Pavel Páral: Energetická krize houstne a jsme terpve na začátku. Kam se vyšplhá cena plynu a ropy?
Tak, jak se prodlužuje konflikt na Blízkém východě, rostou obavy z dopadů dlouhého uzavření Hormuzské úžiny na světovou ekonomiku. V Česku ale zatím vládl klid a diskuse politiků i veřejnosti se točila kolem toho, jak s námi zase cvičí pumpaři, kteří začali zdražovat vzápětí po dopadu prvních amerických raket v Íránu.
Pumpaři prý nezlobí
Průměrné ceny benzínu 39,60 Kč a nafty 43,20 Kč na konci minulého týdne přitom nebyly nic až tak drastického, byť rostly rychle. Ministerstvo financí, které provedlo první kontrolu marží pumpařů, dokonce fakticky vyloučilo, že by si prodejci pohonných hmot nějak mastili kapsu na probíhající válce. Od vypuknutí konfliktu v Íránu podle ministerského monitoringu přirážky čerpadlářů dokonce klesly.
Podle získaných dat činily běžné marže u litru nafty před krizí 2,70 Kč až 3,20 Kč, zatímco po vypuknutí konfliktu 1,90 Kč až 2,60 Kč. Po spuštění monitoringu sestupný trend pokračoval dokonce až k jedné koruně na litru, uvedlo ministerstvo ve zprávě. Podobný vývoj nastal i u benzínu, kde marže 2,35 Kč až 2,60 Kč zůstala stejná před vypuknutím konfliktu i po něm a po spuštění monitoringu zatím klesla až ke 2,10 Kč.
Ministryně Alena Schillerová zjištěné skutečnosti využila k argumentaci, že snížení spotřební daně u pohonných hmot, jehož se dožaduje opozice, není namístě. Tvrdí také, že ceny pohonných hmot v Česku se kombinací aktuální daňové politiky a ministerského monitoringu marží drží na jedněch z nejnižších hodnot EU. V tuto chvíli jsou u nás pohonné hmoty údajně osmé nejlevnější ze všech 27 států. Levnější jsou například na Slovensku, kde vláda masívně tlačí na jedinou rafinérii Slovnaft, aby nezdražovala. Česko takové páky na polský Orlen, jemuž patří naše rafinérie v Litvínově a Kralupech, nemá.
U zemního plynu, který je další rizikovou položkou, distributoři stále hlásí, že mají nakoupeno a s nějakým velkým zdražováním nepočítají.
Teprve začátek
Situace vypadá takřka idylicky, ale je to jenom zdání. Světový trh s energiemi už zažívá bouři. Ukazuje se, že dopady války, i když by byla brzy ukončena, budou trvat velmi dlouho a nejhorší nás teprve čeká. Například saúdští exportéři očekávají, že ropa, která od začátku války zdražila nad 100 dolarů za barel, vystoupá až přes 180 dolarů, neskončí-li válka do konce dubna. To je téměř trojnásobek předválečné úrovně.
U katarského plynu je to ještě horší. Po íránském bombardování katarských polí odhadují jejich provozovatelé, že obnova těžby a exportu potrvá minimálně čtyři měsíce od konce vláky a znovuotevření Hormuzu. Většina plynu v Evropě pochází sice z USA a Norska, ale i tak už pociťujeme zdražení. Ceny v Evropě oproti předválečnému stavu jsou už nyní na celý zbytek letošního roku nad šedesáti eury na megawatthodinu a léto je období, kdy se plní zásobníky plynu na zimu, takže se dají čekat jeho vysoké ceny minimálně počátkem příštího roku, kdy se bude ze zásobníků čerpat.
To samozřejmě ovlivní i ceny elektřiny, pro něž jsou plynové elektrárny určující. Nyní se pohybují kolem 100 eur za MWh. Ale na výrobu jedné elektrické MWh potřebujete dvě MWh v plynu a polovinu emisní povolenky, která nyní stojí skoro 70 eur.
EU je v zeleném klidu
Cenami energií a emisních povolenek se minulý týden zabývala na summitu Evropská rada. Italská premiérka Giorgia Meloniová tam požadovala pozastavení systému emisních povolenek pro plynové elektrárny, v čemž ji podporoval i Andrej Babiš. Ale většina členských zemí tento návrh odmítla, a to navzdory hrotící se situaci na energetickém trhu. Šéfka Evropské komise pouze připustila zvětšení rezervy povolenek pro umístění na trh, a tím jejich mírné zlevnění, což Komise hodlá předložit v příštích týdnech. Jinak upozornila, že energie v Evropě jsou zatíženy vysokými daněmi a tam mají vlády členských zemí prostor pro úlevu v době dramatického zdražování. Jenže i povolenky jsou daně, které zatěžují ceny energií, a tvoří 11 procent z celkové faktury za energii. Jejich výnosy však mohou být použity pouze na dekarbonizaci. DPH a další energetické daně jsou přitom součástí státních rozpočtů, které jsou v evropských zemích velmi napnuté. A stojí před naléhavou nutností zvyšovat výdaje na obranu před válčícím Ruskem.
Pro dosud klidnou Evropu tak začíná zvonit budík docela naléhavě. Lze očekávat, že světová ekonomika zpomalí a inflace vzroste, takže nebude možné pomoci ekonomice snižováním úroků. Takovému stavu se říká stagflace, což je stav, z něhož je velmi obtížné se dostat.
Dozvuky války, i když brzy skončí, můžeme přitom cítit ještě celý příští rok. Pod tlakem totiž nejsou jen energie. Z oblasti Perského zálivu pochází až třetina surovin k výrobě průmyslových hnojiv. Výpadek produkce a následné zdražení budou znamenat, že podraží potraviny a v některých oblastech, zejména v Africe, to může vyvolat sociální bouře. Ale pocítíme to nejspíš i my.
Ze stejné oblasti se ale dováží také helium, které potřebují technologie vyrábějící čipy. To může způsobit narušení dodavatelských řetězců, jaké jsme zažili u automobilek na konci covidové pandemie. Prostě krize teprve začíná a do konce je daleko.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
