Kupovat Grónsko je zbytečné. Zapomenutá dohoda odhaluje Trumpovy motivy a Babišovu hloupost
Situace s Grónskem už je tak vážná, že si Andrej Babiš musel koupit globus za patnáct tisíc. Díky němu zjistil, že tento ostrov skutečně leží zhruba na půl cesty mezi Ruskem a USA. Argument posílení národní bezpečnosti, kterým Donald Trump ospravedlňuje svoje snahy Grónsko získat, tak podle Babiše dostává svou váhu. Tímto vyjádřením by premiér považoval postoj geopolitické divize Agrofertu za definitivní. Že je situace o fous komplikovanější, než lze nazřít s prstem na mapě, nás asi nepřekvapí. To by Babiš nesměl být stejný neználek jako Donald Trump. O co tedy jde?
Je asi bez debat, že poloha Grónska je v mnoha ohledech strategická. Lidstvo si to uvědomilo podstatně dřív než Donald Trump. Po obsazení Dánska nacistickým Německem v roce 1940 si na tomto ostrově Němci začali zřizovat meteorologické stanice důležité pro vedení války v severním Atlantiku. Dánský velvyslanec ve Washingtonu Henrik Kaufmann vyhodnotil bezprizorní situaci Grónska jako nebezpečí a začal autonomně jednat. V roce 1941 došlo k dohodě, na základě které Spojené státy Grónsko Dánům „pohlídají“.
Rok po válce nabízela Trumanova administrativa za ostrov sto milionů dolarů ve zlatě. Dánové odmítli. V roce 1951 USA a Dánsko uzavřeli dohodu, na základě které mohla vojska Spojených států v Grónsku volně stavět základny, přístavy, alokovat vojska a vojenskou techniku a tak dále. A skutečně se tak dělo a nikdo proti tomu neřekl ani popel. Ani když v roce 1968 na základně Thule (dnes Pituffik) havarovalo letadlo nesoucí atomové bomby, což bylo přímým porušením dánských mezinárodních závazků odmítajících jaderné zbraně. Mimochodem, jedna ze čtyř bomb se od té doby nenašla.
Po konci studené války postupně upadal zájem Spojených států o Grónsko i jejich vojenské nasazení. V roce 2004 byla dohoda mezi Dánskem, Grónskem a USA aktualizována s tím, že pokud by Američané chtěli na ostrově provádět nějaké významné akce vojenského rázu, mají to dát vědět.
A to je vše. Spojené státy si dodnes mohou na území Grónska dělat vojensky takřka cokoli. Mohou tam obnovit základny z doby studené války, umístit lodě, tisíce vojáků, rakety, prostě cokoliv. Není sebemenší důvod Grónsko kupovat, anektovat nebo jakýmkoliv způsobem vlastnit. Americké národní bezpečnosti to nepřispěje o nic víc než možnosti, jaké má nyní. Navíc v současné vypjaté geopolitické situaci by Dánové, respektive státy Evropy a NATO, jakoukoliv americkou snahu posílit vojensky vůči Rusku vítali s nadšením. Proto deklarované důvody nejsou nic jiného než habaďůra.
Nikdo si nemůže být jistý
Nehledě na všechna představitelná i nepředstavitelná šílenství příštích dní lze dnes vyvozovat dvě věci celkem jistě. Grónsko asi definitivně ztrácí vyhlídky na nezávislost na Dánském království. Zákon o samosprávě z roku 2009 tam umožňuje o nezávislosti hlasovat v referendu. To bylo předmětem veřejné debaty na ostrově několikrát. Dosud k odtržení nedošlo především z ekonomických důvodů, kdy více než polovinu grónského státního rozpočtu tvoří dotace z Dánska. Nyní se přidávají důvody bezpečnostní. Ne že by Dánsko bylo vojenskou velmocí, která by dokázala takto velké území proti komukoliv ubránit. Dokud je ale Grónsko jeho součástí, patří nadále, byť s výjimkami do Evropské unie a do NATO, a jeho osud se tak stává věcí širšího zájmu.
Druhý axiom, který nynější situace navozuje, se bez nadsázky týká každého na planetě: Neexistuje vůbec nic, co by vás uchránilo před neurvalostí a slaboduchým jájínkovstvím Donalda Trumpa. Dánsko je členem NATO, na svém území si dosud nechalo americkou armádu dělat, co chce. Na jedinou aktivaci článku 5. Washingtonské deklarace v historii, která vyústila ve válku v Afghánistánu, odpověděli Dánové s velkým nasazením. Se 43 padlými vojáky se tato šestimilionová země řadí mezi ty, které obětovaly nejvíce. Čechů v Afghánistánu padlo čtrnáct. Dánsko kupuje stíhačky F-35, které se vykládají jako instrument k utužení vztahů s USA. Celkem jich bude mít 43, navíc dánské firmy dodávají do těchto letounů některé klíčové komponenty. Ale nic z toho se nepočítá, pokud to stojí v cestě realizaci slaboduchých nápadů trapnost vyzařujícího egomaniaka Donalda Trumpa.
Více o politice Donalda Trumpa vůči Grónsku si poslechněte v nejnovější epizodě politického podcastu Padni komu padni:
