Andrej Babiš bude žádat sněmovnu o důvěru pro svůj vládní pytel blech. Jak dlouho je udrží pohromadě?
V úterý 13. ledna začne schůze Poslanecké sněmovny a jedním z jejich prvních bodů bude žádost premiéra Andreje Babiše o vyslovení důvěry jeho vládě. Vzhledem k tomu, že ANO, SPD a Motoristé ve sněmovně disponují pohodlnou většinou 108 křesel, mělo by se jednat o hladkou záležitost, na které asi největší pozornost budou poutat projevy v předcházející rozpravě. Při bližším pohledu však o vládní stoosmičce nelze mluvit jako o konsolidované síle, ale naopak jako pytli blech.
Už samotnou zvláštností je skutečnost, že o důvěru bude žádat kabinet, který není úplný. Ministerstvo životního prostředí totiž na „vedlejšák“ řídí ministr zahraničních věcí a šéf Motoristů Petr Macinka. Stranického nominanta na tento post Filipa Turka tvrdošíjně odmítá prezident republiky Petr Pavel a vše nasvědčuje, že i přes řinčení zbraněmi a hrozbou žaloby na hlavu státu se Turek na toto ministerstvo jako plnohodnotný ministr a člen vlády brzy (možná i nikdy) nepodívá. Post zvažovaného vládního zmocněnce pro Green deal pro něj lze spíš vnímat jako marketingovou náhradu či úlitbu pro jeho ego.
Pozoruhodná je, nebo to alespoň tak působí na veřejnost, skutečnost, že premiér Andrej Babiš toho pro jmenování Filipa Turka ministrem příliš (de facto nic) neudělal a ani udělat nechce. Na Hrad sice poslal příslušný návrh, ale při novoročním obědě zjistil, že s prezidentem nepohne. Zároveň vyloučil podání kompetenční žaloby, čímž Turkovy ministerské ambice srazil k ledu. To může znamenat začátek drolení vztahu mezi ANO a Motoristy, protože Motoristé si budou tuto potupu pamatovat a při nejbližší příležitosti sáhnou k odplatě nebo budou klást překážky při schvalování některého z důležitých zákonů v budoucnosti.
Ještě zajímavější vztah je mezi ANO a SPD. Parlamentní klub okolo Tomia Okamury připomíná doslova a do písmene pytel rozjívených blech. Nejprve Radim Fiala veřejně poníží a degraduje ministra obrany Jaromíra Zůnu za jeho vyjádření k Ukrajině, pak to pokračuje výroky některých poslanců o muniční iniciativě a končí to veřejným zvažováním, že nepodpoří vládu při hlasování o důvěře. Svým způsobem rétorika některých členů klubu SPD připomíná období, kdy strana byla ještě v opozici a svojí hlasitostí a výbušností projevů se snažila na sebe upoutat pozornost. Nyní je však ve vládě, jejíž předseda prezentuje názory České republiky na mezinárodní scéně. A tam se Babiš – jak známo – nechová a nevyjadřuje tak kategoricky jako na domácí scéně, i když s oblibou zde lavíruje a praktikuje svoji dealovou politiku něco za něco. Ve světle toho proto bude zajímavé sledovat a poslouchat, co Babiš řekne zástupcům SPD před samotným hlasováním o důvěře. Potřebuje jejich hlasy…
Stabilita vlády je postavena i na chemii mezi jejími členy nebo alespoň předsedy koaličních stran. O Babišovi je známo, že v Česku není příliš mnoho politiků, kterých by si vážil nebo je respektoval. Většinou z nich pohrdá a vychází s nimi, jen když je potřebuje a mohou mu být prospěšní. Jak si asi v tomto duchu vede Tomio Okamura? Částečně to bylo vidět i při Babišově jmenování premiérem, kdy šéf ANO z jeho servilního přiťuknutí šampaňským nebyl příliš nadšen. Reálné zobrazení toho stavu pak bylo zjevné, když se na vládní tiskové konferenci novinář Babiše zeptal, jak bude v Bruselu žehlit Okamurovy výpady vůči šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové. Babišova lakonická odpověď a výraz obličeje „já myslím, že Ursula ani neví, kdo to je“ vypovídaly o mnohém.
A asi jen mouchy na fíkusech v palácích na Malé straně vědí, jaké jsou reálné vztahy (a názory) Babiše s dalšími poslanci z Okamurova dvorečku, jako je Jindřich Rajchl, akademický rebel a mučedník v jedné osobě Miroslav Ševčík, přeběhlice z ODS Zuzana Majerová, prodavačka ekonomických spisků Markéta Šichtařová nebo někdejší sociální demokrat Jaroslav Foldyna.
Andrej Babiš má výhodu, že se jeho vláda opírá o pohodlnou většinu 108 křesel, takže vrtochy jednoho, dvou nebo i tří rebelů mu asi vrásky nepřidělají a stabilitu vlády neohrozí. Horší to už je s tím, že všechny tyto blechy (a můžeme k nim počítat i Macinku či Turka) si ve svých vyjádřeních a příspěvcích na sociálních sítích neberou servítky a pak to vypadá, že ve vládním táboře levá ruka neví, co dělá nebo říká ruka pravá. To může pro Babiše znamenat vážný problém, protože na rozdíl od období 2013–2017 už tu nemá v záloze jinou alternativu pro koaliční půdorys a na Hradě sedí prezident, který vše bedlivě sleduje a je připraven ho kdykoliv klepnout přes prsty nebo ho alespoň vrátit do patřičných mezí.
