Turek slavil Velikonoce s Hitlerem. Kritiky nazval zm*dy a obvinil média. Měl by zkusit snížit stres
V české politice byste těžko hledali druhého člověka, který by si tak často stěžoval na nespravedlivé zacházení, jako Filip Turek. Kolem Velikonoc nastoupil do své klasické spirály: udělá provokativní gesto, pak se diví, že si na něj jako politika lidi dovolují reagovat, kope kolem sebe, nadává a obviňuje. Pokud Turek tak špatně snáší běžnou kritiku médií a veřejnosti, měl by zvážit, jestli pro něj politika není příliš stresující povolání a věnovat se něčemu, kde reakce lidí dostávat nebude.
Nejprve na okraj zmiňme Turkův příspěvek z Velikonočního pondělí, kde je na koláži Ježíš Kristus a Adolf Hitler. Ano, tyhle dva lidi dal Turek vedle sebe na Velikonoce. Ježíš říká, že kvůli Turkovi lidé zapomněli na jeho zmrtvýchvstání a Hitler přidává, že i na jeho narozeniny. Člověk, který si neustále stěžuje, že ho lidi nazývají náckem, zároveň pořád někam cpe Hitlera. Nezačne si za chvilku stěžovat i na to, že ho lidi nazývají motoristou?
Každopádně vtip o tom, že lidi teď řeší jen Turka, už je narážka na kauzu, kdy Turek zveřejnil své fotky při řízení s tachometrem výrazně výše, než je povolená rychlost na dálnici. Následně dokonce vyzval své fanoušky, aby se fotili, jak taky překračují povolenou rychlost a jejich příběhy na Instragramu pak sdílel na svém profilu se statisícovým dosahem. Prostě veřejně podporoval lidi v překračování rychlosti a sdílel i skutečně šílené případy.
Nakonec po dvou dnech fanoušky poprosil, aby už výzvy nechali. Jenže právě v tenhle moment začal obviňovat média: řekl, že je varoval, že pokud budou o jeho kauze psát, bude se k němu víc a víc jeho fanoušků přidávat. Takže za to, že Turkovi fanoušci uposlechli Turkovu výzvu, což on sám oceňoval, můžou jen novináři, kteří standardně informovali o krocích zvoleného politika.
Turek si prostě opět nestojí sám za sebou. Když už výzvu udělal a sdílel, měl za ní buď stát, nebo uznat chybu. Ne vytvářet úplně absurdní konstrukce o tom, že za naplňování jeho výzvy můžou ti, kdo o ní napsali, a ne on sám. Je to od něj tak absurdní argumentace, že je člověku trapně i za něj. Následně Turek veřejně ve stories jednoho svého kritika dokonce označil za zm*da. Ani za to se neomluvil.
Následně ještě ve facebookovém statutu vyjmenoval snad všechny politické kauzy posledních let a řekl, že když teď novináři píšou o něm, tak je asi všechny tyto kauzy nezajímají. Ukázkový whataboutismus. Takhle totiž může reagovat doslova každý politik na jakoukoli mediální pozornost – poukázat na to, že existuje dvacet jiných témat. Když Turek zmiňuje třeba kauzu dozimetr, můžeme si být dost jistí, že o ní celkově napsali novináři daleko víc textů než o Turkovi.
Tohle všechno jsou projevy člověka, který nezvládá veřejný zájem a s tím spojenou kritiku. Záměrně provokuje a přitom se hroutí z úplně běžné odezvy. Politika není pro lidi, kteří nezvládají stres a pozornost druhých. Pokud by Turek někdy byl třeba ministrem, tahle jeho vlastnost by mu přinášela velké problémy, s výkonnou odpovědností by totiž kritice čelil ještě častěji. Měl by tedy vyhodnotit, jestli je politika vůbec pro něj. A pokud v ní chce zůstat, měl by si zvyknout na to, že je placen z daní a lidi budou kontrolovat, jak pracuje a jak veřejně vystupuje.
Turkovo chování jsme probrali také v nové epizodě podcastu Padni komu padni. Sledujte podcast na Instagramu a přidejte se do naší facebookové skupiny. Celý díl najdete zde:
