Budoucí maďarská vláda se chystá rozdávat tak, že by se toho lekl i Babiš
Péter Magyar má určitě své kouzlo osobnosti, které bylo podepřené i tím, že voliči měli dost korupce a klientelismu a únava ze souvislých šestnácti let vlády Viktora Orbána byla vysoká. Jenže na konci rozhodování voliče většinou vstoupí do hry ekonomika. A nutno říct, že Maďarsku se v posledních letech tak nějak nedařilo.
Inflace byla ještě loni na čtyřech a půl procentech, což byla jedna z nejvyšších hodnot v EU. Hospodářsky růst byl naopak jeden z nejnižších v Unii a dosáhl v roce 2025 pouhých 0,4 procenta. Rok předtím byl jen o desetinku lepší, v roce 2023 se maďarská ekonomika propadla o 0,8 procenta. To vše se odehrávalo za vysokých rozpočtových schodků ve výši blízko pěti procent. Orbán rozdával na všechny strany a vytlačil státní dluh na 75 procent HDP, což je nejvíce ze zemí skupiny V4. A stále to roste.
S maďarskou ekonomikou je prostě třeba něco dělat. Problém je, že ekonomický program strany Tisza je napsán tak, že by se toho lekl i náš Andrej Babiš. Vítěz voleb plánuje kromě jiného snížit daně z minimální mzdy z 15 procent na devět. Ale daně mají klesnout i všem lidem se mzdou pod mediánem. Oproti tomu se má zavést nová jednoprocentní daň z majetku nad jednu miliardu forintů (cca 2,6 milionu eur) ročně. Týká se to jen velmi bohatých, většinu populace to nezasáhne. Je ale otázkou, kolik tato daň vynese vzhledem k nízkému počtu poplatníků a zda nepovede k odchodu bohatých lidí ze země. Dále se má snížit DPH na topení dřevem a některé další položky.
Kromě toho se bude rozdávat při zdvojnásobení základních rodinných příspěvků. Plánováno je zvýšení důchodů při zachování Orbánova 13. a 14. důchodu.
O čtvrtinu se mají zvýšit platy státních zaměstnanců v klíčových oblastech, jako je školství, sociální péče, ochrana dětí.
Vzniknout má štědrý program výstavby dostupných nájemních bytů a podpora bydlení. Zachovány mají být i „sociálně citlivé“ (čti dotované) ceny energií pro domácnosti.
Tyto kroky mají údajně podpořit domácí spotřebu a vnitřní poptávku. A nastartovat, jak jsme opakovaně slýchali od Babiše i Aleny Schillerové, hospodářský růst ve výši tří až čtyř procent ročně.
Magyar má v programu i zavedení eura s cílem splnit podmínky do roku 2030, což se s takovou politikou sotva podaří. Připomeňme, že státní dluh by například musel klesnout ze současných 75 procent HDP na 60. Ale to je absurdní představa, když rozpočtové schodky mají klesnout na tři procenta právě až v roce 2030. Tudíž dluh každoročně poroste.
Je pravda, že Péter Magyar má v bruselském šuplíčku sedmnáct miliard eur (408 mld. Kč) dotací, které Orbánovi Evropská komise zadržela z důvodů porušování zásad právního státu, a budoucí premiér věří, že se nyní ruka páně otevře a on z toho bude moct financovat své sociální výdaje a snižování daní snad bez prudkého nárůstu dluhu státu a snížení ratingu. Ale i tyto peníze brzy dojdou.
Navíc je otázkou, jak rychle bude Brusel reagovat na Magyarovy urgence zmrazených miliard. Zvláště když loučení s ruskou ropou a plynem posouvá Tizsa až na rok 2035, zatímco EU počítá se zákazem dovozu už od příštího roku. Ono ale objektivně vyrovnat se se současnou závislostí, kterou Tisza zdědila po Orbánovi, nebude jednoduché.
Z Ruska se loni do Maďarska dovezlo kolem devadesáti procent maďarské spotřeby ropy, což je nemalý nárůst z 61 procent v roce 2021. Rusko také pokrývalo až osmdesát procent dovozu plynu z Ruska.
Tisza označuje svůj plán za „maďarský New Deal“. Hlavní myšlenka je, že bez fungujícího právního státu a bez odstranění korupce není možný zdravý ekonomický růst. To je bezpochyby pravda a v tomto směru mají Maďaři co řešit. Ale nestačí to. Země potřebuje hluboké reformy veřejných financí i sociálních systémů, jejichž nákladnost je už nyní nad možnostmi ekonomiky.
