Sto dní vlády: Premiér Babiš nemá koalici pod kontrolou, tragická komunikace, adorace Orbána
Uplynulo sto dní od jmenování vlády. Premiér Andrej Babiš očekával ostrý nástup, ale stále není schopen ukočírovat své koaliční partnery. Jeho vládnutí provází chaotická komunikace, nejednota a posun k „padouchům“ Evropy.
Andrej Babiš vytvořil většinovou koalici s SPD a Motoristy během jednoho večera. Byla to pro něj jediná šance na mocenský revanš a ochranu před pravomocným soudním rozsudkem. Parlamentní většina umožňuje koalici naplňovat radikální plány na dobytí státu a odstranění či oslabení všech „elementů“, které by mohly této revoluci překážet.
Plán dobytí státu
Tento scénář stále trvá a vláda tlačí na pilu. Svědčí o tom řada poslaneckých iniciativ, jimiž chce urychlit některé kontroverzní změny bez standardního připomínkového řízení. Chce zrušit služební zákon a nahradit jej zákonem o státní službě, který umožní hluboké čistky ve státní správě. A to i s rizikem kolize s evropským právem a ztráty miliardových dotací.
Někteří ministři nelení a režírují personální čistky už teď pomocí systemizací, což jim umožňuje současná zákonná úprava. Vynikají v nich hlavně resorty životního prostředí a zahraničí v držení Motoristů. Personální změny probíhaly v minulosti vždy, ale předchozí vláda bývala kritizována za nedůslednou deagrofertizaci státu. Nastupující vládní garnitura chce být mnohem důslednější a pod smyšlenými konspiracemi o „zhoubném“ vlivu „nevolených vnitřních struktur“ chystá oligarchizaci státu.
Tyto scénáře začaly částečně drhnout, když se objevily problémy kolem Filipa Turka. Od nich se odvíjí nekonečná série skandálů a provokací Motoristů, kteří se zviditelňují na válce s prezidentem Petrem Pavlem, ačkoli ji chtěl premiér Babiš utlumit. Byla to jen hra na premiérovu „státotvornost“, kterou nikdy nemyslel vážně.
Já jim to říkal
Tradovalo se, že premiér má přes přesvědčivé volební vítězství ve vládě slabou pozici, jelikož potřebuje parlamentní většinu do té doby, dokud ho nepodrží před vydáním soudu. Jako zavádějící se ukázaly úvahy, že se po hlasování ve sněmovně něco změní a premiér utáhne šrouby.
Odtud pramení Babišova neschopnost reagovat na proruské výboje bloku SPD. Babiš problém vyřešil neotřelým sdělením, že předseda sněmovny Tomio Okamura hovoří ke svým sedmi procentům voličů, i když často v rozporu s vládním programem.
Odtud panuje neschopnost zjednat si pořádek na ministerstvu životního prostředí, kde nejmenování Turka vyústilo ve fraškovité vedení resortu loutkou Igorem Červeným, fungujícím jako Turkův asistent. Vládní zmocněnec Turek odcestoval místo Červeného do Bruselu na Radu ministrů životního prostředí EU, což oslabuje pozici České republiky při vyjednávání. Co na to premiér?
„Já jsem Motoristům říkal, že vždy když půjde Turek někde místo ministra, tak to bude v titulcích, já víc k tomu nemůžu říct,“ uvedl Babiš, který nedokáže zastavit tuto ostudnou anomálii, které si v Evropě všímají.
Chaos v komunikaci
Chaotický styl řízení vlády prokázala rozporuplná komunikace při repatriačních letech z Blízkého východu. Informace Macinky a Babiše se popíraly v řádu hodin a premiér se vrátil k nechvalnému mikromanagementu z pandemie covidu. Komunikace drhne stále častěji, jako by premiér často netušil, na čem jeho lidé pracují. Připomeňme některé excesy z poslední doby.
Ministr obrany Jaromír Zůna, zřejmě první adept na odvolání z vlády, ujišťoval poslance Výboru pro obranu, že letos sice výdaje na obranu poklesnou, ale už v roce 2027 najedou na původní trajektorii a stoupnou o 60 miliard korun. Vycházel přitom ze střednědobého výhledu ministerstva financí. Premiér Babiš to vzápětí razantně popřel slovy, že neví, kde na to ministr přišel.
Značný rozruch vyvolalo paragrafové znění poslaneckého zákona namířeného proti organizacím spolufinancovaným ze zahraničí. Přihlásil se k němu radikál Jindřich Rajchl, který volá po zrušení protiruských sankcí, a Babišova poradkyně Natálie Vachatová, jež se nijak netají náklonností Putinově režimu.
