Jediným tématem těchto voleb má být bezpečnost. Rusko naši kvalitu života nezlepší
Říjnové volby se odehrají v nejhorší geopolitické situaci v historii České republiky. Přes tři roky probíhající válka na Ukrajině, krize na Blízkém východě, nevypočitatelnost amerického prezidenta, sbližování Číny, Indie a Ruska – na to jsme si za poslední měsíce a roky nejspíš zvykli.
Trošku silnějším šálkem kávy je však přítomnost ruských sebevražedných dronů v Polsku – ve vzdálenosti méně než 300 km od Ostravy. Dále v rumunském vzdušném prostoru poletoval ruský dron, který však naštěstí nezpůsobil žádné vážné škody.
Pře o to, jak se stalo, že se do Polska dostalo a pak v Polsku spadlo několik ruských dronů, je irelevantní. Nemá význam, zda šlo o technické selhání ruského dronu, či to byla cílená provokace, anebo promyšlený útok na určité strategické budovy v Polsku. Jasné je totiž jedno, a to že Rusko jednoduše představuje obrovskou bezpečnostní hrozbu pro celý Západ. Dokonce Kreml ukazuje, jak se Západu „nebojí“ a nevnímá jej jako soupeře, který nějak reálně odpoví, když operuje s těmito drony na západní Ukrajině, kde samozřejmě technicky hrozí, že se nějaký dron „zblázní“ a odletí někam mimo. Kdyby se Kreml obával reakce Západu, tak by byl násobně opatrnější.
Jak to souvisí s českými volbami? Významně. Česká republika je plnohodnotným členem západního společenství, když v roce 1999 vstoupila do NATO a v roce 2004 do Evropské unie – doopravdy jsme se vrátili do západního společenství a navázali na tradici I. Československé republiky.
S tím je nutné připomenout slova Vladimira Putina již z roku 2005 (!), kdy řekl, že je rozpad SSSR největší geopolitickou katastrofou. Ano, ten Sovětský svaz, který k sobě násilně přimknul hned několik národů, vč. Čechoslováků, kde svoboda a demokracie byly směšným pojmem, kde ekonomika řízená státem měla sloužit primárně Sovětům a jejich cílům pro vedení potenciální třetí světové války, následně pak pro udržování války studené. Hlavně tím Putin myslí to, že se mají sféry vlivu – sám unipolární svět ve svém projevu z roku 2007 na Mnichovské bezpečnostní konferenci značně kritizoval – opět alespoň bipolarizovat, tedy že nemá existovat jedno hlavní centrum moci v podobě USA. O centrech moci lze vést akademické polemiky, nicméně vizi návratu více „sfér vlivu“, kdy jednou z nich bude Východní blok pod taktovkou Ruska, resp. bývalého SSSR, je nutno důrazně odmítnout.
Takže pro Rusko jsme my, Česká republika, cílem, abychom se stali součástí ruské sféry vlivu, tzn. závislosti na Rusku a možnosti nás jednoduše ovládat – podobně jak československá závislost na SSSR v letech 1948–1989. Prostředků k dosažení kýženého cíle je několik: reálný útok vojska či hybridní akce ve snaze destabilizovat společnost (odpálí se elektrárna, dojde k sabotáži atp.).
Jelikož kolektivní Západ, ať použijeme i ruský žargon, nedokázal prokázat akceschopné a efektivní činy, kterými by ruskou hrozbu neutralizoval, nacházíme se v situaci, kdy musíme intenzivně začít pracovat na naší kolektivní bezpečnosti. Nemluvě o tom, že bychom i z naší morální povinnosti měli více podporovat napadenou Ukrajinu, která při masivním krvácení prakticky – cynicky řečeno – tvoří ochrannou zeď před Ruskem.
V Česku jsou politické strany (současná vláda, Piráti anebo třeba Voluntia), které jaksi ruskou hrozbu akcentují, racionálně ji zvažují jako základní ohrožení české bezpečnosti. Pak jsou tu politici (SPD a Stačilo!), kteří hrozbu zásadně relativizují, prakticky říkají, že od Ruska nám nic nehrozí a že dokonce máme z NATO vystoupit.
Pak tu je ještě hnutí ANO nebo Motoristé, kteří jednoduše o této situaci mlčí a o geopolitických hrozbách pro Česko příliš nemluví, a když se jich na to někdo zeptá, tak odpoví neurčitě a obecně. Když do Polska vletěly ruské drony, tak na to konto Babiš uvedl: „Vyjadřuji Polsku plnou podporu.“ Co to je, ta plná podpora? Co si pod tím můžeme představit? Že vláda pod vedením hnutí ANO v případě, kdy by Polsko nebo Baltské státy byly napadeny, vyšle české vojáky na pomoc, jak nám spojenecké závazky ukládají? Anebo Babiš jenom rétoricky prohlásí Polsku podporu a řekne, že posílá humanitární pomoc, protože se Česko vojenské pomoci nebude účastnit, jelikož to není česká záležitost?
K tomu prázdně říkají, že jsme členy NATO, tudíž je naše bezpečnost uchráněna právě spojenci. To je základní nepochopení situace: my sami jsme součástí NATO, tzn. i my se musíme poměrně účastnit, jinak jsme prakticky příživníkem. Pak totiž jsou slova Trumpa o tom, že ty, kteří nezbrojí, nebude bránit, bohužel legitimní. Nač by totiž USA investovala masivní výdaje do obrany a zároveň pak svým občanům poskytovala daleko méně štědrý sociální stát – aby evropské státy, vč. Česka, mohly násobně zvyšovat a rozmnožovat štědrost sociálního systému, u toho snižovat daně a na obranu dávat zanedbatelné prostředky, protože velké USA nás v nejhorším zachrání?
Pak je totiž otázka, když budeme zastávat liknavý přístup, jak se ostatní spojenci vůči nám zachovají. Nač pak pomáhat Čechům, kteří ruskou hrozbu relativizují a nechtějí dostatečně participovat na kolektivní obraně.
Je pak hlavní otázkou těchto parlamentních voleb, zda většinově uchopíme téma bezpečnosti a podle toho učiníme volbu našich zástupců, anebo zda převáží zájmy primárně ekonomické s vidinou toho, že bezpečnostní hrozby primárně z Ruska nejsou natolik významné.
Nechci strašit, že zvolením těch či oněch se okamžitě dostaneme do kvazi-sféry ruského vlivu a že naše bezpečnost bude hned bezprostředně ohrožena. Nicméně není v současném čase prostor na to „se spoléhat, že to dopadne dobře“. Rusko strategicky, postupně a cílevědomě usiluje o získání většího vlivu a my na to prostě musíme plnohodnotně reagovat. Sociální stát je nesporně součástí života v demokratické a svobodné společnosti – stačí však vzpomenout či načíst, jaká byla v Česku kvalita života v době, kdy zde vedoucí úlohu sehrával Sovětský svaz.
