Německé volby vyhraje Merz, k zásadnímu obratu mu ale bude chybět koaliční partner
Již za týden budeme znát výsledky voleb, které jsou letos bez diskuze nejdůležitější na evropském kontinentu a budou mít i zásadní vliv na budoucnost České republiky. Všechny průzkumy zatím potvrzují, že německé volby mají dopředu jasného vítěze. Aliance dvou středopravicových stran celoněmecké Křesťanskodemokratické unie (CDU) a její sesterské strany v Bavorsku – Křesťanskosociální unie (CSU) má aktuálně podporu kolem 30 procent a poměrně pohodlný náskok na druhého v pořadí. Stranu vede poprvé do voleb Friedrich Merz, který na začátku století jako reprezentant konzervativního pravicového křídla prohrál boj o charakter strany s Angelou Merkelovou a z politiky na čas odešel. Když před čtyřmi lety CDU-CSU utrpěla pod vedením nástupce, kterého vybrala sama Angela Merkelová, nejhorší výsledek v její historii a skončila v opozici, sáhli straníci po Merzovi. Ten přes existenci merkelovského středového křídla stranu posunul doprava a míří k volebnímu vítězství.
Žlutý karambol
Merzovým problém ovšem je, že jeho předpokládané vítězství a zisky dalších stran nebudou tak výrazné, aby mu to umožnilo sestavit jím preferovanou koalici. Tou by bylo jeho spojenectví s liberály ze Svobodné demokratické strany (FDP). Ta je ekonomicky liberální, takže by Merzovi umožnila deregulovat německou ekonomiku a naplnit jeho oblíbený slogan „Více kapitalismu“. Jenže liberálové se po minulých volbách rozhodli vstoupit do koalice, které se v Německu podle barev tří zastoupených stran říká semaforová (červení sociální demokraté, zelení a žlutí liberálové). Ta ovšem dělala hlavně „green dealovou“ politiku, a liberálům proto utekla více než polovina voličů, přestože koalici nakonec rozbili a vynutili si nynější předčasné volby. Pro liberální voliče už to ovšem bylo pozdě a vysněný koaliční partner pro Merzovu alianci CDU-CSU bude mít nyní velký problém překročit pětiprocentní hranici a zůstat v Bundestagu. I kdyby liberálové uspěli, jejich dvojkoalice s křesťanskými demokraty bude daleko od většiny poslanců.
Izolovaná Alternativa
Předpokládaný vítěz voleb se ovšem nemůže spojit ani s formací, které všechny průzkumy věští pohodlné druhé místo – s pravicově protestní Alternativou pro Německou (AfD). Strana, jejíž hlavním tématem je boj proti migraci, se pohybuje mezi 20 a 25 procenty. Ani opakovaná podpora Elona Muska a nyní i amerického viceprezidenta J. D. Vance jí ovšem zřejmě nepomůže, aby bojovala o první místo. Přesto je dnes nejsilnější stranou v celém bývalém východním Německu, kde převzala od postkomunistů roli protestního hlasu proti výsledkům německého sjednocení.
S AfD nechce žádná další parlamentní strana po volbách spolupracovat, což odráží nejenom princip izolace stran z pravého okraje politického spektra, ale také fakt, že Alternativa se na rozdíl od protestních stran v dalších evropských stranách nesnaží hledat umírněnější tvář, ale spíše se nadále radikalizuje. Spojit se s ní proto nechce ani Merzova CDU-CSU, která sice v kampani překročila pomyslný Rubikon a prohlasovala i s podporou AfD v Bundestagu usnesení, které požadovalo zpřísnění protimigračních opatření (včetně trvalé kontroly hranic). Levice běsnila, do ulic vyšly desetitisíce lidí, přestože šlo o nezávazné usnesení a Merz s AfD dopředu nejednal a jen „dovolil“, aby pro jeho návrh usnesení hlasovala. Kancléřský kandidát CDU-CSU tím nechtěl zahájit spolupráci s AfD, ale naopak zastavit její vzestup po sérii vražedných útoků v německých městech, jejímž pachateli byli migranti. V preferencích se tenhle na německé poměry riskantní tah zatím neprojevil, a to ani na jednu stranu, ale přesto Merz jednoznačně vyloučil byť i jen podporu jeho případné menšinové vlády ze strany AfD. Koalici CDU-CSU s protestní AfD si přitom podle průzkumů přeje jen 17 procent Němců a toto hypotetické uspořádání zaostává výrazně i za možnou velkou koalici křesťanských a sociálních demokratů. Spojení CDU-CSU s SPD se v Německu nadále říká velká koalice, přestože to už vzhledem k propadu SPD úplně nesedí.
Socialisté v propadu
Velká koalice je nyní asi nejpravděpodobnějším výsledkem nadcházejících voleb. Kdysi jedna ze svou německých dominantních stran – Sociálnědemokratická strana (SPD) – se po čtyřech letech semaforové vlády v čele s jejím lídrem Olafem Scholzem „plácá“ kolem patnácti procent a bojuje se zelenými až o třetí místo. Sociální demokraté doplácejí nejenom na absenci charismatu u jejich dosluhujícího kancléře, ale také na politiku, kdy hodně zeleným přístupem odehnali část svých tradičních dělnických voličů, z nichž nemalá část zamířila k AfD nebo mezi nevoliče.
Vetovaní Zelení
V souboji o krále levice, ale SPD může ještě klesnout až na celkově čtvrté místo, protože totožnou podporu kolem 15 procent mají i Zelení. Ekologická strana sbírá podporu zejména mezi městskými lidmi s vyšším příjmem i vzděláním a je silnější v západní části země. Do voleb jí vede skvělý komunikátor a vicekancléř Robert Habeck, který patří k umírněnému křídlu strany. Zelení by teoreticky mohli být také povolebním partnerem vítězné CDU-CSU, ale spolupráci s nimi zatím nechce lídr bavorské CSU Markus Söder a Friedrich Merz by také asi raději sáhl po sociálních demokratech, kteří jsou v ekologické a klimatické politice přece jenom o odstín umírněnější než Zelení.
Německo, Jamajka nebo Keňa
Teoreticky ale mohou ve vládě skončit všechny tři tyto strany, protože se může stát, že dvojkoalice křesťanských demokratů a sociálních demokratů či spojení CDU-CSU-Zelení nebude stačit na většinu. Pak mohou vypomoci liberálové a vytvořit buď německou koalici (nazvanou podle barev německé vlajky: černá CDU-CSU, červená SPD a žlutá FDP), nebo jamajskou koalici (černí křesťanští demokraté, zelení a žlutá FDP).
Když se ovšem FDP do Bundestagu nedostane, bude asi muset dojít na koalici keňskou, protože s dalšími dvěma možnými parlamentními stranami, které jsou silně levicové, CDU-CSU vylučuje spolupráci. Pak by Německu musela vládnout „Keňa“, pojmenovaná opět podle vlajky zmíněné země a složená z černé CDU-CSU, červené SPD a Zelených.
Bitva o krajní levici
Do války barev a vlajek o budoucí německou vládu téměř jistě nezasáhnou další dvě strany, které bojují o pět procent. Jde jednak o postkomunistickou stranu Levice (die Linke), která je pokračovatelkou východoněmecké komunistické strany SED, a od ní odštěpeného Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW). To vytvořila manželka bývalého ministra financí a později člena Levice Oscara Lafontaine, protože se jí zdálo, že postkomunisté jsou moc progresivní a málo bojují proti migraci. Nová strana Sahry Wagenknechtové je proto německým protějškem české koalice Stačilo!, a to i proto, že velmi hlasitě hraje proruskou a „mírovou“ kartu. Od jejího loňského vzniku se dlouho zdálo, že nová strana Sahry Wagenknechtové Levici zničí, ale v posledních týdnech má lepší podporu naopak původní verze krajní levice. Ta se orientuje hlavně na boj proti AfD a je multikulturní, zatímco BSW si s AfD v mnohém rozumí. Strana Levice má při tom tu výhodu, že se do Bundestagu může dostat, i když nepřekročí 5 procent, protože se jí stejně jako před čtyřmi lety může podařit vyhrát tři volební obvody, což je podle volebního zákona druhá cesta do Spolkového sněmu. Původní postkomunisté jsou totiž nejsilnější politickou stranou na sídlištích v bývalém východním Berlíně i třeba v Lipsku.
Tahle zápletka na krajní levici, ale celkové výsledky příliš neovlivní. Protože ani hypotetická vláda široké levice SPD-Zelení-Levice-BSW (rudo-zeleno-fialová koalice) na většinu nedosáhne. O celkovém vyznění voleb naopak rozhodne síla vítězné CDU-CSU a poměry mezi dalšími stranami. Už teď se ale zdá, že téměř jistému budoucímu kancléři Friedrichu Merzovi bude k provedení zásadního obratu v německé politice chybět vhodný koaliční partner.
