Jefim Fištejn: Správná ideologie zvítězila nad zdravým rozumem aneb Co jsme se dozvěděli o Ukrajině?
Způsob, jakým sdělovací prostředky informovaly o nedávném konfliktu mezi ukrajinskou vládou a občanskou společností, nejenže nevnesl jasno do představ veřejnosti o reálné situaci v této zemi, nýbrž naopak – zamlžil a pokřivil realitu. Jako v bezpočtu obdobných případů, vyjevil se přitom hlavní rys úpadkové doby, jímž není hledání pravdy, ale zaujetí morálně a hodnotově „správného“ postoje.
Konflikt byl podáván jako snaha administrativy prezidenta Zelenského připravit Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) a Zvláštní protikorupční prokuraturu (SAP) o nezávislost tím, že budou podřízeni státní prokuratuře. A jelikož prostoduše pojatá nezávislost na čemkoliv je hodnota jednoznačně kladná, a tudíž jedině správná, vyvolal návrh zákona schválený Nejvyšší radou oprávněné pobouření veřejnosti, včetně té světové. Byl to prý masívní útok na ukrajinskou demokracii, naštěstí odražený. Po nebývale masových protestech, které se převalily přes bojující zemi, byl původní stav věcí novým návrhem prezidenta v podstatě obnoven. Dobro opět zvítězilo.
Dva zmíněné nezávislé protikorupční orgány nejsou zdaleka jediné svého druhu, v Ukrajině funguje hezká řádka dalších, zákonem nedotčených. Mýlí se ten, kdo si myslí, že se NABU a SAP staly terčem úředního útisku i přesto, že se doma těšily obzvlášť dobré pověsti. Ba naopak, byly většinou uváděny jako příklady nepodařené transformace. Ukrajinský tisk se předháněl v popisování negativních specifik spojených s jejich činností, mimořádně drahé a zároveň mimořádně neefektivní.
Oba dva úřady vznikly v roce 2015, brzy po Majdanu, kdy Volodymyr Zelenskyj ještě neměl potuchy, že jednou bude tuto zemi řídit. Se zakládáním protikorupčních orgánů hodně pomáhaly západní spojenci, zejména Spojené státy. Problém to byl ožehavý, proto úřad NABU byl založen hodně zeširoka: pobočky má ve všech krajích, takřka ve všech větších městech. Zaměstnává houfy slušně placených spolupracovníků. Ne, že by jim Ukrajinci jejich platy záviděli, avšak zarážela je krajně nízká protikorupční účinnost. Za deset let fungování NABU země nejenže prudce neposkočila nahoru v evropském Indexu korupce, ale případy odhaleného rozkrádání dotažené k soudu a potrestané vězením se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Problém zanedbatelné účinnosti do značné míry souvisel s tím, že v zápalu budování demokratického státu bylo jaksi pozapomenuto na nutnost opatřit novou nezávislou strukturu nějakým dozorujícím orgánem. Ta dozorčí komise, která uvnitř NABU existuje, je složena z lidí, dosazených samotným vedením orgánu, je na jeho milost a nemilost odkázána. Navzdory naivní představě, široká veřejnost v žádném případě nemohla chod důležitého orgánu ovlivnit. Bylo jen otázkou času, kdy dobře zapouzdřená struktura sama stane semeništěm korupce a vydírání, kriminálkou nepostižitelného.
Ve všech textech popisujících historii NABU lze najít příběhy vyzrazení nějakých jeho nekalých praktik. V roce 2019 ukrajinský politik Andrej Děrkač zveřejnil dokumenty, jež měly dokazovat zákulisní vliv amerického vyslanectví v Kyjevě na činnost NABU. Byla tam také korespondence mezi důležitou činovnicí NABU a odbornicí v otázkách boje proti korupci z kyjevské ambasády USA. Američanka údajně dostávala jmenovité spisy kriminálních šetření a udělovala užitečné rady ukrajinským operativcům. Zejména se výměna informací týkala choulostivé věci tehdejšího ministra životního prostředí Nikolaje Zločevského, který čistě náhodou byl také majitelem plynárenské společnosti Burisma, jejímž placeným poradcem byl v té době Hunter Biden, prezidentův syn. Není divu, že vyšetřování ministerské korupce v této věci bylo úspěšně zastaveno.
