Írán přišel při letecké nehodě o dva vlivné činitele, prezidenta a ministra zahraničí. Ačkoli zemi vede jako duchovní autorita ajatolláh, jde fakticky o dvojku a trojku režimu. Co se ve skutečnosti stalo a jaký význam to bude mít pro zemi, o níž se mluví jako o součásti „osy zla“ a ohnisku možného světového konfliktu?
Nedělní tragická nehoda vrtulníku s íránským prezidentem Ebrahímem Raísím a ministrem zahraničí Hosejnem Amírabdolláhjánem vypadá už na první pohled jako typická kombinace špatného počasí a odhodlání posádky letět za každou cenu. Íránská delegace letěla ze slavnostního otevření přehrady Choda Afrín na hranici s Ázerbájdžánem do Tabrízu, kam měl dorazit taky tamní prezident Ilham Alijev, protože zde bylo naplánováno otevření nové rafinerie.
Prezidentský vrtulník byl osvědčený, spolehlivý a bezpečný Bell 212 vyvinutý v USA 60. letech původně pro kanadské letectvo. Neletěl sám, ale ve skupině dvou dalších strojů. Trať letu vedla v celé své délce přes hory podobné slovenským Vysokým Tatrám, s roklemi, strmými srázy a hustým porostem. Kolem jedné hodiny odpoledne ztratily ostatní dva vrtulníky s prezidentským strojem spojení a musely oba nouzově přistát.
V tu chvíli se rozjelo pátrání. Podle viceprezidenta pro exekutivu Mohsína Mansúrího se podařilo spojit se dvěma lidmi na palubě vrtulníku, členem posádky a nejmenovaným pasažérem. „To vypadá, že nejde o vážnou nehodu, protože dva lidé z vrtulníku byli schopni opakovaně komunikovat s naším týmem,“ řekl Mansúrí.
Tyto naděje se nenaplnily, trosky vrtulníku se podařilo najít až v pondělí ráno v těžko přístupném místě ve výšce 2200 metrů. Na místě už, jak uvedla státní televize, „nebyly známky života“, Íránské úřady pak prakticky okamžitě oznámily Raísího smrt.
Letět za každou cenu…
Nehoda vypadá jako klasické podcenění špatného počasí při letu za vidu v horském terénu. Neštěstí tohoto druhu je bezpočet, třeba v červenci 1932 takto zahynul Tomáš Baťa, když navzdory špatnému počasí vystartoval z letiště v Otrokovicích do Curychu. Velmi podobným způsobem se rozbil v říjnu 1998 český vrtulník u obce Tomislavgrad v misi SFOR v Bosně a Hercegovině, svoji roli sehrály mraky a vysoký horský průsmyk, trosky také našli až druhý den ráno.
Na tlak „letět za každou cenu“ zase doplatil 10. dubna 2010 polský prezident Lech Kaczyńsky. Nehodu vládního speciálu při přistání v ruském Smolensku v podmínkách hodně za možnostmi už tehdy zastaralého letounu Tu-154 nepřežil nikdo ze 132 cestujících. Celá událost je dodnes obestřena konspiračními teoriemi o bombě na palubě nebo záměrně špatném navedení. Závěry polsko-ruské vyšetřovací komise však hovoří o tlaku na posádku a nezvládnutém přiblížení na přistání.
I v případě íránského prezidentského vrtulníku se jistě vynoří různé teorie a určitě nelze dopředu vyloučit, že pádu stroje někdo napomohl. Na likvidaci některých íránských činitelů (i když není jasné, zda zrovna prezidenta nebo ministra zahraničí) má zájem Izrael, Írán je rovněž zemí nepřátelskou k USA. Vrtulník se pohyboval blízko hranic s Arménií, která je dnes zemí, kde se protínají zájmy Ruska a Západu. To samé lze říct i o Ázerbájdžánu. Stejně tak je tu vnitřní soupeření mezi íránskými špičkami.
Jenže to vše jsou a vzhledem k uzavřenosti íránského režimu, který vrak vrtulníku ukázal jen na několika rozmazaných snímcích, nadále i budou jen dohady. Jako nejpravděpodobnější se jeví i z letecké logiky právě nešťastná událost.
