Už od léta loňského roku se objevovaly zprávy, že prezident Volodymyr Zelenskyj má neshody s Valerijem Zalužným, vrchním velitelem Ozbrojených sil Ukrajiny. Důvodem byla neúspěšná ofenzíva, která měla zatlačit ruskou armádu z okupovaných území. Avizované cíle ofenzívy se nejenže nenaplnily, stal se dokonce pravý opak – Rusové na některých místech Ukrajiny postupují, mohutně útočí na východ u Charkova, vytlačili Ukrajince od Bachmutu (město je jedním ze symbolů války) a obsazují strategicky důležitou Avdijivku u města Doněck. Zelenskyj proto sáhl ke změně, Zalužnyj se poroučel, přišel generál Oleksandr Syrskyj. Jenže sám Zelenskyj tím hodně riskuje, protože pokud se situace na frontě nezmění, ponese za to odpovědnost on.
Přestože armáda a její velitelé jsou v každé válce rozhodující složkou, která ovlivňuje vývoj konfliktu, nakonec je to vždy politické vedení země, které ponese vinu za případnou porážku nebo naopak si upevní pozice, když přijde vítězství. Volodymyr Zelenskyj svým rozhodnutím vyhodit oblíbeného a charismatického šéfa ukrajinské armády Valerije Zalužného a nahradit ho jiným válečným hrdinou Oleksandrem Syrským, který byl velitelem pozemních sil, vzal výsledek války zcela na svá bedra. Je to odvážný, ale současně hodně riskantní postup, protože pokud se něco zásadně pozitivního pro Ukrajince na frontách nestane, a bohužel to tak dnes nevypadá, ponese za to politickou odpovědnost, která může znamenat i jeho konec v čele státu. „Samozřejmě, pokud se situace na frontě zhorší, Zelenskyj to odnese. Lidé budou říkat, že všechno bylo lepší, když armádě velel Zalužnyj,“ řekl pro web Politico ukrajinský politolog Volodymyr Fesenko.
Otázkou ale je, zda mohl Zelenskyj postupovat jinak, protože Ukrajina potřebuje ve válce zvrat. Jinak dál zesílí na Západě hlasy, že je nutné vyjednávat s putinovským Ruskem o míru, který by ovšem za současné situace znamenal, že zhruba pětina území bude od Ukrajiny definitivně odtržena a Moskva se svojí obludnou agresí uspěje. Neúspěch na frontě může také dál vyživovat pochybnosti některých politických sil na Západě (evidentní je to u amerických republikánů, exprezidenta Donalda Trumpa a mnoha evropských populistických stran) o další vojenské a ekonomické pomoci, bez které je existence ukrajinského státu v reálném ohrožení. To by představovalo do budoucna i obrovský bezpečnostní problém pro demokratickou Evropu. Jak bude fungovat a čeho dosáhne ukrajinská armáda pod novým velením, je proto zásadní věcí také pro Českou republiku.
Řezník od Charkova
Co tedy můžeme od nového šéfa ukrajinské armády generála Syrského očekávat?
Tento osmapadesátiletý odchovanec ruských vojenských škol je znám svojí tvrdostí. Má i přezdívku „řezník“, protože prý neváhá posílat vojáky na smrt. Podle mnohých se tak stalo například v krvavé bitvě o ukrajinské město Bachmut a jeho okolí. Zemřely tam desítky tisíc Ukrajinců, často i z elitních jednotek. Na druhou stranu to byl Syrskyj, kdo stál za úspěšnou obranou Kyjeva po zahájení ruské agrese v roce 2022 i za bleskovou úspěšnou protiofenzívou v Charkovské oblasti ten samý rok. Americký novinář Simon Shuster z časopisu Time, který strávil se Zelenským a jeho týmem rok a půl, ve své knize The Showman (Šoumen) odhaluje, že ofenziva u Charkova proběhla na přímý rozkaz Zelenského, který operaci svěřil právě Syrskému a u toho naopak nevyslyšel Zalužného, který navrhoval, aby byla nejdříve osvobozena Chersonská oblast. Vojenské experti k tomu dodávají, že to byl opět Zelenskyj, kdo rozhodl o tom, že bojovat v bitvě o Bachmut se bude „až do konce“. A byl to pro Ukrajince nesmírně hořký konec, i když při něm zahynuly i desítky tisíc ruských vojáků a tím byla armáda agresora na čas oslabena a pozdržena. To vše bylo ale v rozporu s radami Zalužného, který navrhoval v případě Bachmutu taktický ústup a tvrdil, že bitva je zbytečným vynakládáním lidských i materiálních prostředků. O tom, kdo měl pravdu, i o tom, zda byl tedy skutečným „řezníkem“ Syrskyj, rozhodne historie, ale současný pohled na mapu je v tomto místě tragický, protože Rusové v poslední době Ukrajince od Bachmutu vytlačili a postupují dál touto částí Doněcké oblasti.
V případě Zelenského výměny Zalužného za Syrského jde podle vojenských odborníků i o další vážné problémy, kterým čelí ukrajinská armáda. Je to například nedostatečná rotace vojáků na frontě (ti jsou pak příliš vyčerpaní a méně motivovaní), velké problémy mají Ukrajinci i v logistice a zásobování. Nemluvě o pokračující korupci, která ovlivňuje i vojenské zakázky.
Problém s lidskými zdroji pro armádu je navíc mimořádně citlivou věcí politickou i společenskou. Hovoří se o potřebě mobilizovat dalších 500 000 lidí. Jenže část ukrajinských mužů se už dnes do války nehrne, někteří odjeli do zahraničí (i když je to zakázané) a v tomto směru váhají i někteří poslanci Nejvyšší rady (parlamentu). Přitom ztráty ukrajinských sil jsou od začátku války značné. Některé odhady hovoří o 150 000, jiné až o 300 000 lidí. Ukrajinský parlament o mobilizaci, konkrétně o novém branném zákonu, už jednal, prošel i prvním poslaneckým čtením, ale pro veřejnost i část politické reprezentace je to nepopulární otázka. Ostatně, nikde na světě by tomu nebylo jinak.
Ukrajinská vláda taká často v poslední době upozorňovala, že jí docházejí některé zbraně kvůli překážkám, kterým čelily balíčky pomoci v Evropě (zde už byla pomoc schválena) a především ve Spojených státech. Nedostává se zejména slibované dělostřelecké munice, které mají Rusové k dispozici daleko více. Dále leteckých či protileteckých prostředků. S tím nic nezmohl Zalužnyj a nezmůže ani Syrskyj. To má na triku prezident Zelenskyj, kyjevská vláda, a především spojenci Ukrajiny.
Přitom omezení vojenské, finanční i humanitární pomoci Ukrajině by znamenalo, že by také musely být kráceny platy, důchody a dávky jak státním zaměstnancům, tak armádě. A to by mohla být pro Ukrajinu naprostá katastrofa a pro Západ by tím ještě více nabobtnal problém s agresivním imperiálním Ruskem. O tom, jak uspěje nový šéf ukrajinské armády generál Oleksandr Syrskyj se tedy rozhodne nejenom v kancelářích prezidenta Zelenského, ale i v Bruselu, Washingtonu, Paříži či Berlíně. „Á, v tom je právě háček!“ Jak říkal Shakespearův Hamlet.
