Díky, Barťák, stávalo na hrnečcích, které nám posílal. To my děkujeme vám, pane prezidente
Jiřího Bartošku, který dnes ve věku 78 let zemřel, jsem viděla naposledy před necelým měsícem, 16. dubna. Totiž před předpremiérou skvělého filmu Ptáče v rámci projektu Tady Vary. V úvodním šotu před projekcemi „Barťák“ pomůže taxikáři, který chce jít do kina, a vezme za něj jeho večerní směnu, aby nadřízení z centrály taxislužby nebrblali. Loni v propagačních spotech Tady Vary Jiří Bartoška pro změnu hlídal rodičům, kteří si šli užít dobrej biják, chlapečka. Málokdo vnímal toho oduševnělého, skvěle oblečeného, krásného muže jako služebnou postavu. Já ano.
V létě roku 2005 jsem se poprvé ocitla v redakci Festivalového deníku MFF KV v srdci karlovarského hotelu Thermal. Pozvala mě sem tehdejší redaktorka Reflexu a dlouholetá šéfredaktorka festivalového periodika Veronika Bednářová a učinila tak ještě jedenáctkrát. Právě během letních necelých dvou týdnů, propracovaných ve festivalové redakci, jsem občas mohla zahlédnout Jiřího Bartošku a několikrát s ním „služebně“ pohovořit, jednou dokonce povečeřet.
Ačkoli jakožto prezident a hlavní tvář karlovarského filmového festivalu míval nesmírné množství práce – asi už ne papírování a schůzování jako před zahájením festivalu, ale zato spoustu fotografování, reprezentování, rukoutřesení a mediálních výstupů –, býval uvolněný a vtipný. Na všechny se smál, všem tykal. Využíval toho, že má v každé společnosti hlavní slovo, a s oblibou žertoval a nešetřil historkami. Z všedního dne dokázal pro nás, mladé adepty žurnalistiky a poslední v řadě těch, kdo přispívali k návštěvnickému zážitku z největšího středo- a východoevropského filmového festivalu, vykouzlit svátek, když se nás ptával na naše dojmy a rozmary a upřímně a s gustem je komentoval. Cítila jsem vůči němu (a samozřejmě taky vůči Evě Zaoralové, Karlovi Ochovi, Kryštofovi Muchovi a desítkám dalších lidí, kteří MFF KV každoročně tvořili a tvoří) obrovskou odpovědnost. V redakci Festivalového deníku, ale samozřejmě i Reflexu jméno Jiřího Bartošky často padalo a já doufala, že ho profesně nezklamu. Protože on nezklamával, ani když byl nemocný, přepracovaný, uštvaný nebo v nenáladě. Jeho fotky zářily nad našimi pracovními stoly a za pár dní k nim přibudou další: narozeninový Reflex č. 20/2025, vydání k pětatřicetinám vašeho oblíbeného časopisu, které vyjde ve čtvrtek 15. května, pochopitelně věnujeme také právě památce Jiřího Bartošky. Budeme slavit a truchlit zároveň, snad společně s vámi.
Já tak činím už teď, protože piju čaj z jeho hrnečku. Dennodenně. A že jich mám! Po skončení každé karlovarské přehlídky, v poslední pracovní den v redakci „Deníčku“, jak jsme Festivalovému deníku s láskou přezdívali, nám na stole přistály hrnky s vizuálem daného ročníku festivalu a rukou psaným vzkazem, kvůli kterému jsme se do Varů rok co rok vraceli. „Díky, Barťák,“ stálo na glazuře. Kolega Honza Dědek ty hrnečky sbíral, já z nich piju kafe v průběhu celého roku, zatímco čekám na další ročník MFF KV. Už bude bez Barťáka, tedy bez pana prezidenta MFF KV Jiřího Bartošky, ale ono „Díky“ k jeho poctě zazní jistě ještě mnohokrát.
