Jedním z prvních požadavků po revoluci 1989 byla profesionalizace armády. Dnes šéf generálního štábu Řehka mluví o povinné vojně pro všechny. Mělo to zrušení smysl?
Ano, zrušení tehdy smysl mělo. Současně to neznamená, že nemáme vést diskusi o tom, jak do budoucna zajistit bezpečí naší země.
Důležité je si uvědomit, že způsob obrany země prochází historickým vývojem. To, čemu říkáme povinná vojna pro všechny, je relativně novodobá věc. Kdysi – ještě za třicetileté války – byly armády profesionální. I ten legendární moravský pěší pluk, který měl padnout do posledního muže na Bílé hoře, vlastně moravský nebyl – byli to žoldáci ze všech koutů Evropy.
Až v roce 1649 vznikla v habsburském státě stálá armáda, do níž se verbovalo. Zdaleka ne každý dospělý muž ale byl jejím příslušníkem. Posléze se měnila délka služby – od doživotní přes čtrnáctiletou po tříletou. Teprve v roce 1868 byla zavedena moderní všeobecná branná povinnost. Nicméně ještě dlouhou dobu trvalo, než začali všichni muži na vojnu skutečně chodit. V armádě totiž nebylo zdaleka tolik míst, kolik bylo branců, takže k tříleté službě nastupovala jen jejich část. Za první republiky trvala vojna půldruhého roku, od roku 1933 až do roku 1990 dva roky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
