Vladimír Mertlík: Tomio si brousí zuby, že bude spolu s Turkem a mužiky zakazovat partaje těch druhejch
„Tak prej chce Tomio dát podnět na zrušení STAN a TOP 09,“ řekla posluhovačka panu Kotejnovi, který opustiv před lety službu Finanzwache, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. Krom toho, stižen reumatismem, mazal si právě kolena Opodeldokem.
„Kterýho Tomia mají na mysli, paní Müllerová?“ otázal se Kotejn, nepřestávaje si masírovat kolena, „já znám dva. Jednoho, co byl sluhou u drogisty Zemana, kterýmu položil firmu, když spolu jednou omylem vypili láhev nějakýho mazání na vlasy, a pak znám ještě nějakýho Kobzouna, co sbírá po ulici psí hovínka. Vobou není žádná škoda.“
„Ale, milostpane, pana předsedu Okamuru, toho z SPD, toho šikmovokýho, co nemá rád cizáky. Pan předseda chce požádat soud a pana prokurátora, aby hnedle durch prověřil, jak ty dvě partaje debužírovaly z trestný činnosti v cause Dost i metr, kerá je akorát mentálně u soudu. Soud prej by měl podle něj vydat sofort nějaký pojišťovací příkazy nebo co...“
„Ježíšmarjá,“ vykřikl Kotejn, „to je dobrý. A kde se to panu Okamurovi stalo?“
„Prásknul sebou někde v Ostravě, milostpane, s křovinořezem v zeleném zahradním oblečku. Slamáček mu přitom spadl a von se praštil do hlavy. Jel tam prej s tou svou princeznou Zuzanou v automobilu.“
„Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešťastně skončit. V Ostravě k tomu, to je v Moravskoslezským kraji, paní Müllerová. Tam to má pan Okamura přitom moc dobrý, lepší to tam má už jenom ten Turek z Prešpurku. Tak vida, paní Müllerová. Tak von to teda pan předseda má za sebou. Trápil se dlouho?“
„Byl hned hotovej, milostpane. To vědí, spadnout z takový vejšky a s tím krámem, to nejsou žádný hračky. Nedávno taky, jeden u nás v Nuslích si hrál s vysavačem Dyson, a když vobrátil tu trubku proti sobě, aby se podíval, jak tam padá to svinstvo, co nadělal, tak mu to vcuclo celej ksicht. Takovej slušnej člověk to byl, ňákej Staník, a křivě vodsouzenej prej za výroky proti menšinám. Lidumil, kterej rasisty nenáviděl stejně jako Židy, černochy, buzny, lesby, Araby a žluťáky. Ale pana předsedu Okamuru měl rád.“
„Však taky pan předseda se vyzná a dobře dělá s rozpuštěním těch partají. Jen si vzpomenou, paní Müllerová, jak rozpustil v roce 2015 Úsvit přímý demogracie (ÚPD) na SPD (Soumrak partajních dokladů) a zároveň s tím i pár desítek milionů na různý jeho análízy.“
„Vono prej jich bylo víc, milostpane.“
„To se samo sebou rozumí, paní Müllerová,“ řekl Kotejn, konče masírování kolen, „kdybyste chtěla vykrást kasu, nemluvě vo státní, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně. Hlavní věcí je vyčíhat ten moment, když se lidi rozhodujou, jak to bude dál.“
„To asi musej bejt chytrý, co?“
„Spíš musej bejt blbý ty, co jim to dovolej! Těch systémů je moc. Ale na státní kasu musíte bejt trochu fiškus, slíbit lidem něco lepšího a taky bych se chtěl vsadit, paní Müllerová, že člověk se na to musí pěkně voblíknout, aby to vypadalo, že ty vaše prachy nepotřebuje, protože má dost svejch. To vědí, krást kasu celýmu národu, to je moc těžká práce. To není, jako když chmaták ukradne stovku. Tady jde i vo to, jak se k tý kase dostat, na to nesmíte jít v nějakých hadrech. To musíte jít v cylindru a hezky mluvit vo tom, že si tu kasu berete jen proto, aby z ní ty druhý nemohli nic ukrást.“
„Voni jsou moc chytrej, pane Kotejn,“ uznale podotkla paní Müllerová, „jak to teda podle nich dopadne?“
„Jako jestli se pamatujou, na toho pana Luccheniho, co probod naši nebožku Alžbětu tím pilníkem, paní Müllerová. Procházel se s ní! Pak věřte někomu; vod tý doby už žádná císařovna nechodila na procházky. A vono to čeká ještě moc osob. Taky jde vo to, se s někým spojit, aby dělal zeď, když vy na to jdete, aby vás přitom nečapli.“
„Kristepane,“ zvolala paní Müllerová v úžasu.
„A uvidějí, paní Müllerová, že ty syčáci, až se spolčej s anarchistama a mužikama, dostanou i na toho Turka z Prešpurku a tu jeho princeznu. Von má ten Turek moc nepřátel, ještě víc než ten Rakušák. Jak nedávno povídal jeden pán v hospodě, že přijde čas, kdy ty předsedové budou kapat jeden za druhým, a že jim ani státní návladnictví nepomůže.“
„A co bude s tím Turkem?“ otázala se paní Müllerová, když se Kotejn oblékal.
„Voběsí se na kšandě,“ řekl Kotejn, čistě si tvrdý klobouk před odchodem k volbám. „A i tu kšandu si bude muset vypůjčit od dozorce, že mu padají kalhoty. Holt jde vo to, s kým se dáte do holportu, pár tejdnů se to zdá dobrý, ale pak pánbu s námi a zlý pryč. Dneska je málo poctivců, paní Müllerová. Já si představuju, jak se ten Turek splete v tom předsedovi Tomiovi, ten zas v carevně mužiků, jako se ten arcivévoda Ferdinand v Sarajevu zmejlil v tom člověku, co ho střelil. Viděl nějakého pána a myslel si: To je nějakej pořádnej člověk, když mně volá slávu. A zatím ho ten pán bouchnul.“
„Noviny píšou, milostpane, že se bez předsedy Okamury nikdo nevobejde.“
„No jo, von si pan předseda Tomio brousí zuby, že bude spolu s Turkem a mužiky zakazovat politický partaje těch druhejch. Ale ta doba ještě nenastala. Vona je spíš dávno v hajzlu, kde nakonec skončí dřív nebo pozdějc i nabroušená zubní protéza pana předsedy Okamury.“