Konzervativci, kam dohlédneš
Raísího smrt oslabila íránské mocenské špičky. Země přišla o prezidenta, vlivného šéfa diplomacie a nemá ani pevně ukotveného šéfa parlamentu, kde nyní po březnových volbách probíhá výměna. To vše v situaci mimořádně napjatých vztahů s Izraelem, na který Írán provedl raketový útok a poté čelil odvetě. Íránské proxies Hamás a Hizballáh taky bojují přímo s Izraelem na jeho území. Napjaté má pak Írán vztahy i se Západem.
Naopak se Írán stal spojencem Ruska na „ose zla“ představující ještě Severní Koreu a Bělorusko, spolek, který se už začal pravidelně scházet a koordinovat své aktivity především v dodávkách zbraní. Írán do Ruska dodává drony Šahíd 136, které už více než dva roky decimují Ukrajinu a vyrábějí se i licenčně.
„Smrt Raísího nebude mít nijak významný vliv na íránskou politiku,“ řekl Rádiu Svoboda (RFE-RL) Hamídreza Azízí z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky. „Prezident je v mocenské hierarchii země dvojka a strategická rozhodnutí přijímá hlavní vůdce, ajatolláh Alí Chameneí,“ dodává.
Funkci dočasně převzal viceprezident Mohammad Mochbar a už vyhlásil prezidentské volby, které se musí konat do 50 dnů – uskuteční se koncem června. Půjde v nich o to, kdo získá křeslo dvojky, a bude tak místo zemřelého Raísího kandidátem na post dvojky v zemi. A protože ajatolláhovi Chameneímu je už 85 let, bude mít šanci stanout na jeho místě a stát se skutečným vůdcem země.
Nejvíc šancí mají podle RFE-RL lidé na typických postech pro export do prezidentské funkce – končící předseda parlamentu Mohammad Bakír Kalibaf či ministr spravedlnosti Ghulamhossein Mohseni-Ejei. Kalibaf (62) je veteránem války s Irákem 80. letech a generálem, který velel útvarům revolučních gard. Je však také dlouholetým starostou Teheránu a člověkem, který si umí užívat světských požitků. V minulosti na něj v íránských médiích (která nejsou zase úplně bezzubá) praskly dvě korupční aféry i to, že si jezdí užívat do tureckého Istanbulu, kde si pořídil luxusní byt.
Mohseni-Ejei (67) je oproti Kalibafovi tradicionalistou, v minulosti především řídil tajnou službu, byl hlavním prokurátorem a poté působil v justici. Na nejvyšší post by možná sedl víc, ale rozhodovat bude ostrost loktů a schopnost vyhrát volby. Ve hře jsou i další jména včetně syna nejvyššího vůdce, klerika a šéfa milicí Basídž Modžtaby Chameneího (54).
Všechno dál při starém?
Írán je sice autoritativní stát, který omezuje lidská práva, zavírá za protesty či politické přesvědčení, mučí lidi, uplatňuje trest smrti či jinak oklešťuje lidská práva, platí tu ale určité principy politické soutěže. Podobné to bude s volbou nejvyššího lídra. Bude ho volit Shromáždění expertů v počtu 88 významných činitelů (i Raísí byl jeho členem) a půjde o jedinečnou událost. Ajatolláhové se vystřídali ve vedení Íránu totiž teprve dva, Rúholláh Chomejní (od islámské revoluce v roce 1979 až do své smrti v roce 1989) a Chameneí, jež je v čele země 35 let.
Právě tady by mohl nastat určitý obrat ve směřování země, i když vzhledem ke koncentraci zastánců tvrdé linie na nejvyšších místech to lze předpokládat jen těžko.
Íránské partnerství s Ruskem či jeho konfrontační politika vůči Západu, tedy věci, které nás zajímají nejvíc, se dle expertů změní jen těžko. „Partnerství s Ruskem dané situací není až tak záležitostí jedné osoby jako mezinárodních poměrů, reakcí na špatné vztahy se Západem,“ míní Ilja Kusa z ukrajinského Institutu pro budoucnost.
„Nepředpokládáme žádnou změnu v chování Íránu,“ prohlásil bezpečnostní mluvčí Bílého domu John Kirby. A ani íránští činitelé by neměli čekat žádnou změnu v chování Američanů, pokud jde o jejich pohnání k odpovědnosti,“ dodal.
