Obrat zeleného Havlíčka, megalomanská SPD a hajlující Turek aneb Kdo se snaží ukrást Trumpa?
V dnešní době je příznačné, jak kolem Donalda Trumpa křepčí tzv. „vlastenecká“ scéna. Místní populisté se ho snaží přivlastnit a zbožně následovat. Mají pocit, že hájí i jejich zájmy. To je ovšem nedorozumění, jež se neobejde bez bizarních výkřiků a veletočů.
Nástup nového amerického prezidenta mění zaběhané pořádky. Nevyzpytatelný Trump často vyvolává svými razantními výroky a kroky šok, nedůvěru, obavy, ale někdy i jistou naději, kterou k němu upíná i kyjevský režim. Teprve se ukáže, nakolik je opodstatněná.
USA už nejsou kolonizátor
Spojené státy jsou největší světová velmoc a pro Evropu je jistě žádoucí udržovat solidní transatlantickou vazbu, ať už ve Washingtonu vládne kdokoli. Trump a část jeho okolí ovšem zatím tento pohled příliš neulehčují, a proto je namístě určitý nadhled.
To hlavní, co by nás mělo zajímat, jsou zahraniční a obchodní vztahy. Agresivní styl, jakým staronový prezident tlačí na spojenecké Dánsko kvůli sporu o Grónsko, nelze hájit ani tolerovat. A nelze ho brát na lehkou váhu. Příště může být na řadě každý, kdo se nepodvolí mantře Amerika na prvním místě.
Pokud Trump vyhrožuje Evropě obchodní válkou, jež by poškodila i českou ekonomiku a životní úroveň českých občanů, musí se to brát vážně a je nutné se na novou situaci adaptovat. Evropa bude muset hrát ve vlastním zájmu výraznější roli a sama posílit svoji konkurenceschopnost a bezpečnost.
V těchto souvislostech je zarážející ohňostroj absurdit, jež předvádějí domácí populisté žijící v představě, že Trump je ten pravý vůdce, za nímž se mají sešikovat. Vládu pevné ruky vyžadují i jejich voliči, přičemž důvody jsou i v chybách západního společenství.
Jenže donedávna mnozí z dnešních podporovatelů Trumpa brojili na demonstracích proti „kolonizaci“ Evropy Spojenými státy, z níž je životně důležité se vymanit. Dnes je americký kolonizátor „jejich“ člověk. Honosí se jeho kšiltovkou, ačkoli prosazuje zájmy své země mnohem důrazněji než jeho předchůdci.
Pokud na mítincích proruských „vlastenců“ zaznívaly výzvy na obnovení dodávek ruského plynu, míří přímo proti obchodní strategii amerického prezidenta, jenž chce dodávat do Evropy více plynu a dalších komodit. Naopak hrozbami cenové války nyní tlačí Putina ke zdi.
Trumpování ANO
Nejkřiklavější je „trumpování“ hnutí ANO. „My chceme lepší Evropu, my, co jsme podporovali Trumpa, my, Patrioti pro Evropu,“ vykládá Andrej Babiš na předvolebních mítincích. To mu současně nebrání zpochybňovat nákup amerických stíhaček F-35 a česko-americkou obrannou smlouvu.
„Donald Trump se navrací do úřadu prezidenta USA. Je to dobře i pro Česko, že v čele spojenecké země bude skutečný obránce svobody,“ přidává se další náhle zrozený trumpovec, bývalý předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček.
Jedná se o téhož politika, jenž na sebe upozornil v roce 2018 návštěvou Státní dumy v Moskvě, s jejímiž čelnými představiteli, zařazenými na západních sankčních seznamech, chtěl normalizovat česko-ruské vztahy, pošramocené po anexi Krymu.
Babiš svým voličům vykládá, jak je údajně s Trumpem jedna ruka. Už jim ale zatajuje jeho nápady zvýšit výdaje na obranu ze dvou na pět procent HDP, přičemž reálnějším kompromisem jsou tři procenta rozložená v čase.
Anonisté trvají na tom, že dvě procenta stačí, ale lze je spíš podezírat, že by výdaje na armádu snížili, aby měli víc peněz na mimořádné valorizace pro seniory, tvořící základ jejich elektorátu. To jde přímo proti Trumpově tlaku, aby Evropa převzala víc odpovědnosti za svoji obranu, a v tomto má pravdu.
Není také známo, jak se ANO staví k nápadu prezidentových poradců vyslat na Ukrajinu vojáky spojeneckých zemí NATO, aby dohlíželi na případné příměří. Nejspíš by kopíroval „neutrální“ pozice Putinových kolaborantů Fica a Orbána.
Kotrmelce kolem Green dealu
Nevídané kotrmelce předvádí ANO v postojích ke Green dealu, od něhož Trump vypovězením Pařížské dohody ustupuje. Dnes Babiš tvrdí, že je neopravitelný a zrušil by ho. „Všechno jde,“ přitakává Karel Havlíček. Připomeňme nedávnou minulost.
V prosinci 2019 přijala Evropská rada jednomyslně Green deal s cílem klimatické neutrality v roce 2050. Byla to jediná možnost, kdy šlo uplatnit právo veta, což tehdejší premiér Babiš neučinil, a na rozdíl od Polska nevyjednal pro Česko žádnou výjimku.
V prosinci 2020 schválili unijní ministři životního prostředí právně závazný klimatický plán, na jehož základě byla zpracována legislativa Fit for 55. Odsouhlasil ho Richard Brabec, který tehdy podobně jako Babiš vychvaloval stovky miliard dotací v Modernizačním fondu.
V květnu 2021 se ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček pochlubil, že se vláda plně přihlásila k dekarbonizaci. „Česká republika otočila kormidlem. Já mám zelené i ponožky, jsem podporovatel obnovitelných zdrojů, děláme ústupky, jaké od České republiky nikdo nečekal.“
V lednu 2022 odmítl Babiš názor prezidenta Zemana, který vybízel k odstoupení z Green dealu. „To je tisíc miliard, které máme dostat hlavně na investice do vody, do lesů, do životního prostředí, do ekologizace průmyslu, což je pro nás výhodné. Uvažovat o vystoupení ze Zelené dohody vůbec není na místě,“ uvedl a k tomu dnes není co dodat.
Trump plní program SPD
Činí se i konkurence. Nejdále v českém švejkování zašel poslanec SPD Radek Koten, jenž při interpelacích prohlásil, že je „velmi rád, že Donald Trump začíná plnit program SPD“. Americký prezident podle něj bude akceptovat jenom silné protihráče, zřejmě Kotena či Okamuru.
Do stejné kategorie domácího bizáru zapadají i Motoristé sobě, kteří se pochlubili účastí na Trumpově inauguraci v delegaci Patriotů pro Evropu. Přešli už, že jejich kolega z frakce, dánský europoslanec Andres Vistisen na půdě Evropského parlamentu poslal Trumpovi vzkaz, že Grónsko není na prodej, a poslal ho „do p*dele“.
Filip Turek byl natolik unesen kontroverzním gestem Elona Muska připomínajícím nacistický pozdrav, že znovu vystavil svoji fotografii z roku 2013, kde rovněž pózoval se zdviženou pravicí.
Extravagantní Musk, jenž v demokratických zemích otevřeně podporuje antisystémové a proruské síly, možná jen provokoval. Ale ví bůh, proč svoji zálibu v neonacistické symbolice znovu vytahuje Turek, jenž ji dříve označil za mladickou nerozvážnost, za kterou by si nafackoval.
Místní radikální „vlastenci“, kteří se rádi předhánějí, kdo je větší trumpovec, ačkoli s jeho zájmy mnohdy nemají nic společného, jsou zkrátka lidé zvláštního ražení.
