Kyjevská rána „pošukům“. Macinka se profiluje proti Okamurovi, Rajchlovi a Klausovi
Ministr zahraničí Petr Macinka vyzval v Kyjevě Rusko k ústupkům, což se dosud neodvážil ani Andrej Babiš. Rozlítil tím místní Putinovy příznivce, které označil za pošuky. Má je ovšem i v koalici a nejbližším okolí. V zahraniční politice nevládne premiér, ale stupňující se chaos.
Bývalý koordinátor strategické komunikace Úřadu vlády Otakar Foltýn byl démonizován, když označil spoluobčany „adorující či blahořečící zrůdný Putinův režim“, za „svině“ či „zombíky“. Nenáviděný Foltýn skončil, stejně jako jeho vládní odbor. Zdálo se, že už je líp, aspoň proruským dezinformátorům a kolaborantům.
Ve stopách Foltýna
Nyní se vedle Foltýna paradoxně postavil ministr Macinka, jenž se před odjezdem do Kyjeva ostře vymezil proti stejné skupině lidí, jako pranýřovaný koordinátor. „Naprosto drtivá většina českých občanů, mimo pár naprostých pošuků, má velmi negativní vztah k Rusku,“ řekl Macinka. Ukrajina je podle něj země, které je potřeba věnovat daleko více pomoci a podpory. „Určitě jsme spojenci Ukrajiny, o tom asi není pochyb.“
Toto vyjádření je zrovna od Macinky překvapivé, protože před volbami schvaloval pálení ukrajinské vlajky. Jen upřesněme, že proruských „pošuků“ není jen pár, ale nejtvrdší jádro zahrnuje sedm procent populace. Celkově zhruba pětina lidí prosazuje vstřícné postoje ke zločinnému Putinově režimu.
Pozoruhodné je mlčení všech údajných bojovníků za svobodu slova, kteří si z Foltýna vytvořili terč a symbol státní cenzury, ale k Macinkovým impertinencím na adresu „dezolátů“ nemají co říct.
Macinka následně odcestoval do Kyjeva, kde zašel v oficiálních proukrajinských postojích ještě dál, a příliš se neliší od svého předchůdce Jana Lipavského. Vyzdvihl muniční iniciativu, kterou chtěli před volbami Babiš a Okamura zrušit, ale pod tlakem spojenců v NATO v ní pokračují, byť v omezené koordinační roli.
Macinkův obrat
„Já oceňuji velké ústupky, které v tom mírovém jednání byla Ukrajina ochotna učinit, takže teď je čas na ústupky na ruské straně,“ řekl Macinka na tiskové konferenci a odmítl i ruskou interpretaci údajného útoku ukrajinských dronů na Putinovu haciendu.
Přitom to ještě nedávno vypadalo, že je bývalý mluvčí Václava Klause pod silným vlivem svého duchovního vůdce, se kterým sedmnáct let úzce spolupracoval. Bývalý prezident se v posledních letech už vůbec netají náklonností k ruské optice nahlížení na svět.
„Nová vláda je pro mě až moc proukrajinská. Slyšel jsem výrok ministra zahraničí, že v ukrajinské politice ani nehodlají nic měnit, takže jsem velmi zklamán,“ vyčinil Macinkovi koncem roku Klaus. Distancoval se od něj, že nikdy nebyl jeho pobočníkem.
Klaus po anexi Krymu opustil image prozápadního politika a postavil se na stranu Putinovy diktatury. Už tehdy označil Krym za ruské území a odmítal protiruské sankce. Dodnes označuje Západ a NATO za hlavního viníka války a Rusko za ubohého „otloukánka“, který se jen brání, což je ústřední motiv kremelské hybridní války.
Když se proti Okamurově xenofobnímu projevu ohradil ukrajinský velvyslanec Vasyl Zvaryč, je v kontextu posledního vývoje pozoruhodné, že se jako první ozval Macinka. Nereagoval na Okamurovo nediplomatické faux pas, zkritizoval Zvaryče, že překročil své kompetence, a předvolal si ho na kobereček.
