Nejlevicovější premiér byl Babiš aneb Konečná a Maláčová jsou symbolem úpadku české levice
Otázky Václava Moravce znovu odkryly nevábný stav české levice. Komunistům a sociálním demokratům vyluxovalo voliče populistické hnutí ANO a obě kdysi silné strany dnes paběrkují. KSČM je stále stejná a SOCDEM už nemusí experimenty Jany Maláčové přežít.
Kde jsou ty časy, kdy KSČM v roce 2002 získala ve volbách 18,5 procenta voličských hlasů a některé průzkumy jí v té době přisuzovaly až 20 procent preferencí. To samé platí pro sociální demokracii. Nejstarší česká politická strana třikrát sestavovala vládu a nejlepšího výsledku dosáhla v roce 2010 (32,3 procenta) za vlády Jiřího Paroubka, což tehdy ovšem na sestavení vládní koalice nestačilo.
Sociální demokracie postupem času odevzdala většinu svých voličů hnutí ANO po nepovedeném vládním angažmá s Andrejem Babišem. Totéž potkalo KSČM pod vedením Vojtěcha Filipa, která na mesalianci s oligarchou doplatila opuštěním Poslanecké sněmovny. Jak to vypadá v tradičně levicovém spektru dnes?
Střemhlavý pád SOCDEM
Těžko si představit větší úpadek, než jaký předvádí Jana Maláčová v čele SOCDEM. Dnes se naplno ukazuje, že její zvolení byl omyl. Nejprve kormidlovala stranu do široké aliance s KSČM, než zjistila, že o ni antisystémoví radikálové v účelově vzniklém hnutí Stačilo! nestojí.
Maláčová nebyla schopna docenit, co znamená propojení neostalinistického křídla KSČM, jež se dnes označuje za „vlasteneckou levici“, s antisystémovými extremisty typu Vidláka, kteří se nijak netají láskou či aspoň hlubokým respektem k nástupnické zemi bývalého Sovětského svazu.
Tuto blamáž nahradila dvojice Jana Maláčová a její statutární zástupce Lubomír Zaorálek další blamáží, když podle zákulisních informací vyjednává o nasazení několika sociálních demokratů na kandidátky hnutí ANO.
Nejužší vedení SOCDEM opět nepostřehlo, o co jde Babišovi ve skutečnosti. Preference ANO stagnují kolem třiceti procent. Jeho potenciál se vyčerpává nejednoznačnými postoji k národní bezpečnosti, ruské agresi a zoufale nekompetentnímu počínání Donalda Trumpa, které se odráží i na evropské půdě.
ANO se obává reálného scénáře, že opět propadnou hlasy neparlamentní opozice, což by mu mohlo zkomplikovat jeho triumfální jízdu do Strakovy akademie. Proto chce mazaně spolknout sociální demokracii pohybující se kolem dvou až tří procent preferencí tím, že jí nabídne několik zdánlivě volitelných míst na kandidátkách. Dá se přitom očekávat, že by byli všichni tito fierlingerovští renegáti vykroužkováni.
Bláznivé nápady Maláčové
Snad každý zbývající příznivec SOCDEM by pochopil, že Maláčové a Zaorálkovi jde jen o vlastní prebendy s nejasným výhledem, co bude dál. Těžko si lze představit, že by tato zrada bez posvěcení členskou základnou zůstala bez následků.
Stačilo by si jen připomenout, jak to mezi Maláčovou a Babišem jiskřilo ve společné vládě. Například v listopadu 2021 tehdejší ministryně práce a sociálních věcí obvinila končící Babišovu vládu ze selhání po pádu Bohemia Energy, když odpovědnost za drahou elektřinu přisoudila ministrovi průmyslu a obchodu Karlu Havlíčkovi.
