Lhali nám ráno, lhali nám i večer. Česko léta neplní závazky v NATO, peněz dává málo a armáda pokulhává
Zhruba patnáct let slyšíme od politiků řeči, které maskují skutečný stav české armády a naprosto nedostatečné výdaje na obranu. A nejde jen o mytická dvě procenta HDP, ke kterým jsme se zavázali v NATO. Vrchní velitel ozbrojených sil prezident Petr Pavel teď upozornil i na to, že slíbené obranné kapacity pro alianci plní Česko zhruba jen z 50 procent. To je ostuda. Jak je vidět, o armádě a výdajích na obranu nám lhali ráno i večer.
Slova o lžích jsem parafrázoval a vypůjčil jsem si je z neveřejného projevu někdejšího maďarského premiéra Ference Gyurcsányho, které řekl v září 2006. Někdo jeho vystoupení nahrál, některé věty pustil do médií a byl z toho obrovský skandál. Něco tak bombastického v případě Česka o naší obraně a armádě nemáme k dispozici. Ale že se léta o problémech s tím spojených mlží a veřejnosti jsou servírovány výmysly, je zřejmé.
V těchto dnech sledujeme handrkování, kolik vlastně přesně na obranu v posledních letech dáváme. Premiér Andrej Babiš a ministr obrany Jaromír Zůna nejdříve tvrdili, že za rok 2026 to bude dělat dohromady 2,06 procenta HDP a sliby NATO splníme. Jenže to rozporoval prezident Petr Pavel, NATO a také američtí velvyslanci v Praze a při Alianci. Ti všichni hovoří o necelých 1,8 procenta. Nakonec Babiš kapituloval a přiznal, že to je pod dvěma procenty, ale že pod ně se dostala i předchozí vláda. Expremiér Petr Fiala a bývalá ministryně obrany Jana Černochová okamžitě označili Babišova slova za lež. Jenže se ukazuje, že slavně oznámeného překročení dvou procent HDP v letech 2024 a 2025 skutečně nemuselo být dosaženo.
Takže kdo lže? Kdo něco pořád maskuje? A k čemu všemu to slouží? K posílení obrany a bezpečnosti České republiky a schopností české armády rozhodně ne. Vždyť kumulovaný dluh v obranných výdajích podle expertů už v Česku činí kolem 750 miliard korun.
Vrchní velitel ozbrojených sil prezident Petr Pavel pak v pondělí na konferenci Money Money Money pořádané televizní CNN Prima News upozornil, že „slíbené obranné kapacity pro NATO plní Česko zhruba jen z 50 procent“. Hrozné číslo. Ovšem něco takového nevzniká za rok, za dva ani za pět let. Je to dlouhodobý problém.
Jeden konkrétní příklad. Před lety se Česko v rámci budování schopností NATO zavázalo, že postavíme těžkou mechanizovanou brigádu. Že v ní budeme mít v roce 2025 určený počet vojáků, techniku a že bude plně bojeschopná. Nic takového se ale nestalo. Dnes se hovoří o tom, že brigáda možná bude někdy po roce 2030. Dělá si někdo z českých občanů i z centrály NATO legraci?
A pozor – nemůžeme problémy v případě obrany a armády házet na jednu vládu. Chyby se kupily za vlády Petra Nečase (ta začala v roce 2010), pak Jiřího Rusnoka, Bohuslava Sobotky, Andreje Babiše, Petra Fialy a dnes opět Babiše. Mimochodem, nejnižší procento zmíněného HDP na obranu šlo v letech 2013 až 2016. A vůbec nejméně v historii České republiky v roce 2015, kdy to bylo katastrofických 0,96 procenta. A víte, kdo na ten rok sestavil rozpočet a byl ministrem financí? Ten člověk se jmenuje Andrej Babiš.
