Dohodne se Babiš se SPOLU, nebo s extremisty? Příští sněmovna bude divoká a kompromisy prospějí zemi
S pohledem na poslední volební souboje vedené tzv. antibabišem vs. antifialou by kdekdo řekl, že je česká politika nejvíce polarizovaná, co kdy byla. Možná to je pravda, možná souboje Topolánka s Paroubkem byly ještě tvrdší. Nemění to však nic na věci, že to, co prožíváme nyní, se může na podzim ukázat jako procházka růžovým sadem.
V Reflexu jsme již několikrát psali o tom, že rozhodujícím činitelem v těchto volbách bude, kolik hlasů nakonec propadne – minule to bylo přes jeden milion. Prozatím lze u mimoparlamentní opozice vidět silnou vůli pro integraci, kterou ztělesňuje primárně hnutí Stačilo! pod vedením KSČM. Na druhé straně jde o „nepřiznanou koalici“ JO pod vedením SPD spolu se Svobodnými, Trikolórou a PRO. Kandidátka okolo SPD se do Poslanecké sněmovny téměř jistě dostane, osud Stačilo! je nejasný, nicméně stále je více pravděpodobné, že pětiprocentní hranici nakonec překročí. Když se podíváme na různé kandidáty, se kterými tyto koalice přicházejí, uvidíme, kolik různých pólů a zájmů mohou dvě (!) kandidátky přinést. Časy, kdy bylo předsednictvo navrhující strany hlavním hráčem, ne-li hegemonem, co se povahy kandidátů týče, skončily.
Mimoparlamentní opozice totiž musí vycházet z její roztříštěné povahy způsobené hned několika významnými událostmi. Prvním hybatelem byla covidová pandemie, která vytvořila hned několik svébytných postav ztělesňujících jasný a absolutní odpor vůči tehdejšímu vládnímu establishmentu spolu s odporem k samotnému režimu. Další událostí byla ruská agrese na Ukrajině, kdy se dosud proticovidové a protivládní postavy většinově postavily buď přímo na stranu ruské propagandy, nebo alespoň proti Ukrajině. Syntézou těchto dvou událostí byla série demonstrací na Václavském náměstí, kdy největší úspěch zaznamenala hned ta první v září 2022.
V mezičase se v okolí těchto demonstrací pohybovalo hned několik persón, které mají v současnosti dobře našlápnuto k tomu, aby se na podzim staly poslanci. Jde třeba o Jindřicha Rajchla, Kateřinu Konečnou, Vidláka, Zuzanu Majerovou či Petru Rédovou. Lze sem zařadit i Janu Bobošíkovou, která pochází z mediálního prostředí mimoparlamentní opozice se svojí úspěšnou „internetovou televizí“ Aby bylo jasno.
Transformace tvorby kandidátek v českém prostředí
Současné kandidátky SPD a Stačilo! tedy zásadně transformují dosud tradiční tvorbu české stranické politiky. Bylo zvykem, že většinu kandidátky určité politické strany tvoří primárně straníci, kteří místo na kandidátní listině získali jako určitou výsluhu za dosavadní službu dané straně. Tentokrát však čelní místa obsazují tzv. lidé zvenčí, kteří s oněmi hlavními stranami jako je SPD a KSČM mají pramálo podobné. Velice chytře si však navzájem poskytují sdílenou podporu, která je pravděpodobně dostane do Poslanecké sněmovny.
Otázkou je, proč druhá strana, tj. primárně vládní tábor, rovněž nestaví své kandidátky na populárních osobnostech i mimo vlastní domácí strany, ale raději navrhuje pozice „zaslouženým lidem z revíru“. Uvidíme na podzim, jak tato strategie zafunguje.
Místo pár stran mnoho svébytných jednotek
Je tedy představitelné, že na podzim usedne v Poslanecké sněmovně hned několik osob z oblasti stávající mimoparlamentní opozice, které jakýmsi způsobem oslovují pár desítek tisíc vybraných voličů. V zásadě však všichni (výše zmínění) představují jiný druh nejen programové politiky – zásadní odlišnosti lze shledat také v jejich politické minulosti.
Pojítko však lze nalézt v odporu ke stávajícímu režimu, přítomnosti ČR v západních strukturách nebo ve zrušení podpory Ukrajině a ve volání po normalizaci vztahů s Ruskem. Hlavní spojitost je však v tom, že všichni tito kandidáti jsou de facto samostatné jednotky, na které po zvolení nebude mít ani SPD, ani Stačilo! žádný vliv. Jestliže získají poslanecký mandát, tak začne jejich vlastní „one man show“. V podstatě půjde o podobnou situaci, jakou ztělesňuje Dankova Slovenská národní strana (SNS) ve slovenském parlamentu. Většinu poslanců ztělesňují svébytní internetoví politici, resp. političtí influenceři, kteří sem tam téměř položí křehkou vládní většinu.
V tomhle nastavení můžeme fungovat od tohoto podzimu. Proto by bylo vhodné, aby vzniklá polarizace vstupem těchto neřízených střel prosazujících někdy radikální, někdy extrémní, ne-li extrémistické postoje byla kompenzována depolarizací mezi vládními stranami a hnutím ANO. Je velice pravděpodobné, že jednak vítězem voleb, ale především hlavní vládní stranou bude hnutí ANO. Zásadní pak je, zda si zvolí spolupráci s výše popsaným chaosem, anebo dojde k pragmatické dohodě se stávajícími vládními stranami. Nadto by zde velkou roli měl sehrát prezident republiky. Bylo by nejvhodnější, aby s Babišem (klidně tajně) vedl rozhovory a hledal cestu pro normalizaci vztahů.
Ať si každý o hnutí ANO myslí cokoliv, tak je jejich politika stokrát více loajální zájmům České republiky než rétorické figury, ne-li praktické kroky ohledně změny režimu, který nabízí SPD spolu se Stačilo!. Se stávající bezpečnostní situací a velice nestabilní pozicí Spojených států je naprosto nutné, aby vládní strany vztahy s hnutím nějak normalizovaly, a to i za cenu různých škraloupů či personálních rezignací.
