Fiala a Orbán, poslední hlasy izraelských radikálů. Česká diplomacie narazila do zdi a běží dál
V posledních dnech dochází globálně k viditelnému obratu v rétorice i krocích politiků směrem k situaci v pásmu Gazy. Velká většina západního světa odsuzuje izraelskou ofenzivu a vyzývá k puštění humanitární pomoci na palestinské území, Británie zavádí sankce a omezuje obchodní jednání s Izraelem, 22 zemí EU společně vyzvalo k ukončení blokády, státy EU zadaly Evropské komisi, aby přehodnotila dohodu o partnerství s Izraelem. Kritické hlasy nabývají na síle i u nás. Jenže na politické úrovni Česko pořád stojí na okraji a premiér Fiala dál hájí neobhajitelné akce Izraele. V senátu se navíc chystá slyšení o přesunu české ambasády do Jeruzaléma, tedy vyjádření ještě rozhodnější podpory extremistické vládě s otevřenými podpůrci terorismu, od které dává celý svět po zásluze ruce pryč.
Za poslední týdny nabrala reakce světa na dění v Gaze rychlý spád. Spouštěčem zřejmě byla věta izraelského ministra financí Smotriče, přiznaného fašisty, který řekl, že cílem války je Gazu zcela zničit a její obyvatele vyhnat z pásma pryč. Krátce poté se v médiích objevila informace, že izraelský bezpečnostní kabinet skutečně pracuje se strategií zvané “Gedeonovy vozy”, jejímž cílem je soustředit obyvatele Gazy v malé oblasti u jižní hranice, odkud by pak utíkali do třetích zemí.
A to je jen vrchol těžko uvěřitelné matematiky ofenzivy v Gaze, kde Izrael zničil téměř všechny kapacity nemocnic a drtivou většinu civilních budov. Je patrně velmi nepravděpodobné, že pod 70-80 procenty civilních budov v Gaze by se skrýval Hamás. Navíc izraelští politici sami tvrdí, že Gazu „zničí“, aby ji mohli okupovat. Tohle jednání prostě žádnou obhajobu nemá, a není jí ani to, že bojují proti šíleným zločincům z Hamásu. Nic takového za 35 let od revoluce nemělo otevřenou podporu české diplomacie.
Část izraelské společnosti a politiky namítá, že destrukce Gazy Izrael poškozuje, škodí jeho bezpečnosti a že jediná reálná cesta je skutečné politické řešení pro Gazu. Netanjahu ho až doteď nenabídl. Už přiznal, že konečným cílem války není propuštění rukojmích. Tím se obhájci Izraele v Česku často zašťiťují, přitom i právě rodiny izraelských rukojmích tvrdí, že pro jejich osvobození vláda nedělá dost a pokračující ofenzivou jim naopak škodí.
Fischerův poplach
Vzhledem k tomu všemu není divu, že se proti Izraeli obrací i jeho spojenci. Světoví státníci jako Emmanuel Macron, britský premiér Starmer a další, ale i média a instituce, které se teď ozývají, nijak nezpochybňují právo Izraele na sebeobranu a ochranu své existence. Trvají však na tom, že existují pravidla, která musí respektovat všichni. Jako malá země, která je odkázaná na loajalitu spojenců, i Česko potřebuje, aby mezinárodní právo platilo a smlouvy byly dodržovány. Hrozící rozklad mezinárodního systému pod Donaldem Trumpem je reálné riziko a proto si na těch úplně základních principech musíme trvat, aby se nám nerozpadly před očima. Stát za nimi selektivně jen v případě Ukrajiny působí pokrytecky, nekonzistentně a hlavně vrcholně nevýhodně pro české zájmy.
V české politice začal jako první varovat senátor Pavel Fischer. V nedávném projevu v senátu řekl, že je třeba “opustit romantické představy o Izraeli.“ Zmínil mimo jiné, že Izrael bez soudu vězní stovky dětí mladších 14 let, že již několik let má legislativně zakotvená privilegia pro židovské občany, či že stále nelegálně zabírá další palestinská území a znemožňuje tak Českou republikou oficiálně požadované dvou-státní řešení konfliktu. Připomíná také že naši izraelští spojenci dlouhodobě nedodržují kontrakty o dodávkách obranných systémů MADR a SPYDER, na což už si stěžovala i ministryně Černochová. Fischer říká, že Izrael „přestává respektovat základní étos hodnot, na nichž jako stát vznikal.“
V mezinárodní debatě jsou toto obecně známá témata, v Česku však zaznívají málokdy a tím méně od politiků. Fialova Vláda se pak stále drží takřka neochvějné podpory izraelského kabinetu. Přestože je na premiéra Netanjahua vydán zatykač Mezinárodního trestního soudu, ministr Lipavský jej ještě koncem února navštívil. To bylo krátce předtím, než Izrael zahájil opětovnou skandální blokádu humanitární pomoci, ale už poté, co byla zničena velká většina budov v Gaze, zemřelo dle nízkých odhadů kolem 50 tisíc civilistů a Netanjahu byl největšími světovými kapacitami v mezinárodním právu označen za pachatele záměrného hladovění civilního obyvatelstva. Přesto s ním Lipavský jednal a setkání označil za srdečné.
