Video placeholder
Padni komu padni SPECIÁL s Janem Fingerlandem a Břetislavem Turečkem
Benjamin Netanjahu s Donaldem Trumpem v Jeruzalémě. (23.5.2023)
2 Fotogalerie

Konečně příměří. Trump dotlačil izraelské radikály i Hamás k ústupkům. Bude v Gaze mír?

Oliver Adámek

Izraelská vláda schválila příměří s Hamásem, během neděle se mají vracet rukojmí a postupně zastavit boje v pásmu Gazy. Co přimělo Benjamina Netanjahua a lídry Hamásu přijmout dohodu, kterou předtím obě strany odmítaly? A bude v Gaze konečně klid a bezpečno?

Čas, kdy je dohoda přijata, není náhodný. Na přijetí dohody tlačil zvolený prezident USA Trump. Veřejně pohrozil Hamásu tvrdým úderem, pokud nepropustí rukojmí. Zároveň dle izraelských médií tlačil i na Netanjahua a jeho kabinet, aby přijal dohodu, jejíž obrysy vytvořila už Bidenova vláda. Trumpův zmocněnec pro Blízký východ dle amerických médií v tomto týdnu přijel do Izraele a přitlačil Netanjahua ke zdi. Ukázalo se, že na Netanjahua platí jen síla, a tu Trump použil. Nakonec někteří komentátoři připomínají, že pro Trumpa byla zásadním spojencem i Saúdská Arábie, a arabský svět stále stojí za Palestinci. Přesto je situace v něčem překvapivá.

Předně, od Donalda Trumpa se v situaci Gazy čekala bezvýhradná podpora Izraele. Kritici Izraele se obávali, že Trump dá Netanjahuovi volnou roku k pokračující destrukci Gazy, za kterou už je na něj vydán zatykač Mezinárodním trestním soudem. Opak je pravdou – Trump donutil Izrael přijmout dohodu, která obsahuje řadu ústupků.

Například mluví o tom, že Izrael po ukončení války zcela opustí Gazu a její správu převezme Palestinská samospráva pod dohledem USA, Egypta a Kataru. Extremisté v izraelské vládě přitom mluvili o tom, že chtějí Gazu znovu kolonizovat, případně vysídlit část jejího obyvatelstva pryč. I umírněnější izraelští politici říkali, že Izrael bude pásmo opět okupovat. V nedávném rozhovoru pro Reflex naopak izraelská exministryně zahraničí Tzipi Livni řekla, že Izrael Gazu znovu okupovat nemůže, Palestinci si musí vládnout sami.

Trump se zřejmě chtěl ukázat jako ten, kdo umí udělat ve věcech pořádek a prosadit americký zájem, což je stabilita na Blízkém východě. Otázkou je, zda Izraeli něco neslíbil. Spekulovalo se o tom, že by mohl Netanjahuovi zaručit, že posvětí anexi nelegálních izraelských osad na Západním břehu Jordánu. Netanjahu by tím mohl přesvědčit radikály ve své vládě, především ministry Ben-Gvira a Smotriče. Tito dva izraelští fašisté hrozí kvůli dohodě o příměří odchodem z vlády, což naznačuje, že anexe osad není na pořadu dne. Ben Gvir a jeho strana Ocma Jehudit už z vlády skutečně odešla. Co vše má dohoda obsahovat, je shrnuto například zde. https://edition.cnn.com/2025/01/15/us/whats-in-the-hamas-israel-ceasefire-and-hostage-release-deal/index.html

Ben-Gvir a Smotrič, z nichž prvně jmenovaný byl odsouzen za podporu terorismu a druhý mluví o tom, že by Izrael měl nechat Gazu vyhladovět, mají dle některých zpráv lví podíl na tom, že mír nebyl uzavřen už dávno. Sám Ben Gvir, ministr národní bezpečnosti, tento týden řekl, že dohodě s Hamásem se mu povedlo během posledního roku několikrát zabránit. Je tedy možné, že obrovsky ničivý konflikt, který na dlouho dopředu ničí život obyvatel Gazy a pověst Izraele ve světě, byl udržován jen kvůli vydírání dvou náboženských fanatiků. Na přijetí dohody o rukojmích už velmi dlouho tlačí i izraelská občanská společnost.

Podle Ben Gvira a Smotriče má Izrael bojovat až do zničení Hamásu. Jenže to se ukázalo jako nereálný cíl. Ano, Izrael se po 7. říjnu musel bránit, to nikdo nerozporuje. Nyní se však nabízí otázka, jaký vůbec měla extrémně tvrdá operace v Gaze smysl. Hamás zničen nebyl a už se objevují odhady, že rekrutoval tolik nových bojovníků, kolik během války ztratil. Řekl to končící ministr zahraničí USA Antony Blinken. Za operaci, jejíž cíl se nenaplnil, zaplatil Izrael zatykačem na Netanjahua a obrovskými budoucími náklady na obnovu Gazy.

Teď je otázkou, jestli příměří vydrží. Hamás si určitou bojeschopnost bohužel udržel a leckdo pochybuje, že se povede kontrolu nad Gazou předat Palestinské samosprávě. Bude zásadní, aby obě strany dohodu dodržely. Stále více se ukazuje, že konflikt vyžaduje komplexní politické řešení. Nyní jde vidět, že Netanjahu ho nemá. Není se co divit – sám po mnoho let udržel konflikt v pomalu bobtnajícím stavu, když umožňoval financování Hamásu z Kataru a paralelně s tím zvyšoval napětí na Západním břehu.

Mír v Izraeli a Palestině je v zájmu celého světa, protože svou citlivostí zvyšuje napětí v Evropě a Americe. Neštěstím posledních let je, že na obou stranách posilují radikální tábory a ty umírněné oslabují. Doufejme, že příměří vydrží, všechna rukojmí se vrátí domů, Hamás ztratí moc a v Gaze se bude dát žít normálně. Dohoda je k tomu prvním, byť stále velmi nejistým. krokem.

Jak moc válku v Gaze ovlivňuje zatykač Mezinárodního trestního soudu na Netanjahua? A co jsou největší překážky míru? Na to v prosinci ve speciálu podcastu Padni komu padni odpovídali dva experti na Blízký východ, Břetislav Tureček a Jan Fingerland:

Video placeholder
Padni komu padni SPECIÁL s Janem Fingerlandem a Břetislavem Turečkem • Reflex.cz