Jefim Fištejn: Z amerických univerzit byl vymýcen kritický duch a tím vznikly těžko napravitelné škody
Jednou z nejrozšířenějších polopravd ohledně současné americké skutečnosti je úporně podstrkovaná představa, že konfrontace mezi vládnoucími trumpisty a liberálními univerzitami je osudovým zápasem nevzdělanců proti samotnému školství produkujícímu vědomostní elitu země – v podstatě vzdorem nového středověku proti osvícenství a pokrokové budoucnosti lidstva. Není nic vzdálenějšího pravdě než tato představa.
Například David Brooks v The Atlantic před časem napsal, že naopak přístup těch nejelitnějších univerzit k výběru studentů negativně ovlivňuje americkou společnost. Tvrdí, že zaměření na standardizované metriky, jako jsou výsledky testů a známky, vytvořilo systém, jenž upřednostňuje úzkou definici zásluh, což vede k rigidní třídní struktuře a nelibosti ze strany těch, kteří jsou vyloučeni z elitních kruhů. Brooks píše: „Systém je zmanipulovaný: Studenti z rodin patřících k hornímu jednu procentu vydělávajících měli 77krát vyšší pravděpodobnost, že navštěvují školu na nejvyšší úrovni, než studenti z rodin s ročním příjmem 30 000 dolarů nebo méně.“
Kde je tedy v tomto případě zakopán pes? Právě na kampusech univerzit.
Posun doleva
Vysoké školy kdysi věhlasné svou úrovní nabízených vědomostí dávno degradovaly v ohniska všeprostupujícího tmářství a silou vnucované ortodoxie. Dřívější fóra dobře argumentovaných diskusí a nepředpojatého vědeckého výzkumu stále více připomínají středověká učiliště, kde scholastici hledali projevy kacířství a honili čarodějnice. Jejich přebujelá byrokracie dávno pokládá vlastní výsady za své zákonné právo a zuby nehty brání zkostnatělost svých ústavů před jakýmikoliv změnami. Podle statistik 78 procent příslušníků jejich profesorských sborů v posledních volbách dalo svůj hlas Kamale Harrisové.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
