Famózní americký let k Měsíci je součástí války o osídlení této družice Země, vesmír je potenciální bojiště
Ve čtvrtek v noci se odehrála jedna z nejvýznamnějších událostí posledních desetiletí ve snaze dobýt vesmír. V rámci projektu Artemis II, který je akcí americké agentury NASA, letí po startu z Floridy tři astronauti a jedna astronautka v lodi Orion k obletu Měsíce. Je to předznamenání opětovného přistání lidí na Měsíci v příštích letech a později možná i na Marsu. Jenže tentokráte jde o víc. Začíná zlomová bitva o osídlení a využití Měsíce. To bude mít dopady na světovou politiku, ekonomiku i vojenství. Soupeří v ní hlavně Spojené státy a Čína, za slabší konec provazu tahají Rusko i Evropa.
Celý svět se zatajeným dechem sledoval ve čtvrtek v noci českého času úspěšný start lodě Orion z Floridy, protože přes všechny technologické vymoženosti je podobná záležitost nadále vysoce riskantní. V nesčetných komentářích k této události jsme slyšeli mimořádně zajímavé technické podrobnosti, byly popsány nové rekordy (posádka se má dostat do největší vzdálenosti od Země, jaké kdy bylo v lidské historii dosaženo) a média neopomněla i rozbor banálnějších věcí, například jaká je na vesmírné lodi toaleta a co budou astronauti jíst. Na pozadí toho všeho se ale odehrává osudové soupeření, které v budoucnosti ovlivní svět daleko více než dnes tolik zmiňovaná válka v Íránu. Experti například tvrdí, že na Měsíci jsou minerály, které lidstvo potřebuje. Vesmírný prostor je také klíčovým místem, kde se vede soupeření o komunikaci, hospodářství a budoucí vojenskou strategii. To vše ovlivní zápas o to, kdo bude „pánem světa“.
„Pokaždé když se lidstvo vydalo do nějaké nové sféry, přesunuly se tam s ním také války… S vesmírem to nebude jinak, už teď se z něj stává potenciální bojiště… Není tedy žádným překvapením, že propukly nové vesmírné závody. Jejich vítězi připadne vše. Největší výzvou bude ale zajistit, aby z nich jako vítěz vyšlo celé lidstvo,“ píše v knize „Budoucnost geografie. Jak vesmírná politika promění nás svět“ uznávaný britský publicista Tim Marshall, který se věnuje geografii a geopolitice.
Marshall má pravdu, ale jak si kdo dobývání vesmíru představuje, záleží dnes především na něm. Nejdůležitějšími hráči jsou Spojené státy a Čína. Rusko, které v tom kdysi hrálo prim, začalo zaostávat kvůli nedostatku peněz, některým technologickým problémům i tomu, že prezident Vladimir Putin má jiné priority (třeba nesmyslnou válku na Ukrajině, která zemi vyčerpává). Menší vliv na dění ve vesmíru pak mají Evropa, Indie či Japonsko, i když se o některé projekty snaží.
Budoucím problémem jsou především „vztahy ve vesmíru“. Nyní existuje vesmírná smlouva z roku 1967, kterou ratifikovalo 115 států. Je považován za jednu z nejúspěšnějších mezinárodních dohod vůbec. Tato smlouva zakazuje vnitrostátní přivlastňování nebeských orgánů. Tedy, že státy by neměly vlastnit ve vesmíru majetek. Smlouva však neříká nic o soukromém přivlastňování ve vesmíru. Nepředpokládalo se, že privátní firmy budou mít někdy sílu a technologie to zvládnout. Dnes je ta možnost velmi reálná.
Zatímco v minulosti bylo dobývání vesmíru jen záležitostí států, v současnosti v něm mají velmi silné slovo i soukromé firmy. V loňském roce došlo k 324 raketovým startům, z nichž 165 realizovala vesmírná společnosti Elona Muska SpaceX. Jedna soukromá firma tak měla více startů než všechny státy dohromady, daleko před Čínou s 88, Rusko se 17 a Evropa s pouhými osmi starty. Vypuštěné satelity také ukazují výrazný posun od států k soukromému sektoru: z přibližně 14 000 aktivních satelitů jich momentálně patří Muskovu Starlinku kolem 9300. U toho připomeňme, že společnosti Elona Muska mají speciální dohody s Pentagonem (americké ministerstvo války), pro který provozují vojenské satelity. Ty také dodávají informace Ukrajincům v jejich boji s Ruskem. Čína má momentálně 700 družic, z nichž je třetina vojenských. Avizované vojenské soupeření, naštěstí zatím ne válka, tak ve vesmíru už probíhají.
Vraťme se ale k projektu Artemis II. Zatím stál necelých 100 miliard dolarů a odhaduje se, že někdy v roce 2028 až 2030 by měla americká vesmírná loď přistát s lidskou posádkou opět na Měsíci. Někteří odborníci to kritizují a říkají, že na průzkum Měsíce i případnou těžbu surovin zde by stačily projekty s využitím moderních technologií. Bez lidí. Na to se ale v politice či vojenství nehraje. Jde i o symboly. Proto se do roku 2030 chystají na Měsíc i Číňané. Kdo tam bude dřív? To uvidíme.
V každém případě Čína nahradila ve vesmírné bitvě s Američany Rusko. S tím Peking sice spolupracuje, ale Moskva bude i v tomto případě slabším partnerem. Čína v posledních desetiletích vytvořila rozsáhlý vesmírný program, který je poháněn vědeckými, ekonomickými a vojenskými imperativy. Navíc pekingská vláda má na tento vývoj dostatek peněz. Už v roce 2017 čínský prezident Si Ťin-pching představil plán, jak by se jeho země měla do roku 2045 stát „přední světovou vesmírnou velmocí“. O tom nemusíme pochybovat, že se jí to podaří. Čína plánuje i výstavbu Mezinárodní lunární výzkumné stanice na jižním pólu Měsíce. Ta by se pak měla rozšířit do sítě orbitálních a povrchových zařízení podporujících průzkum, těžbu zdrojů a dlouhodobé bydlení.
Proto se vedou i odborné diskuse o tom, zda se jako první o kolonizaci a nastolení „suverenity nad Měsícem“ pokusí Čína nebo Amerika. Nebo to bude samotný Elon Musk? Dnes to pořád zní jako sci-fi, ale vyloučena není žádná z nastíněných možností. Otázkou je, co z toho pak bude využito pro vojenské účely.
Kolonizaci vesmíru přitom někteří lidé považují za jedinou možnou záchranu lidstva pro případ planetární katastrofy v budoucnosti. Například německý odborník Rainer Zitelmann, který dlouhodobě analyzuje vesmírné projekty, říká: „V určitém okamžiku další velký asteroid znovu zasáhne Zemi. Pokud tu budeme žít výhradně, mohlo by to znamenat náš konec. Multiplanetární civilizace toto riziko snižuje. Proto cestování vesmírem není luxus, ale existenční otázka.“
Takže vzhůru na Měsíc, na Mars a někdy možná ještě dál. Právě probíhající cesta americké vesmírné lodě Orion, která letí k Měsíci, je pouhý začátek při možném přesunu lidstva do vesmíru. Pokračování muže být samozřejmě ale úplně jiné, než jsme si dnes popsali…