V jednu chvíli se zdálo, že vláda po vlně kritiky ustupuje, když ministr spravedlnosti Jeroným Tejc po jednání vlády oznámil, že žádný zákon nebude, „jen“ nařízení vlády, podle něhož budou neziskové organizace publikovat domácí dotace. Druhý den to bylo jinak. Premiér Babiš oznámil, že zákon bude a sám si ho bere na starost.
„Není pravda, že bychom chystali nějaký zákon proti neziskovkám. Není to nic ruského, ale ani americký zákon FARA. Je to jenom přehled o tom, že někdo dostává peníze ze zahraničí a jak je používá,“ řekl Babiš. Jenže přesně to je princip ruského zákona proti zahraničním agentům. Buď o tom premiér vehementně hájící Vachatovou, že je v pohodě, neví, nebo vědomě lže a řídí ho proruská enkláva ve vládě.
Útok na veřejnoprávní média
Podobný komunikační kolaps provází další citlivé téma, zestátnění veřejnoprávních médií. Nositelem této změny má být ministr kultury Oto Klempíř, jenž se inspiruje u Ficovy kontroverzní ministryně kultury Martiny Šimkovičové.
Z ničeho nic hodil šrapnel k tématu Tomio Okamura, který po jednání koaliční rady prohlásil, že poslanci ještě letos v první fázi navrhnou částečné zrušení koncesionářských poplatků pro seniory nad 75 let, studenty a firmy. To by mohlo veřejnoprávní média přivést k bankrotu, jelikož by přišla o třetinu příjmů. Nemohla by vypořádat svoje smluvní závazky a neplatí lži, že by se financování vrátilo do roku 2024.
Tentokrát se ozval premiér Babiš. „Pan Okamura místo toho, aby držel dohodu, že se neinformuje veřejnost dřív, než je shoda, tak věren své tradici zase něco sděloval médiím,“ postěžoval si, jenže věřit jeho slibům, že nejde o zestátnění médií, které má platit od roku 2027, může jen prosťáček.
Obrat k Orbánovi
Změny v bezpečnostní a zahraniční politice jsou jedním z hlavních signálů sta dnů Babišova vládnutí. Na dodržování postupného zvyšování výdajů na obranu tlačí zejména americká strana, což musí být pro Babiše hořká pilulka už jen proto, že se považuje za jednoho z nejoddanějších stoupenců Donalda Trumpa v Evropě.
Dnes zjišťuje, že mu toto podlézání nic pozitivního nepřináší. Spíš jen problémy s vysokými cenami pohonných hmot a hrozící vleklou energetickou krizí, jež se propisuje do životní úrovně voličů. Babiš v červené kšiltovce s nápisem Silné Česko si přitom od jeho návratu sliboval světový mír. Zatím je situace mnohem horší a český premiér začíná couvat od jeho podpory.
Babiš nyní prohlašuje, že se s Trumpem v Bílém domě nesetká, ačkoli o to ještě nedávno velmi usiloval. „Nechystáme se, já jsem tam už byl… Teď vidíme jiného Trumpa než tehdy,“ uvedl premiér. Zřejmě si vyhodnotil, že padl mýtus Trumpa mírotvorce, a navíc je otázka, jestli by o schůzku stál samotný americký prezident, když považuje země nedodržující závazky za černé pasažéry NATO.
„Hlavní je pro nás Evropská unie,“ říká dnes premiér a chlubí se esemeskou Emmanuela Macrona. Nad tím už zůstává rozum stát. Hnutí ANO vstoupilo do nacionalistické frakce Patrioti pro Evropu, jejímž cílem je oslabení EU, a také proto tato frakce podporuje maďarského premiéra Viktora Orbána.
Otevřeně ho podporuje i Babišova vláda, čímž se stvrzuje posun země do klubu nespolehlivých spojenců. Orbán si ve volební kampani vybral za hlavní terč Ukrajinu a Brusel. Jeho vláda funguje jako vazal Moskvy, o čemž svědčí čerstvý skandál, kdy vyšlo najevo, že maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó pravidelně telefonicky informoval Rusko o průběhu zasedání členských zemí EU.
Petr Macinka a Karel Havlíček označili tyto zprávy za konspirační teorie, ačkoli je Szijjártó sám potvrdil. Korunu všemu nasadil ministr zahraničí, který označil Orbána za Michelangela nové doby, což je jeden z mnoha důvodů, proč Macinku nebrat vážně.
Budování úzkých vztahů s vládami Roberta Fica a Viktora Orbána, stejně jako výrazné oslabení pomoci Ukrajině jsou jedním z nejhmatatelnějších výsledků sta dnů vlády. To je důvod s dalšími výše uvedenými indiciemi k mimořádné obezřetnosti. I proto je dnes s Babišovou vládou spokojeno jen 32 procent voličů, z toho jen 40 procent Motoristů.