Když ale někdo na problémy s penězi poukáže a u toho upozorňuje na velké hrozby (třeba Rusko), jako náčelník generálního štábu Karel Řehka, je okřikován. Když se někdo snaží výdaje na obranu přece jenom reálně zvýšit, jako bývalá ministryně Jana Černochová, tak jí u toho zbrzdí její vlastní vláda. Protože další volby na krku, protože rozdávat voličům se musí atd. No a ta koaliční smlouva, že? To samé vidíme i v Babišově kabinetu, kde výdaje na obranu bourá Okamura a jeho SPD a také nekonečné sliby hnutí ANO.
Je proto jasné, že přes veškeré proklamace situaci s výdaji na obranu a schopností armády nestihne vyřešit ani Babišova vláda. Ani kdyby se v příštích letech v tomto směru hodně polepšila. Problémy jsou příliš hluboké, jsou strukturální. Netýkají se jen samotných peněz.
Například Spojené státy a prezident Donald Trump zcela správně po Evropě požadují, aby převzala v NATO větší vojenskou odpovědnost. To bez více peněz nejde. USA také chtějí, aby Evropa daleko více řešila pomoc Ukrajině. I to dává smysl. Jenže Evropa je nejednotná. Politický i vojenský pohled na Ukrajinu je na našem kontinentu roztříštěný. K tomu všemu nám pořád chybí vojenské kapacity a schopnosti, kterými disponuje Amerika. No a Česko v tom moc nepomohlo a nepomáhá. Měli bychom se stydět.
Momentálně se připravují nová Koncepce výstavby Armády České republiky. Premiér Babiš na ni hodně spěchá, prý má být dokončena koncem května. Spěch ale není v tomto případě dobrým rádcem, přestože je mnohé léta zanedbáváno. Dokument, který vzniká, totiž nemá odrážet pouze současnost, ale má se do hloubky zabývat nejrůznějšími výzvami, největšími hrozbami a má naprojektovat budoucí změny bezpečnostní politiky.
Narážíme u toho na další velké problémy. Ty souvisejí s vývojem společnosti a českou politikou obecně.
Ozbrojené síly mohou dobře plnit své zvláštní poslání chránit a zajišťovat bezpečnost občanů pouze tehdy, pokud se mohou spolehnout na odpovídající podporu obyvatelstva i na dobrou správu věcí veřejných, která chápe a oceňuje jedinečné aspekty služby v armádě. Podle průzkumů si česká armáda užívá velké důvěry lidí, ale málokdo v ní chce sloužit a málo lidí by šlo skutečně bránit vlast, kdyby to bylo potřeba. Kromě rozšířeného pacifismu většina lidí dnes už ani netuší, jak se to dělá.
Málokdo připomíná, že situace si po summitu NATO v červenci v turecké Ankaře vyžádá další nové a možná velké úpravy v tom, co máme v obraně a s naší armádou dělat. Jenže mnoho českých vlád dlouhé roky nedostatečně integrovalo změny armády do celkového politického rámce, ve kterém se země pohybuje. U toho armádě nebyly poskytnuty dostatečné zdroje, které potřebuje k plnění svého poslání a naplnění přislíbených schopností v NATO. Zatím většinou u českých politiků vítězila krátkozrakost.
Nabubřelé řeči, kterými je veřejnost o české obraně, bezpečnosti, armádě a vojenské strategii léta zásobována, bohužel nekončí. Mám proto velkou obavu, že k potřebným činům ani teď nepokročíme.
Jeden příklad na závěr. První studii o tom, že drony budou hrát podstatnou roli ve vojenství, obdržel generální štáb české armády někdy v roce 2002. Zopakuji to – před více než dvaceti lety. Prezident Miloš Zeman, který se v mnohém mýlil, se nemýlil v tom, když před více než deseti roky poukazoval na potřebu nákupu či výroby většího množství bezpilotních prostředků. Píše se duben 2026. Drony se už řeší. Ale stále jen tak na půl plynu…
