Aleš Michal: Jak probudit ODS ze zimního spánku
Občanští demokraté jsou v době konání svého kongresu po dlouhé době skutečně na rozcestí. S opětovným nástupem Andreje Babiše přišli po čtyřletém vládnutí v široké koalici o moc a čekají je léta strávená v opozici. Začátek volebního období, kdy se od ODS bude čekat bryskně formulovaná kritika Babišova kabinetu, je zároveň vhodnou příležitostí pohledět pravdě do očí. Říct si, že více než deset let strana sázela na dominanci muže, který ji sice vrátil z politického suterénu zpátky na vrchol, zároveň byl však hlavně ke konci svého mandátu kritizován za nedostatek komunikace. A to ne pouze té směrem k veřejnosti, ale i ke svým vlastním spolustraníkům.
Od voleb do dnešních dní se ODS nacházela, a sám Petr Fiala tato slova použil pro povolební stav celé koalice SPOLU, v zimním spánku. Tuto kdysi nejsilnější stranu, která určovala ráz české demokratické transformace, čeká nelehký zápas o to, kdo v příštích čtyřech letech bude lídrem opozice. Aby se však do této soutěže mohli občanští demokraté vůbec pustit, musí si sami položit otázku, za jakých okolností po nich nepoklesne poptávka. Nebo ambiciózněji: co udělat, aby se na politické výsluní mohli znovu vrátit.
Muzeum devadesátek
Osud sociálních demokratů, kdysi hlavního mocenského konkurenta ODS, by měl současné straníky varovat. Je to totiž příběh o programové a personální strnulosti stejně jako hlubokých vnitřních rozporech, které ve své nezdravé míře nakonec můžou zničit jakoukoliv stranu.
Strany, které dnes vnímáme jako „tradiční“, jsou k této strnulosti náchylné mnohem víc než byznysové nebo vůdcovské populistické projekty, přestože v nich za běžných okolností fungují standardní demokratické mechanismy. První domácí úkol pro ODS je tedy jasný: stranu provzdušnit, otevřít novým členům, propojit ji s vlastní mládežnickou organizací a nastavit mechanismy i navenek tak, aby byla svou otevřeností atraktivní pro aktivní a podnikavé lidi. Jednou z cest, jak toho docílit, je například důkladně promyšlený systém statusu registrovaných příznivců, který jiné, později vzniklé strany mocně využívají. A za revizi stojí i reforma členství samotného. Strana může být živým organismem totiž především díky aktivitě svých členů. Chcete působit jako muzeum devadesátkových politiků, kteří opakují prázdné fráze a navenek marketingově natírají zkostnatělou vnitřní organizaci na růžovo? Pak otvíráte prostor nové konkurenci. Naopak vážně míněná snaha po reformě může straně nejvíc pomoct, protože noví členové s sebou přinesou nové nápady a myšlenky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
