Aleš Michal: Návrat Babiše, revoluce mladých i konec Maláčové. Čím žila česká politika v roce 2025?
Nejdůležitější tuzemskou politickou událostí roku byly bezpochyby sněmovní volby, které vynesly zpátky k moci Andreje Babiše. Ten se vrátil s velkou pompou: navzdory původním očekáváním teď tvoří koaliční vládu s SPD a Motoristy a vše nasvědčuje tomu, že nás čeká velká změna stávajících poměrů. Rok 2025 se ale do kroniky české politiky zapíše i dalšími pozoruhodnými momenty.
Babiš znovu!
Končící rok potvrdil, že Andrej Babiš je hegemonem české politiky. Byl jím totiž paradoxně i po celé čtyři roky, po které po prohraných volbách v roce 2021 zůstal lídrem opozice. Vládu Petra Fialy, ač pozoruhodně jednotnou, totiž po celou dobu ostřeloval z čím dál radikálnějších pozic, zatímco ta často marně hledala strategii, která by proti „Lepší vládě“ efektivně zafungovala. Bezpochyby se Fialově vládě dlouhodobě dařilo na poli mezinárodním, a to především díky podpoře bojující Ukrajině. Zároveň však pokračovala v nesrozumitelné komunikaci i špatně prodávaných ekonomických řešeních, což Babišovi a jeho spojencům nahrávalo.
Babiš dokázal ve volbách uspět s obdivuhodným výsledkem, díky kterému se řadí mezi nejúspěšnější porevoluční politiky vůbec. Mobilizoval nejen ekonomicky deprivované regiony, ale také středně velká města i sídliště. Využil „rezervoáru“ protestních voličů, čímž se mu povedlo zúročit investici z prezidentské kandidatury a zároveň svou v poslední fázi umírněnou kampaní přesvědčil dostatek neradikálních voličů o tom, že se nehodlá stát hrobařem odkazu listopadu 1989. Tím se mu povedl nevídaný majstrštyk.
Nová vláda se slovenskou příchutí?
Přestože bylo Babišovým snem vládnout kabinetu, který by tvořili jen ministři nominovaní za hnutí ANO, nakonec přistoupil na variantu složení otevřené koalice se dvěma menšími partnery. Ministry nominované za SPD totiž Tomiu Okamurovi nadiktoval sám. S Motoristy vedené Petrem Macinkou se naopak trápil – především kvůli dosud nevyřešené nominaci Filipa Turka. Vláda je u moci pouze několik dní, velký vítr, který přichází na jednotlivých resortech i ve státní správě, však cítíme už teď. Kabinet závisí na osobě silného premiéra, jehož vedoucí úlohu všichni uznávají, vnitřní kritická debata se zatím nijak neprojevuje. Svou razancí i reálným postavením ministrů se Babiš přibližuje tomu, jak vládne Robert Fico na Slovensku. Stejně jako slovenská, tak i Babišova vláda závisí na několika osobách, které budou prosazovat extrémní agendu spojenou s vlastními mocenskými zájmy, mimo jiné těmi popírajícími klimatickou změnu. Stejně jako na Slovensku si brzy zvykneme rozlišovat ministry umírněnější – mezi které bychom u sousedů patrně počítali ty nominované za stranu Hlas – a ty radikální, jejichž čelní agendou bude udržování kulturních válek. Jestli tomuto formátu budou odpovídat i střednědobé vládní kroky, na to si musíme počkat.
Odmítnutí agendy změny režimu
SPD Tomia Okamury ve volbách citelně oslabila a na jejím posledním sjezdu se dokonce objevily hlasy kriticky reflektující předvolební kampaň. Zkušený politik Okamura si navíc pustil do revíru lišky v podobě tří malých subjektů, z nichž především lídr PRO Jindřich Rajchl vystupuje jako velmi viditelný, a pro Okamuru tak potenciálně problematický. Zásadním bodem, který Okamurovi uškodil, byla radikální rétorika a nedostatek vůle mluvit o realistických řešeních, což spoustu jeho voličů vehnalo do náručí Andreje Babiše, uvěřitelnějšího ve své kritice Fialovy vlády. Náplastí však jsou aspoň formální vládní účast, místa náměstků na některých resortech, a především post předsedy sněmovny pro Okamuru osobně. V mnohem větších problémech skončil projekt Stačilo! Tomu totiž spojení se spolkem Svatopluk Petra Druláka, nedostatečné odpojení se od dogmatických komunistických prohlášení v posledních dnech kampaně i rétorické proticírkevní výpady uškodilo natolik, že se stalo hlavním poraženým aktérem voleb.
