Pacient NATO je postřelený. Předpokládat, že Evropané rychle převezmou roli USA, je naprosto nereálné

Stalo se tak 1. dubna, ale nebyl to aprílový žertík. Trumpa zlobí evropští členové Severoatlantické aliance, kteří mu odepřeli požadovanou pomoc ve válce s Íránem. Některé státy, jako je Španělsko, Itálie a zpočátku i Velká Británie, dokonce odmítly v rámci íránského dobrodružství využívání amerických základen na svém území či přelety vojenských letadel největšího spojence. Navíc existují i země včetně Česka, které dávají podle Američanů příliš málo peněz na obranu. Pod kotlem přitopil i prezident Petr Pavel, který na besedě se studenty právnické fakulty v Praze prohlásil: „Donald Trump udělal pro snížení důvěryhodnosti NATO za poslední týdny více než Vladimir Putin za několik let.“ 

Vnitřní problémy spojenecké organizace ale nejsou žádnou novinkou. V roce 1966 vystoupila z integrovaných vojenských struktur Aliance vždy tvrdohlavá Francie (za Charlese de Gaulla) a v roce 1974 na krátkou dobu i Řecko. V listopadu 2019 pak francouzský prezident Emmanuel Macron v rozhovoru pro časopis The Economist řekl: „To, co právě zažíváme, je mozková smrt NATO. Spojené státy svá strategická rozhodnutí se svými partnery vůbec nekoordinují.“