Petr Sokol: Donald Trump otočil ve volbách Grónsko vzhůru nohama
Volby v Grónsku byly v předtrumpovské éře sledovány hlavně kvůli logistickým zvláštnostem, kdy voliči mířili na saních tažených psími spřeženími desítky kilometrů do volebních místností nebo kdy volební lístky musely být podobně jako i letos distribuovány do některých volebních místností vrtulníkem, protože do odlehlých osad na pobřeží často nevede žádná silnice.
Pro představu je možné připomenout, že populace tohoto dánského závislého území lehce přesahuje padesát tisíc, takže je možné říct, že odpovídá velikosti většího okresního města u nás (třeba Prostějova), ale je rozprostřena na území, do něhož by se celá Francie vešla tři a půl krát a celá Česká republika dokonce dvacet sedm krát.
Donaldovy choutky
Letos ale tyto geografické zvláštnosti ustoupily stranou, protože na Grónsko si od návratu do prezidentské funkce brousí zuby Donald Trump, který chce největší ostrov světa získat pro Spojené státy americké. Podle průzkumu, provedeného krátce před úterními volbami, sice 85 procent obyvatelstva, které je z většiny inuitského, tedy domorodého původu, spojení s USA odmítá, ale přesto tento zásah zvenčí úplně proměnil atmosféru i výsledky voleb.
Situaci totiž komplikuje to, že všechny místní strany podporují minimálně teoreticky vyhlášení grónské nezávislosti. Jen se neshodují v tom, kdy by měla přijít. Letos před volbami dosavadní premiér Múte Bourup Egede zkusil získat politické body tím, že slíbil vyhlášení referenda o nezávislosti, pokud ve volbách uspěje.
Za peníze z Kodaně
Grónsko je totiž dosud součástí Dánského království a teoreticky řečeno zůstává nejrozsáhlejší kolonií světa. Většina původního obyvatelstva, kterému se už správně neříká Eskymáci, ale Inuité, sní o nezávislosti, ale její nastolení je z mnoha pohledů problematické. Kromě přírodně-geografických podmínek pro ni nesvědčí ani místní ekonomika. Ta je naprosto závislá na dvou příjmech: na rybářství, které tvoří 90 % vývozu, a na dotaci z Dánska. „Mateřská“ země každoročně naplní celou polovinu grónské kasy a dotuje tím provoz největšího ostrovního zaměstnavatele, kterým je sama autonomní grónská vláda. Bez peněz, které každoročně „připlují“ z Dánska, by se místní ekonomika rychle zhroutila.
Zemi ale dosud politicky vévodila nacionalistická levice. V ní usazení zastánci samostatnosti se kvůli dosavadní ekonomické nesoběstačnosti ostrova vždy v intervalu několika let upnou k informacím, že se v Grónsku objevilo nové naleziště nerostů, které by konečně mohlo nahradit peníze přicházející z Kodaně. Pomáhá jim trochu i příroda, která kvůli globálnímu oteplování odkrývá nová, dosud nedostupná naleziště. Politici po každém objevení nových surovin začínají hned řešit otázku, zda povolí těžbu a komu dají patřičné licence. Před pár lety si v tomto ohledu zadali s komunistickou Čínou, což je kromě vojensky strategické polohy jeden z hlavních důvodů, proč na získání Grónska nyní Trump tlačí.
USA vs. Čína
Když Čína slíbila, že tu bude stavět nová letiště, Spojené státy se na to samozřejmě moc netvářily. Mají tu v Thule velkou vojenskou leteckou základnu a uvědomují si velmi dobře, že z Grónska je blíže do New Yorku než do Kodaně.
Trump ovšem nyní v rámci „námluv“ nezakrytě vyhrožoval Dánsku silou, takže v mateřské zemi značně posílil již trochu slábnoucí chuť Grónsko každoročně štědře dotovat, a na samotném ostrově nezabodoval, protože místo aby upřednostnil podporu grónské samostatnosti s americkou asistencí, mluvil o začlenění Grónska přímo do USA, což pro vyznavače samostatnosti není nijak atraktivní.
Volební zemětřesení
O výhru ve volbách v Grónsku dosud dlouhodobě soutěžila levice a ještě větší levice – sociálnědemokratické uskupení Kupředu (Siumut) a krajně levicové Společenství Inuitů (IA), které by v evropské politice programem patřilo až někam mezi komunistické strany. Obě tyto strany podporují myšlenku grónské nezávislosti, ale pro její okamžitou realizaci nepodnikaly žádné kroky, i když se střídaly v čele vlády od vzniku grónské autonomie v roce 1979, kdy největší ostrov světa poprvé dostal vlastní parlament a vládu.
Kvůli Trumpovým slovním zásahům ovšem včerejší volby skončily poprvé úplně jinak. Trump za humny totiž očividně v grónské společnosti posílil dva protichůdné proudy.
Část Gróňanů si řekla, že v rozjitřené mezinárodní situaci už není na co čekat, a přiklonili se k projektu okamžité samostatnosti. Tuhle politiku razí relativně nová strana Naleraq, což česky znamená Ukazatel směru. Centrističtí separatisté nyní zdvojnásobili zastoupení v parlamentu, když výrazně vyhráli na grónském „venkově“ – v pobřežních rybářských osadách. Celkově ale skončili ve volbách druzí, ačkoli senzačně předehnali obě zavedené a dosud vládnoucí levicové strany.
Bližší dánská košile
Úplným vítězem voleb se ovšem stala dosud malá, skoro pravostředová strana Demokraté, která sice také mluví o možné nezávislosti, ale chce ji teprve, až na to Grónsko bude ekonomicky připravené, což podle ní není v dohledu. Demokraté jsou jiní i v tom, že chtějí sázet hlavně na těžbu nerostných surovin, kterou dosavadní levicové vlády s ohledem na ekologii spíše brzdily. Jinakost vítězné strany se navíc projevuje i v tom, že minimálně koketuje s myšlenkou, aby se Grónsko někdy vrátilo do EU, z níž předchůdce po místním referendu v roce 1982 vystoupil, aby chránil své rybáře.
Nyní ale hlasy Demokratům přineslo hlavně to, že zejména voliči v grónských městech očividně sáhli po straně, která nejméně prosazuje rychlou samostatnost, jež by ale mohla za současného amerického prezidenta znamenat nikoli nezávislost, nýbž krok pod americkou nadvládu. Gróňané si řekli, že bližší dánská košile než kabát nejisté samostatnosti.
Skládání nové grónské vlády nebude jednoduché, když dvě největší strany vyznávají v otázce nezávislosti jedna hot a druhá čehý. Každopádně se ale i v Grónsku ukázalo, že tu politika Donalda Trumpa, podobně jako v Kanadě způsobila pravý opak toho, co si přál, a ve výsledku může minimálně na čas přinést posílení svazku Grónska s Dánskem.
