Sophiina volba příznivců sociální demokracie: Mají dát hlas totalitnímu Stačilo! nebo volit své tradiční rivaly?
Tradiční příznivci a letití voliči sociální demokracie (dříve České strany sociálně demokratické, později SOCDEM) zažívají a budou v následujících týdnech zažívat těžké dilema. Vůdčí duo Maláčová-Zaorálek stranu oranžové růže za vidinu dvou nebo tří poslaneckých křesel hanebně vrhlo do chřtánu totalitnímu a neostalinistickému spolku Stačilo! A co víc, zavázalo se hájit a prosazovat i takové programové body, které vždy byly v rozporu se základními ideovými postuláty sociální demokracie.
Tradiční a jakž takž rozumně smýšlející volič sociální demokracie by si proto měl položit zásadní otázku: budu volit Stačilo! (jelikož na jejich kandidátkách je i pár sociálních demokratů) i za cenu podpory zpátečnického a nenávistného programu vracejícího naši zem před rok 1989 a nebo si vážím většiny či alespoň velké části věcí a vymožeností, které přinesla polistopadová éra svobody, demokracie, volného trhu a podnikání a proto nemohu podpořit někoho, kdo to chce pošlapat a zničit? Pokud převládne druhá varianta, tak takový člověk – byť je v jádru kovaný sociální demokrat - nemůže s čistým svědomím hlasovat pro své spolustraníky na kandidátce někoho jiného. Stačilo! totiž není sociálně-demokratickým hnutím, ale spolkem pod patronací komunistů. A to je podstatný rozdíl! A pokud uspěje, sociální demokraté v něm budou hrát třetí housle.
Tím však dilema sociálně-demokratického voliče nekončí. Pokud se s těžkým srdcem rozhodne, že „poprvé v životě“ nebude volit sociální demokracii, bude se muset rozhodnout, co tedy se svým hlasem udělá. Dá ho jiné straně, třeba i té, k níž měl v minulosti výhrady? Nebo jej hodí nějakému recesistickému hnutí jako výraz protestu, znechucení či bezradnosti a nebo zůstane doma a k volbám nepůjde? Jak vidno, možností je zde více a jsou výrazem svobodné volby. Člověk se zkrátka může rozhodnout. Ale chápu, že zde dotyčný už nevybírá ideální volbu, ale hodnotí, které zlo je menší.
Nejsem tady od toho, abych sirotkům ze sociální demokracie radil. Hlasovat mohou, pro koho chtějí a nemusí to nikomu vysvětlovat nebo zdůvodňovat. Přesto si zde dovolím jeden politologický exkurz. Nejen na zdejších vysokých školách se studenti učí, že pro zdravý vývoj demokracie v dané zemi je důležité, aby v jeho politickém systému existovala moderní pravice a moderní levice. V České republice tou moderní levicí byla od poloviny 90. let myšlena ČSSD, která se ještě do roku 2021 podílela na vládě. Dopustila se řady chyb a proto jí voliči na podzim téhož roku dali stopku a nepustili ji do sněmovny.
Strana měla čtyři roky na zpytování svědomí a na pokus o návrat. Ten se nepodařil a tak se stalo, co se stalo. V České republice relevantní moderní levicová strana není. Oranžoví lídři ztratili soudnost a prodali svoje svědomí za vidinu prebend pro sebe samotné. Pokud se do sněmovny dostanou, jejich hlas už nebude hlasem sociální demokracie. Nyní jde o to, zda to chápou i jejich voliči a s touto nečistou hrou souhlasí. Bude to pro ně skutečná Sophiina volba. Nezávidím jim ji.
