoní?
„Nezbývá mi než to označit jako individuální selhání justice, stíhání a odsouzení na objednávku, likvidaci politického soupeře léta budovaným systémem. Je to skandální rozhodnutí. Považuji to za ostudu české justice,“ pokračoval Babiš a vyjádřil víru, že se oba očistí.
Skandální je něco jiného. Takto koncentrovaný politický útok na nezávislou justici tu ještě nebyl. K tomu se musí připočítat vyhrožování vyšetřovatelům a policejní čistky předchozí Babišovy vlády krátce po vypuknutí této aféry, a náhlé změny názorů dozorového žalobce. Nemluvě o zastavení vyšetřování fiktivní obří reklamy desítek firem Agrofertu v areálu Čapího hnízda, což je výsměch všem podnikatelům, kteří byli odsouzeni kvůli řádově nižším daňovým deliktům v této oblasti.
Konglomerát ANO vynaložil ohromné úsilí, aby byl tento případ zameten pod koberec. To se úplně nepodařilo a premiér Babiš teď zuří a kope kolem sebe. Pracuje se svou toxickou kamarilou na ovládnutí státu a nejraději by řídil i soudy. To je nejvarovnější zpráva celé kauzy Čapí hnízdo.