„Paní ministryně pravděpodobně dělá kampaň na předsedkyni ČSSD a je nekolegiální vůči ostatním členům vlády jako celé vládní období. Viníky jsou mimo jiné zelení fanatici, jejichž zájmy prosazuje právě paní ministryně. Ona byla na vládě největším zastáncem předčasného zastavení uhlí. Naštěstí jsme její bláznivé nápady vždy přehlasovali,“ reagoval tehdy premiér Babiš. Dnes by mu bláznivé nápady zelené fanatičky nevadily?
Strategická chyba?
O tom, že probíhají společné námluvy, které Maláčová nevyvrátila ani v OVM, svědčí reakce jejího předchůdce Vladimíra Špidly, jenž napsal dopis spolustraníkům a varoval před rolí „přívažku ANO a jeho potenciálních extremistických partnerů“.
„Vstoupit na kandidátky ANO se mi jeví jako strategická chyba, která ohrožuje existenci strany, kterou nezničily ani nejpohnutější okolnosti. Snaha dostat se do dolní komory za každou cenu je riziková a stranu může nevratně poškodit,“ píše Špidla.
Vážným limitem podpory SOCDEM jsou také mediální výkony Maláčové, která se diplomaticky řečeno projevuje velmi neprofesionálně. To se v plné nahotě projevilo právě v OVM. Šéfka strany usilující o návrat na politické výsluní přiznala, že vůbec nerozumí Rusku. Její naivní volání po míru, kde selhává i velikášský Trump, naráží na nezájem Ruska uzavřít příměří, natož stabilní mír.
„Ukrajina měla začít jednat o míru, když byla v mnohem lepší situaci. Myslím si, že na začátku,“ prohlásila Maláčová. Tím jen potvrdila svoje slova, že vůbec netuší, která bije. Tato fatální neznalost ji diskvalifikuje z politického boje, kde má tvrdou konkurenci mezi méně skrytými užitečnými idioty Kremlu.
Konečná s rudými hvězdami
Kateřina Konečná stále věří Putinovi. Ostatně komunisté věřili každému vůdci Kremlu s výjimkou Michaila Gorbačova, jenž neplánovaně rozbil jejich, tedy sovětské impérium. O tom, jak se šéfka KSČM vyrovnává s minulostí své strany, netřeba mnoho slov. Do studia OVM přišla ověnčená řetízkem s rudými pěticípými hvězdami. To hovoří za vše.
„Není to naše válka, je to proxy válka s Ruskem a musíme si to uvědomit, Ameriky s Ruskem, a stála nás už miliardy,“ reagovala na rusko-ukrajinský konflikt. Konečná a Maláčová, ale ani nahnědlý blok SPD a rozpolcené ANO už nechtějí pomáhat Ukrajině. To ve svém důsledku znamená přiblížení její kapitulace a ovládnutí svrchovaného území nepřátelskou mocností, jež by posílila svůj mocenský apetit.
Stokrát mohou komunisté a jejich extremističtí partneři vykládat, že nejdou Putinovi na ruku, ale realita je jiná. Věřit Putinovi a KSČM mohou jen velmi naivní jedinci nebo kovaní zastánci změny režimu a třídního boje. Nelze pochybovat o tom, že se komunisté slovy Konečné za vydatné mediální podpory chystají vzít zemi zpátky.
„Andrej Babiš byl nejvíce levicový předseda vlády v historii ČR, a to protože měl dohodu s KSČM o toleranci kabinetu. Nicméně museli bychom být v tomto přístupu daleko tvrdší, aby všechny body neshráblo hnutí ANO. Pokud dostaneme důvěru voličů, udělat z Andreje Babiše opět levicového premiéra by mi nevadilo,“ těší se Konečná.
To by jako výstraha všem váhajícím voličům mohlo stačit. Zdánlivě uklidňující fabulace šířené probabišovskými médii, jichž je čím dál víc, že v blížících se sněmovních volbách o nic nejde, jsou jen další marketingovou lží. Cui bono?
