Díky, Barťák, stávalo na hrnečcích, které nám posílal. To my děkujeme vám, pane prezidente
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Jiřího Bartošku, který dnes ve věku 78 let zemřel, jsem viděla naposledy před necelým měsícem, 16. dubna. Totiž před předpremiérou skvělého filmu Ptáče v rámci projektu Tady Vary. V úvodním šotu před projekcemi „Barťák“ pomůže taxikáři, který chce jít do kina, a vezme za něj jeho večerní směnu, aby nadřízení z centrály taxislužby nebrblali. Loni v propagačních spotech Tady Vary Jiří Bartoška pro změnu hlídal rodičům, kteří si šli užít dobrej biják, chlapečka. Málokdo vnímal toho oduševnělého, skvěle oblečeného, krásného muže jako služebnou postavu. Já ano.
V létě roku 2005 jsem se poprvé ocitla v redakci Festivalového deníku MFF KV v srdci karlovarského hotelu Thermal. Pozvala mě sem tehdejší redaktorka Reflexu a dlouholetá šéfredaktorka festivalového periodika Veronika Bednářová a učinila tak ještě jedenáctkrát. Právě během letních necelých dvou týdnů, propracovaných ve festivalové redakci, jsem občas mohla zahlédnout Jiřího Bartošku a několikrát s ním „služebně“ pohovořit, jednou dokonce povečeřet.
Ačkoli jakožto prezident a hlavní tvář karlovarského filmového festivalu míval nesmírné množství práce – asi už ne papírování a schůzování jako před zahájením festivalu, ale zato spoustu fotografování, reprezentování, rukoutřesení a mediálních výstupů –, býval uvolněný a vtipný. Na všechny se smál, všem tykal. Využíval toho, že má v každé společnosti hlavní slovo, a s oblibou žertoval a nešetřil historkami. Z všedního dne dokázal pro nás, mladé adepty žurnalistiky a poslední v řadě těch, kdo přispívali k návštěvnickému zážitku z největšího středo- a východoevropského filmového festivalu, vykouzlit svátek, když se nás ptával na naše dojmy a rozmary a upřímně a s gustem je komentoval. Cítila jsem vůči němu (a samozřejmě taky vůči Evě Zaoralové, Karlovi Ochovi, Kryštofovi Muchovi a desítkám dalších lidí, kteří MFF KV každoročně tvořili a tvoří) obrovskou odpovědnost. V redakci Festivalového deníku, ale samozřejmě i Reflexu jméno Jiřího Bartošky často padalo a já doufala, že ho profesně nezklamu. Protože on nezklamával, ani když byl nemocný, přepracovaný, uštvaný nebo v nenáladě. Jeho fotky zářily nad našimi pracovními stoly a za pár dní k nim přibudou další: narozeninový Reflex č. 20/2025, vydání k pětatřicetinám vašeho oblíbeného časopisu, které vyjde ve čtvrtek 15. května, pochopitelně věnujeme také právě památce Jiřího Bartošky. Budeme slavit a truchlit zároveň, snad společně s vámi.
Já tak činím už teď, protože piju čaj z jeho hrnečku. Dennodenně. A že jich mám! Po skončení každé karlovarské přehlídky, v poslední pracovní den v redakci „Deníčku“, jak jsme Festivalovému deníku s láskou přezdívali, nám na stole přistály hrnky s vizuálem daného ročníku festivalu a rukou psaným vzkazem, kvůli kterému jsme se do Varů rok co rok vraceli. „Díky, Barťák,“ stálo na glazuře. Kolega Honza Dědek ty hrnečky sbíral, já z nich piju kafe v průběhu celého roku, zatímco čekám na další ročník MFF KV. Už bude bez Barťáka, tedy bez pana prezidenta MFF KV Jiřího Bartošky, ale ono „Díky“ k jeho poctě zazní jistě ještě mnohokrát.
