Jestli česká vláda od prezidentské volby něco zvládla a opozice projela, pak to bylo řešení současné zemědělské krize.
Protesty farmářů začaly v Nizozemsku už v roce 2019 a minulý rok se přelily do celé Evropy. Každá země přitom řešila odlišný problém. V Nizozemsku a Belgii to bylo snížení emisí dusíku, jež vedlo k omezování počtu krav a rušení některých farem. Ve Španělsku zase přístup zemědělců k vodě. V Německu byl v centru pozornosti protest proti rušení daňového zvýhodnění na tzv. zelenou naftu, ve východní části EU zase sílila kritika bezcelního dovozu plodin z Ukrajiny.
Jediným společným jmenovatelem bylo postupné utahování ekologických norem v rámci Green Dealu. To, co nejdříve dopadlo na průmysl, který se však mohl zvednout a odejít jinam, došlo do zemědělského sektoru.
Deset rodin
V Česku je podstatná část zemědělství v rukou deseti miliardářských rodin (Babišové, Večeřové, Jandejskové, Tomanové, Teplí a další), jež ovládají podstatnou část primární produkce a potravinářství. Situace je v mnohém podobná té před sto lety. Dříve dominoval šlechtický velkostatek, dnes ten socialistický.
Hlavní zájem těchto skupin byl doteď totožný se zájmem Andreje Babiše, tedy přesun do nejvyšších dotací k těm největším podnikům. Babiš z toho jako premiér udělal hlavní bruselskou strategii a výměnou za to dvakrát (prosinec 2019 a červen 2020) souhlasil se strategií Green Dealu, která přitvrzuje ekologické normy. Nyní se tato strategie obrací proti svým tvůrcům, jejichž kápové vypravili k Praze stovky traktorů.
Fialův tah
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