Udavač Děrkač byl absolventem školy FSB (dříve KGB), proto jeho slova lze nakrásně zpochybnit jako pomluvu. Leč s roce 2020 bývalý Generální prokurátor Viktor Šokin v rozhovoru pro internetovou stránku Gordon přišel s tvrzením, že celý nezávislý protikorupční orgán byl vlastně projektem tehdejšího amerického viceprezidenta Bidena vytvořeným v roce 2015 jen proto, aby „se jeho prostřednictvím daly vytunelovat „živé“ spisy z Hlavního úřadu vyšetřování (GBR)“. Šokin se sám záhy stal předmětem zájmu NABU a stěžoval si na to, že jeho ryze osobní údaje vždy skončily nakonec na americké ambasádě.
Zasvěcený pozorovatel snadno pozná v této kauze detektivní příběh, který svého času hýbal americkým veřejným životem – aféru kolem šikovného poradce Burismy Huntera Bidena, kolem snah nynějšího prezidenta Donalda Trumpa dostat od vlády Zelenského kompromitující informaci proti Bidenovi a zároveň kolem snah Bidena takovou informaci o svém poctivém potomkovi zamést pod koberec. Napětí a značné vzájemné neporozumění mezi Trumpem a Zelenským, jimiž byl jejich vztah zkraje poznamenán, je zčásti dílem právě NABU, tohoto zcela nezávislého protikorupčního úřadu. A do toho začaly přicházet stále naléhavější zprávy Služby bezpečností Ukrajiny (SBU) o hojné infiltraci struktur NABU prokremelskou agenturou, jakož i o tom, že obraz ukrajinské skutečnosti poskytovaný světu protikorupčním úřadem stále více připomíná moskevský narativ.
Někteří vlivní ukrajinští blogeři, kupř. Jurij Romaněnko, viděli v pokusu vlády odstranit podivnou situaci, kdy v Ukrajině existuje jakýsi nepostižitelný „stát ve státě“ vůči oficiální moci demonstrativně nepřátelský, odraz celkového obratu vládní politické linie. Nový kurz ukrajinské politiky očividně směřuje k většímu souznění s počínáním prezidenta Donalda Trumpa, což se projevilo i v nedávných změnách ve složení kyjevské vlády, zejména v odvolání nyní již bývalé velvyslankyně ve Spojených státech Oksany Markarové. Právě ta přesvědčila Zelenského podniknout v době loňských prezidentských voleb v Americe řadu neospravedlnitelných kroků ve prospěch Demokratické strany a její kandidátky, které jsou nyní předmětem vyšetřování v americkém Senátu jako nepřípustné vměšování do voleb.
Ukvapený postup prezidenta Zelenského ve věci podřízenosti NABU byl okamžitě kvalifikován místními a evropskými „užitečnými liberály“ jako útok na demokracii. Sdělovací prostředky bez dostatečného vhledu do ukrajinských reálií podrobily počínání Kyjeva zdrcující kritice. Přirozený projev politického boje ze strany fungující opozice v podobě pouličních protestů byl nepoctivě vydáván za devátou vlnu lidového hněvu, která brzo smete prohnilou vládu z Bankovské ulice. Zatímco nejpočetnější manifestace v Kyjevě čítaly v rozpuku na dva tisíce lidí, jinde na pár stovek, českým konzumentům zpráv byly zprostředkovávány představy o táborech lidu typu plné Letné nebo v nejhorším Václaváku.
Hloupý Honza zkříží každou dobrou věc, říká české pořekadlo. Ve výsledku prezident Zelenskyj má nyní problémy i s parlamentním prosazením nového návrhu zákona obnovujícího nekontrolovatelnou nezávislost NABU: na sedm desítek poslanců z jeho vlastní strany odmítá pouštět cizí veš do vlastního kožichu. Proruští popletové dostali domnělé argumenty pro svá tvrzení, že v Ukrajině není žádná demokracie, nýbrž krvavá a zkorumpovaná protilidová diktatura, která nevraždí v ulicích jen proto, že na to nemá střeva. V takovém pokrouceném narativu má zloduch Putin pravdu, když chce zjednat ve věci nápravu a osvobodit ujařmený maloruský lid.
Evropští lídři Zelenského náležitě odsoudili. Hodně se jim přitom ulevilo. Jejich únava z vlastní statečnosti dostala náležité odůvodnění. Jestliže ukrajinské zřízení není dostatečně demokratické, pak Evropa nemusí v jeho obraně napínat žíly k prasknutí. Pak válka mezi Ruskem a Ukrajinou není existenciální hrozbou, není válkou mezi demokracií a diktaturou, nýbrž mezi dvěma diktaturami: jednou Putinovou a druhou zkorumpovanou, a jenom Bůh ví, která je lepší. Je to, uznejte, zcela jiný příběh, který připouští mnohem rezervovanější přístup ke konfliktu. Správná ideologie opět zvítězila nad zdravým rozumem. Had opět úspěšně uštknul vlastní ocas.
