Pavel Páral: Po Juchelkovi potopa. Z důchodové reformy zbyde jen díra v příští kapse
Není to překvapení. ANO i další strany koalice kandidovaly s rušením penzijní reformy, a tak ho nyní chystají. Co překvapuje, je spěch, s nímž k přípravě rušení parametrických změn v penzích zavedených předchozí vládou přistupují.
Ministr Juchelka ještě nemá paragrafované znění, ale už požaduje, aby se projednalo ve zkráceném řízení bez vyčíslení nákladů. Ty budou obrovské a v čase porostou. Babišova vláda jejich většinu ale ve svém rozpočtu neuvidí. Nabíhat začnou až po roce 2030. Kromě toho chce vláda penzistům přilepšit ještě nad rámec toho, co původně slibovala. A na to už jí peníze chybět budou.
Díra v příští kapse
Největším trhákem vládní koalice je zastropování důchodového věku na 65 letech. Při současném zvyšování bude na pětašedesáti až v roce 2030. Podle Fialovy reformy měl věk odchodu do penze růst mužům i ženám o měsíc ročně až na 67 let. To znamená, že v tomto věku by se odcházelo do důchodu až od poloviny padesátých let.
Druhým reformním pilířem, který má nyní padnout, je omezení valorizací vyplácených důchodů. Nyní se penze zvyšovaly o inflaci a třetinu průměrné mzdy. Vláda chce znovu zavést valorizaci o polovinu průměrné mzdy.
Mzdová část valorizace se v posledních letech nekonala, protože průměrná mzda byla a stále je po vysoké inflaci v letech 2022 a 2023 pod úrovní roku 2021. Platná pravidla přitom umožní valorizace podle mezd až v okamžiku, kdy se vyrovná předchozí pokles a jejich výše překročí úroveň z roku 2021. Závisí proto na tom, jak rychle mzdy rostou. Národní rozpočtová rada loni předpokládala, že do valorizace důchodů se tento ukazatel propíše od ledna 2030. Mzdy však rostou rychle. Loni to bylo o čtyři a půl procenta a letos by to mělo být podobné. Ke mzdové valorizaci by tak mohlo dojít i o rok dříve. Každopádně i to je za horizontem mandátu této vlády. Zvýšení nákladů opět pocítí až další vláda.
Navíc podle analýz počítajících dopady z demografického vývoje a z jen dva roky fungující reformy by na počátku třicátých let byl důchodový účet v přebytku. Vybrané pojistné by převyšovalo zhruba o čtyřicet miliard vyplacené důchody. Při zachování reforem by přebytek vydržel až zhruba do roku 2040, kdy by ho vynuloval odchod početně silné generace tzv. Husákových dětí do penze. V případě rušení základních reformních opatření by se důchodový účet dostal opět do schodku už kolem roku 2035. V horizontu zhruba 25 let by pak podle dosavadních studií mohlo na důchodovém účtu chybět 150 až 200 miliard korun. U toho už ale Babiš nebude
Ještě něco navíc
Jenže penzijní dluhy mohou dorazit rychleji. Juchelka navrhuje, aby vláda podpořila pracující důchodce, a to nejen už Fialou zavedenou slevou na důchodovém pojištění ve výši šest a půl procenta hrubé mzdy, jejíž náklady už letos stojí státní rozpočet 4,5 miliardy. Nicméně to bylo kompenzováno zastavením zvyšování penze za roky odpracované důchodci navíc. Tuto výhodu chce vláda penzistům vrátit, ale ještě ve větším rozměru než před reformou. Stát to má sedmnáct miliard ročně. Je sice užitečné, budou-li lidé i po dosažení důchodového věku dál pracovat a platit daně a odvody, ale neexistuje žádná analýza, která by ukázala, že se tak vysoké náklady vyplatí.
Juchelka také přilepší penzistům osmdesátníkům. Každých pět let se jim bude důchod zvyšovat o pevnou částku, což bude stát další tři miliardy. To samozřejmě okamžitě ucítí i současní důchodci, jež bude Babiš potřebovat v příštích volbách. Mladých produktivních se to dotkne v nižších penzích až za řadu let.
Hoří stovky miliard
Tato vláda prostě hodlá ignorovat nezvratný fakt, že roste podíl důchodců na populaci a podíl produktivních lidí klesá, a o budoucnost těch „našich lidí“ se ve skutečnosti vůbec nezajímá.
V roce 2000 připadlo na jednoho staršího 65 let 4,4 člověka ekonomicky aktivního. Ti mu vydělávali na jeho důchod. V roce 2023 to bylo už jen 2,8 a v roce 2060 to bude už jen 1,7 člověka. Kritiky jakýchkoli reforem vytrvale ražená teze, že situaci lze vyřešit prorodinnou politikou a zvýšením porodnosti, je čirý blábol bez jakékoli opory. Stejným demografickým vývojem prochází celý svět, s výjimkou zemí, jako je třeba Nigérie či Egypt, kde žádná prorodinná politika neexistuje.
Kromě toho, aby ty zástupy nových dětí pomohly platit penze ve čtyřicátých a padesátých letech, už by musely být narozené. Děje se přitom pravý opak, a nejen v Česku. Porodnost prudce klesá. Zatímco podle prognóz, z nichž čerpala Fialova vláda ve svých výpočtech penzijní reformy, se mělo loni narodit ještě 90 tisíc dětí, ale z posledních odhadů vyplývá, že jich bylo jen 77 tisíc. A nestály na nimi nijak přívětivé sudičky, protože je jasné, že tito novorozenci budou muset kvůli Babišovi s Juchelkou v dospělosti platit mnohem vyšší daně než jejich rodiče, aby zajistili důchodcům aspoň minimální životní standard. A k tomu si budou muset masívně spořit na ten vlastní, neboť bez úspor to bude těžko k přežití.
Dopady naplánovaných změn budou dramatické. Podle pravidel platících do Fialovy reformy by v polovině století generovaly vyplácené důchody každoročně nový státní dluh ve výši čtyř procent HDP, což je v dnešních cenách asi 360 miliard. Ani po reformě neměl důchodový deficit podle výpočtů Národní rozpočtové rady klesnout pod jedno procento HDP, tedy asi pod devadesát miliard v dnešních cenách. Teď tato úspora mizí.
Přitom v těchto počtech není dalších sto miliard, které bude potřeba najít na dofinancování zdravotnictví čistě z demografických důvodů. V současnosti ta zhruba čtvrtina penzistů konzumuje šedesát procent zdravotní péče. A jak poroste podíl důchodců v populaci, bude to stále dražší.
A mimochodem, Juchelka už počítá s dalšími miliardami na sociální péči pro seniory. Do poloviny století na ni bude potřeba také až o dalších sto miliard více a stát si pro ně bude muset sáhnout do kapsy daňovým poplatníkům. Přístup k penzím ve stylu po nás potopa je asi největší vadou na fungování nové vlády, jak ho zatím předvádí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