Bída české levice
Ani v roce 2025 se tradiční česká levice nedokázala obrodit. Středobodem té nacionalistické se stalo právě Stačilo! Kateřiny Konečné, které po nekonečných vnitřních sporech před volbami pohltilo sociální demokracii. Právě díky příliš radikálnímu programu, který sociálnědemokratičtí voliči nedokázali strávit, skončila SOCDEM i KSČM na konci roku s nevídanými šrámy. Z politiky se stahují – aspoň pro tentokrát – Jana Maláčová i Lubomír Zaorálek, kteří sice dlouho patřili k tvářím tohoto proudu, avšak jsou hlavními strůjci jeho neúspěchu. Ke konci roku se novým předsedou SOCDEM stal Jiří Nedvěd, který je za něj ale zodpovědný rovněž. Naopak nečekaný úspěch slaví progresivní levice, a to především Zelení. Jestliže už dlouho nedokázala tato strana oslovit mimo komunální úroveň dostatek voličů, aby si zajistila aspoň malý politický vliv, spojení s Piráty se jí vyplatilo. Pro příští čtyři roky bude mít ve sněmovně znovu své zástupce.
Probuzení ekologického protestu
Protestní scéna v uplynulém volebním období prošla turbulentním obdobím. Odpor proti Fialově vládě i období přetínajících se krizí znamenalo výbušnou směs, která hlavně v letech 2022 a 2023 plnila česká náměstí. Nacionalistické a proruské protesty se však díky další marginalizaci vrabelovců a spojení SPD s PRO Jindřicha Rajchla staly prakticky neviditelnými. Kolem voleb se znovu probudil spolek Milion chvilek pro demokracii, do jehož čela se vrátil Mikuláš Minář. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by se do odporu proti populismu a extrémismu vrátil s odpovídající silou. Překvapením jsou však protesty pořádané ekologickými organizacemi, které si za společného nepřítele určily Motoristy a fosilní oligarchy. Opakované řešení eskapád Filipa Turka i provokace Petra Macinky jejich vytrvalosti pomáhají. To je možné klást do kontrastu především s uplynulými léty, kdy tento typ protestu v České republice nepatřil k těm významnějším.
Bitcoin a limity dopadu na veřejné mínění
Právě končící rok přinesl nejen politické návraty, ale taky odchod jednoho z nejvýznamnějších politiků ODS Pavla Blažka. Tomu zlomila vaz bitcoinová kauza, která však ani ke konci roku nedospěla k žádnému závažnějšímu rozuzlení. Mimo jiné ukázala jednu důležitou věc: jak je důležité, aby takové kauzy byly pro voliče srozumitelné. Řada lidí se začala víc zajímat o kryptoměny, někteří pátrali po tom, jak vůbec fungují. Ale předně – ukázal se limit dopadu na důvěru v politiku v situaci, kdy je velmi těžké celou záležitost smrsknout do jednoduchého příběhu.
Kroužkovací revoluce
Volby kromě návratu Andreje Babiše přinesly také kroužkovací revoluci, viditelnou především uvnitř nově opozičních politických stran. Především u STAN a Pirátů se jednalo o „revoluci mladých žen“, která potrápila nemálo vysoce postavených kandidátů, které si strany samy vybraly a o nichž si myslely, že jejich úspěch mají pod kontrolou. V ODS pak dostaly šanci mladé talenty, zatímco obětí naostřených tužek za plentami se stal třeba ministr financí Zbyněk Stanjura. Klíčem pro zvolení se stalo mládí, autentičnost – během kontaktní kampaně i na sociálních sítích – ale taky silná fanouškovská základna. Tyto volby nás tak posunuly zase o něco dál v uvědomění si, do jaké míry se v digitálním světě aspoň částečně ovlivněném algoritmy sociálních sítí prolínají světy politiků a celebrit.
České MAGA tápání
Nelze opomenout ani vlivy klíčových voleb v zahraničí. Nejsilnější samozřejmě měla lednová inaugurace Donalda Trumpa, který se tím vrátil do Bílého domu. Zkraje roku dodal sebevědomí těm českým politikům, kteří se už předtím proháněli po náměstích s červenými kšiltovkami. Vnitřně rozdělené a tápající zůstalo hnutí ANO, které se snažilo vyzobat si z prvních Trumpových kroků vyzobat jen to, co se mu zrovna hodilo do české kampaně. Proamerické vládní strany si těžko hledaly takovou pozici, která by zároveň nezaváněla antiamerikanismem, ale ve stejnou chvíli by nezavdávala k pochybnostem o tom, že je podle nich Trump hrozba pro evropskou bezpečnost. I s výzvou, kterou Trumpovo znovuzvolení znamenalo, si však Fialova koalice dovedla až na výjimky poradit tím, že byla aktivní v debatách v rámci „koalice ochotných“. Místo u stolu České republice zajišťovala organizace muniční iniciativy i erudice prezidenta Petra Pavla. Ekonomicky silný vliv pak mají i kroky nové německé vlády – ten menší pak třeba debaty na levici o tom, jestli se v českých podmínkách dá napodobit nebývalý úspěch radikální levice.
