Jefim Fištejn: Zákon staré dámy platí i v Grónsku. Díky čemu Trumpova vůle předbíhá dějiny?
Dnes celý mediální svět žije osudem Grónska, jako včera žil osudem Venezuely, předevčírem genocidou v Gaze a před měsícem strázněmi bojující Ukrajiny. Každému zasvěcenému konzumentu tiskových zpráv je známo, že Donaldu Trumpovi jde v první řádě o nerostné bohatství ostrova, o vzácné zeminy, a řečičky o hrozbě jeho obsazení nepřátelskými mocnostmi nejsou víc než průhledná zástěrka. Vzácné zeminy potřebují Spojené státy, aby snížily svou závislost na Číně.
K těžbě a vývozu milionů tun písku, obsahujícího všech 17 vzácných kovů, je ovšem zapotřebí odpovídající infrastruktura, cesty a přístavy. Jejich výstavba by si vyžádala nekřesťanské peníze, které nemá ani samotné Grónsko, ani metropolitní Dánsko. To druhé vydává ročně pouhých 600 milionů dolarů jako almužnu pro 57 tisíc obyvatel ostrova, včetně veškeré infrastruktury. I tuto skromnou pomoc pokládá Kodaň za přehnaně velkorysou a snaží se ušetřit, kde může. Nejlépe se šetří na lidech, podle rčení „čím míň lidu, tím víc klidu.“
V 60. a 70. letech minulého století dánští lékaři prováděli na inuitských ženách hromadnou sterilizaci už od věku 12 let, často bez jejich vědomí, natož souhlasu. Ve výsledku se jejich populace snížila o polovinu, stejně tak, jako výdaje na ně. Zhruba ve stejné době Dánové přestěhovali místní chovatele polárních sobů ze vzdálených pastvin do panelových domů v městských aglomeracích, čímž připravili muže o tradiční prostředí a obživu. Ztráta tradičního způsobu života vedla k epidemickému rozšíření alkoholizmu mezi Inuity a Eskymáky. A jelikož oni, tak jako ostatní severské národy, špatně štěpí alkohol, výsledkem byl prudký nárůst notorického opilectví a sebevražednosti mezi původním obyvatelstvem Grónska. Nechci tím říct, že by se Dánové chovali vůči nim nějak obzvlášť odporně, pouze vysvětluji, že dojde-li někdy na volbu mezi Dánskem a Amerikou, nemusí nutně vybrat to první. Všechny průzkumy ukazují spíše na to, že ze všech možností Gróňané preferují úplnou nezávislost. Kodaň tomu bránit určitě nebude, ježto zákon z roku 2009 uznává právo tohoto autonomního útvaru vystoupit z protektorátu.
Trumpův zálusk na největší ostrov světa mohl někomu připadat komický, dokud nebyla vyhlášena, zatím neveřejně, jeho kupní cena – 700 miliard dolarů. Zhruba se to rovná dánským dotacím za 1000 let. Zdá se, že Trump nebude muset vést o ostrov krutou válku. Počítá spíš s tím, že tu zaručeně zafunguje jiný mechanizmus. A už začíná fungovat. Ten psychologický mechanizmus je dokonale popsán ve hře Friedricha Dürrenmatta „Návštěva staré dámy“. Stručně připomenu její děj.
Do jakéhosi bohem zapomenutého maloměsta Güllen nečekaně přijíždí stará dáma, velká zbohatlice Claire Zachanassian. Tam kdysi vyrůstala, ještě jako Klárka Wäscherová. Obyvatelé zchudlého městečka si od návštěvy slibují finanční injekci, Claire zase pomstu za dávnou křivdu. V mládí otěhotněla s místním švihákem Alfrédem Illem, ten však otcovství popřel a za pomoci falešných svědků vyhrál následný soudní proces, zatímco ona byla osočena jako děvka. Klára musela v hanbě, bez peněz a bez pomoci opustit domov. Později však díky sňatku s ropným magnátem a několika dalším manželstvím získala obrovský majetek. Stará dáma učiní güllenským nehoráznou nabídku: věnuje městu miliardu, jestliže Illa někdo z obyvatel zavraždí. Ti nejprve návrh jednoznačně odmítnou – je prý naprosto neslučitelný s jejich morálním kodexem, s jejich posvátnými hodnotami. Pokušitelka odvětí: „Nevadí, počkám“. Pak se začínají dít věci!
Jednoho dne si Ill všimne, jak se soused chlubí novými botami. „Kdepak jsi na ně vzal, vždyť dřeš bídu s nouzí?“ „Ale kdež, dostal jsem v bance značný úvěr!“. Náhle Illovi dochází, že je ztracen. Město začíná prudce bohatnout, ačkoli stará dáma ještě nikomu nedala ani halíř. Samotná vidina nadcházejícího bohatství už způsobí náhlou prosperitu a banky ochotně půjčují „na sekeru“. Zpátky do chudoby už se nikomu nechce a je jasné, že příběh musí skončit, a také i končí vraždou starého chlípníka. Stará dáma podepisuje miliardový šek a v rakvi, kterou prozíravě přivezla s sebou, si odváží mrtvolu toho, kdo jí ublížil. Je lhostejno, kdo konkrétně Illa zabil – zabila ho chamtivost společnosti, pro kterou hodnoty byly jen cudnou zástěrkou pro nízké pudy. Hořká komedie nepřekvapuje tím, že celé vnitřně zkažené město je ochotné vraždit za peníze, nýbrž tím, že se nenajde žádný slušňák, který by takovou nabídku odmítl.
Popsaný psychologický mechanizmus platí za všech okolností. Grónské banky už nyní začaly schvalovat úvěry nepodložené schopností místních obyvatel splácet své půjčky. Nelze vyloučit, že se Grónsko jednou stane severním Kuvajtem, zbohatlým na svých píscích plných vzácných zemin. Jejich děti budou studovat na Harvardu a svorně chodit na demonstrace za něčí sociální spravedlnost pošlapanou dobovým imperializmem.