Ve stejném duchu reagovala Alena Schillerová, jež by od velvyslance očekávala víc pokory, a nakonec se připojil i premiér Babiš, který se rovněž postavil za Okamuru. „Překročil nějaký úzus diplomatický. Nemá nás tady co poučovat,“ řekl Babiš.
O to překvapivější je Macinkův obrat odporující všem klausovským schématům. Není jasné, co za ním stojí. Jestli mělo jít o ukázání vstřícnější tváře prezidentu Pavlovi, který nechce jmenovat Macinkova spolucestujícího Filipa Turka do vlády, ale Motoristé na něm dál trvají, podřízl si větev samotný nominant.
Turek v nestřeženém okamžiku poskytl rozhovor webu Aktuálně, ve kterém shodil Macinkovo proukrajinské úsilí ruskou propagandou, že za rozpoutání války na Ukrajině může NATO. Pro kredit země je štěstí, že tyto nehoráznosti nevykládal na oficiální úrovni, ale přidal další důvod, proč nemá ve vládě co pohledávat.
Mdlý Babiš
Je ovšem zarážející, že takto jasně jako Macinka se nikdy nevyslovil premiér Babiš, jenž se označuje za jediného garanta zahraniční politiky. Premiér působí zakřiknutě, jakoby vláčený vnějšími a vnitrokoaličními okolnostmi. Dodnes jen omílá bezobsažné mírové fráze, přitom mír je zatím kvůli Putinově zločinné umanutosti v nedohlednu.
Premiér prokázal svůj alibistický a nemastný neslaný přístup i v Paříži na summitu Koalice ochotných, kde nepodpořil tři klíčové body z pěti bodů závěrečného usnesení. Netýkaly se jen účasti mírových jednotek na Ukrajině, ale i další poválečné podpory jejích ozbrojených sil a závazků v případě budoucího ozbrojeného útoku Ruska.
Kdyby se Babiš pod vnějším tlakem nepřihlásil ke zděděné muniční iniciativě, stal by se jen trpěným černým pasažérem. Pokud by sám z koalice podporovatelů Ukrajiny nevycouval. Karel Havlíček před volbami tvrdil, že tyto „paralelní struktury“ jsou zbytečné.
Zatímco premiér vysílá jen mdlé signály, oba menší partneři se profilují. U nevypočitatelného Macinky to vypadá tak, jako by se chtěl emancipovat z okruhu Václava Klause, ale není jasné, zda zase neotočí. Podařilo se mu však v Kyjevě nastavit zrcadlo koaličním partnerům v SPD Okamurovi, Rajchlovi, Foldynovi a spol.
Okamura se od jeho slov distancoval, je to prý jen jeho osobní názor. SPD se podle něj drží programového prohlášení vlády, kde není o podpoře Ukrajiny ani slovo. Rajchl v téže době v České televizi už naprosto bez zábran prohlásil, že si nepřeje odchod ruských okupačních vojsk z ukrajinského území.
Pro dovršení všech absurdit ve stejný den, kdy ministr zahraničí apeloval na dobré vztahy s Ukrajinou, normalizoval Andrej Babiš v Bratislavě vztahy s Putinovým kolaborantem Robertem Ficem, který není spolu s dalším spojencem Orbánem součástí Koalice ochotných.
Co je to za vládu, ve které má cenzurovaný ministr obrany za SPD Zůna zákaz mluvit o pomoci Ukrajině a cestovat do Kyjeva, kam vzápětí odcestuje ministr zahraničí a říká totéž co Zůna, ještě ostřeji? Co je to za premiéra, který dopustí takový binec ve vládě, které ještě nebyla vyslovena důvěra, a už se názorově láme?
Babišova vláda předvádí chaos, rozval zahraniční politiky a bezradnost premiéra. Jeho juniorní partneři si dělají, co chtějí, protože mohou. Nikdo je neřídí a neusměrňuje, a podle toho to vypadá.