Jediný další evropský státník, který se s Netanjahuem pod zatykačem setkal, je Viktor Orbán. Nic neilustruje izolaci českého postoje lépe než to, že jsme úplně sami jen s Orbánem. Orbán ale netvrdí, že dělá hodnotovou politiku – narovinu se hlásí k pragmatismu. Hodnotová prezentace Fialovy vlády je při takto nekritické podpoře Izraeli neudržitelná a dle reakcí na sociálních sítích jí přestávají věřit i její voliči.
Podpora Izraele, nebo jen extremismu?
Proti ofenzivě v Gaze již protestují i lidé v Izraeli, rodiny rukojmích, tamní opoziční politici, velká izraelská i světová konzervativní média, například Economist nebo Financial times. V Česku pak vznikla iniciativa vyzývající ke změně českého postoje, kterou podepsal mj. bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Vládní ticho se začalo prolamovat až tento týden. Mluvčí ministerstva zahraničí Daniel Drake uvedl, že česká diplomacie považuje situaci v Gaze za alarmující. Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimečková Laurenčíková napsala na sociální sítě vyjádření, kde tvrdí, že v Gaze je Izraelem páchána genocida.
Mezi tím vším ale vidíme i pokračující znaky nekritického obdivu k Izraeli, který se nám změnil před očima, ale měli jsme je zavřené. Senátoři chystají veřejné slyšení k otázce přesunu české ambasády v Izraeli do Jeruzaléma, jehož se má účastnit například europoslanec Alexandr Vondra i premiér Fiala. Přesun ambasády do Jeruzaléma je nepředstavitelný pro téměř celý svět z toho důvodu, že statut Jeruzaléma není vyřešen a Východní Jeruzalém byl Izraelem anektován, což svět dodnes považuje za nelegální. Pavel Fischer nazval návrh na přesun ambasády jako vadný a doplnil: „Bude to odměna pro ty, kteří chtějí z mezinárodního práva dělat cár papíru. A bude to odměna extremistickým hlasům v Izraeli, kteří jsou přesvědčeni o nadřazenosti židovské rasy a o nadřazenosti židovského náboženství.“ Zní to tak, že Česko vlastně nepodporuje ani tak samotný Izrael, jako spíš jen radikály uvnitř Izraele. Fialova podpora přesunu ambasády do Jeruzaléma je toho příkladem.
V neposlední řadě má právě tento týden poslanecká sněmovna hostit česko-izraelskou univerzitní konferenci, což by samozřejmě normálně nebyl problém. Jenže Izrael budou zastupovat akademici z univerzity v Arielu, což je nelegálně vybudovaná izraelská osada na okupovaných palestinských územích. Česko stejně jako celý svět neuznává osady jako součást Izraele a považuje je za protiprávní. Univerzitu v Arielu bojkotují dokonce i mnozí izraelští akademici, čeští poslanci si ji ale pozvou a věnují jí oficiální pocty. To je tedy další ukázka toho, že Česko ani nepodporuje Izrael jako takový, ale spíše jeho radikální ultra-pravici.
Premiér Fiala se však dál drží svého neochvějného postoje. Na debatě v Brně byl tázán, co by dělal, kdyby jeho univerzita byla pod bombardováním jako jsou ty v Gaze. Fiala odpověděl, že by nikdy nedovolil, aby na jeho univerzitě operoval Hamás. To už je skutečně zarážející. Jak Fiala myslí to, že by jako rektor vyhnal z budovy teroristy, kteří by totalitním způsobem ovládali místo kde žije? Fiala tím de facto opakuje nebezpečnou tezi , že za teror v Gaze jsou odpovědní lidé tam žijící, protože Hamás stále "tolerují". Přitom Gazané už dlouho proti Hamásu (navzdory vlastní katastrofální situaci) protestují a drtivá většina z nich ho nikdy v žádných volbách nevolila. Aby premiér země naznačoval, že za plošné bombardování budov můžou lidé, kteří „dovolili“ Hamásu se v některých z nich skrývat, to je prostě těžko pochopitelná zaslepenost.
Že Česko nemůže dál běžet proti zdi, uznal už i prezident Pavel, když řekl, krize v Gaze je neudržitelná a že Česko nemá podporovat všechny kroky Netanjahuovy vlády. Země EU odhlasovaly, aby Evropská komise revidovala asociační dohodu s Izraelem. Francie, Velká Británie a Kanada ve společném prohlášení hrozí Izraeli sankcemi. Rozhoupe se i vláda, nebo zůstane dál na okraji našeho spojeneckého světa, navzdory skoro všem? Chtělo by se říct: teď je čas stát na správné straně. Na straně mezinárodního práva a hodnot západu proti všem, kdo je napadají. Ať se jmenují Hamás, Putin, Hizballáh nebo Netanjahu.
