Konečně! Evropská unie (i Česká republika) se začínají snažit o snížení přebujelé zemědělské byrokracie
Loňské protesty zemědělců a všeobecná kritika zvyšující se byrokracie ve Společné zemědělské politice EU (SZP) začínají zdá se přinášet změny, které by již neměly být pouze slovními apely, ale které by se měly projevit konkrétními činy.
Evropská Komise totiž minulý týden představila soubor opatření, která by měla zemědělcům stávající administrativní zátěž snížit tak, aby se mohli věnovat místo papírování skutečnému zemědělskému podnikání. Komise navíc spočítala, že plánovaná opatření by měla samotným zemědělcům ušetřit až 1,58 miliardy eur a orgánům státní správy v členských zemích 210 milionů eur. Cílem má být mimo jiné posílení konkurenceschopnosti evropského zemědělství.
Právě vyčíslení nákladů na byrokracii, byť není zcela zřejmé, jak Komise ke zveřejněným číslům došla, je samo o sobě potvrzením letité kritiky z řad zemědělců, podle nichž administrativní náklady výrobu a zpracování zemědělských komodit v EU prodražují, a výrazně tak snižují jejich konkurenceschopnost. Opatření na snižování byrokracie se přitom mají týkat i environmentálních požadavků, tedy ochrany životního prostředí, a tedy fakticky povinností vyplývající ze Zelené dohody (Green deal). To alespoň do určité míry bere kritikům Zelené dohody vítr z plachet, nehledě na to, že i přes řadu různých povinností a evidencí zemědělci v celé EU na SZP vydělávají, a také proto zemědělskou politiku kritizují, ale EU opustit obvykle nechtějí. Komise navíc i pro příští období po roce 2027 počítá s tím, že výdaje na SZP (zhruba 387 miliard eur) by stále tvořily zhruba třetinový podíl na veškerých výdajích EU, takže dotace do zemědělství s vysokou pravděpodobností nijak zvlášť neklesnou.
Posun v pojetí zemědělské politiky je nepochybně i důsledkem volby stávajícího eurokomisaře pro zemědělství, kterým je Christophe Hansen. Ten v minulosti jako praktik v zemědělství sám působil a jistě si dobře pamatuje, jaké komplikace zejména menším farmářům byrokracie a různé kontroly způsobují. I proto má být jedním z prezentovaných opatření snížení počtu kontrol na jednu ročně, což je opticky nejviditelnější krok. Systémově nejdůležitější jsou ale kroky ve prospěch malých farmářů, kteří v EU tvoří drtivou většinu všech zemědělských podniků. Jedním z nich je nově konstruovaná podpora ve výši až 50 000 eur na podporu konkurenceschopnosti, další je pak zvýšení roční paušální platby pro malé zemědělce ze stávajících 1 250 eur na dvojnásobek a nejmenší zemědělci mají být osvobozeni od některých povinností týkajících se ochrany životního prostředí. Cílem Komise je snížit v tomto funkčním období celkovou administrativní zátěž v zemědělství o 25 procent a v případě malých a středních zemědělských podniků o 35 procent, „aniž by byly ohroženy související politické cíle“.
To v praxi znamená, že Green deal se neruší, ale při zajištění jeho cílů nebude EU tak moc „tlačit na pilu“, jako tomu bylo v předchozím volebním období. Že se jich EU nevzdává, dokumentuje mimo jiné i neúspěch našeho Ministerstva zemědělství (MZe), kterému se zatím nepodařilo obhájit zmírnění současných protierozních opatření, která mají zemědělci v naší zemi dodržovat. Ta ale na druhé straně omezují svobodu v podnikání a oproti snaze EU omezovat byrokracii jí naopak zvyšují. I vzhledem k rizikům eroze na zemědělských pozemcích tak stojí před MZe úkol, jak svůj postoj vysvětlit, přičemž zásadním argumentem by měla být EU deklarovaná konkurenceschopnost. Lze tedy předpokládat, že ministerstvo bude nakonec úspěšné, odklad schvalování je ale také důkazem, že z ochrany přírody EU nijak zásadně ustupovat nehodlá.
