Ďábel nosí Pradu 2: Druhý díl komedie se klidně mohl odehrávat v potravinářství, ale nebyl by tak pěkný
Kinohit Ďábel nosí Pradu (2006) podle stejnojmenného bestselleru Lauren Weisbergerové se tvářil jako satira z prostředí módy a novinařiny. Na satiru byl příliš roztomilý a nejedovatý a obě prostředí v něm nehrála větší roli, byla pouze kulisou. V jádru šlo o přetahovanou tří ženských postav – svižnou, zábavnou, herecky dobře zvládnutou, ale taky dost schematickou. Letošní pokračování je stejné, jen schematičnost možná ještě víc bije do očí. A působí, jako by těch dvacet let ani neuběhlo.
Z Andy je respektovaná novinářka. V prvním díle dělala druhou asistentku obávané šéfredaktorce módního časopisu Runway Mirandě (vymodelované podle ikonické Anny Vintourové z Vogue), rychle povrchnost fashion industry prokoukla a utekla z něj. Ale všude se škrtá, seriózní médium, pro které teď Andy píše, je z důvodů úspor rozprášeno a zhrzená autorka řízením osudu opět nastoupí do Runwaye. Časopis ji potřebuje na hašení škod, které způsobil pajánem na značku, jež přitom využívala otrockou práci. Zpátky ve hře je i někdejší Mirandina první asistentka Emily, toho času ve vysoké pozici v Dioru.
Svět haute couture ve filmu působí vizuálně opojně, „hrající“ kostýmy nejspíš nesou nějakou symboliku nebo odkazy a i bez jejich znalosti je třeba scéna sešlosti vyšší společnosti v letním sídle v Hamptons pastvou pro oči.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
