Kdybyste neznali kontext, mohou na vás působit jako tři pohádkové postavy. Zmatený stařík, který sice nerozumí světu, ale umí lidem plnit jejich přání prakticky na počkání. Výřečný světoběžník, jenž na všechno najde odpověď a se svým psím parťákem vyráží za dobrodružstvím na psí venkov. A víla, která umí zázračně měnit podobu, je výbornou tanečnicí i zpěvačkou. Na konci příběhu ale zjistíte, že to byli celou dobu velmi nebezpeční lidé a v pohádkovém příběhu vlastně sehrávají roli záporáků.
Řeč je o Andreji Babišovi, Karlu Havlíčkovi a Aleně Schillerové, tedy trojlístku, který vede politické hnutí ANO, a o jejich prezentaci na sociálních sítích i veřejných vystoupeních. Babiš kombinuje jistou nemotornost v každodenních situacích s bezedným kloboukem slibů. Havlíček natáčí nekonečně dlouhá videa, kde vysvětluje, jak by to dělal líp, a zároveň s psím parťákem po boku, kterého však vždycky nějak podivně škrtí, obráží vlakem jedno nádraží za druhým. A Alena Schillerová se v zajetí tiktokových trendů a instagramových filtrů infantilně pitvoří. Na mladší ročníky komunikace všech tří očividně funguje, takže u této cílovky rostou hnutí ANO preference. Možná i proto, že ostatní strany nedělají na sociálních sítích skoro nic.
Teď ale k jádru problému. Osobně navštěvuji demonstrace různých více či méně obskurních antisystémových hnutí i z toho důvodu, abych viděl, v čem se opozice inspiruje příště. Tato scéna stále nemá nového mesiáše, protože postupně selhala Trikolóra, Šlachta, Vrabel i Rajchl. Pro propadlé hlasy se tak natahuje Andrej Babiš a na rétorice hlavního tria z hnutí ANO to je pořádně znát. V populistické honbě i za tím nejzapadlejším hlasem v české společnosti radikalizují svou rétoriku, a tím samozřejmě i své hlavní voličské jádro a celou českou společnost. Což je opravdu nebezpečné. Zatímco dnes je to chcimírství a nedůvěra ke státním institucím, zítra to může být touha změnit státní zřízení.
O co jde? Je dobré si připomenout, že to byl Karel Havlíček, kdo se snažil za každou cenu udržet ve hře ruský Rosatom, i když mu tajné služby doporučovaly opak. Hru s východním ďáblem nakonec utnulo až vyšetřování výbuchu ve Vrběticích. S posvěcením svého šéfa a premiéra v jedné osobě pak pokračoval i v prohlubování české závislosti na ruském plynu, za což dnes tepe českou vládu a na druhou stranu relativizuje nebezpečnost energetické závislosti na říši Vladimira Putina. V tom ho ostatně podporují i Schillerová a Babiš. Oba ale otevírají mnohem nebezpečnější Pandořinu skříňku. Nenápadně útočí na vnitrostátní bezpečnost.
Že by Andrej Babiš nepomohl spojencům NATO v případě napadení jiným státem, víme už od prezidentské volby. Tam se ho na to moderátor Řezníček pro jistotu zeptal třikrát – a on třikrát pomoc odepřel. Následovalo mezinárodni faux pas, které musela česká diplomacie vysvětlovat (abychom byli korektní, něco podobného předvedla letos i Jana Černochová s vystupováním z OSN). Babiš chtěl zkrátka tehdy mír. Stejně jako nedávno Alena Schillerová, když bez hnutí brvou vyčítala české armádě, že se připravuje na válečný konflikt. Tedy na to, pro co je už ze své podstaty zřízena a co jí vzhledem k válce na Ukrajině doporučují západní vojenští experti, včetně těch z USA, Británie, Pobaltí či Polska. Rusko otevřeně avizovalo, že v případě vítězství na Ukrajině je na řadě celá východní Evropa. Slova Aleny Schillerové jsou tak nejen ostudná, ale i nebezpečná.
Možná ale větším prohřeškem, který v rámci populismu Babiš se Schillerovou vytáhli, je škola Donalda Trumpa v boji proti korespondenční volbě. Babiš ve svém komentáři pro MF DNES (která mu stále ještě patří) tvrdil, že změna volebního zákona povede k útoku na veřejné instituce tak, jak se to stalo v rámci útoku na americký Kapitol. Šéf hnutí ANO naprosto ignoruje fakt, že v případě ČR se řeší úplně jiné korespondenční hlasování (které třeba Slovensko bez problémů používá 17 let), než jaké je v USA. Ignoruje i závěry vyšetřování, které prokázalo, že volby neovlivnila „americká“ korespondenční volba, ale sám Trump, jenž obvolával volební komise a chtěl změnit hlasování ve svůj prospěch. A že to byl Donald Trump a jeho příznivci, kdo organizovaně zaútočili na Kapitol, za což čelí exprezident dalšímu soudu. Zmiňovat, že korespondenční volbu pro krajany prosazoval sám Andrej Babiš jak ve své knize (tam chtěl dokonce i tu elektronickou), tak především ve svých obou vládách, už považuji víceméně za nadbytečné.
S nebezpečným tématem vnitrostátní vzpoury si zahrává i Schillerová, která v rozhovoru pro CzechCrunch uvedla, že „hlavní starostí této vlády je vymyslet způsob, jak ukrást volby“. Chápu, že na korespondenční volbě se chce opozice výrazně vymezit proti vládě, ale rozbíjet u toho důvěru v českou parlamentní demokracii je opravdu hodně silná káva. Český volební systém patří k jednomu z nejlepších na světě. Ve dvě se zavřou volební místnosti a večer už můžete oslavovat/nadávat u piva, jak to celé dopadlo. Korespondenční hlasování krajanů tohle opravdu neovlivní. Vytahovat Trumpovu rétoriku je nesmírně nebezpečné. Část společnosti totiž přesně v tomhle duchu roztleskává antisystémová scéna. Pokud podobnou argumentaci vytáhne celé ANO, stane se z toho celospolečenské téma a nemuselo by zůstat jen u nenásilných demonstrací na Václavském náměstí. Trio politiků by si mělo říct, že populismus ano, ale tohle už je opravdu velmi vážné hraní s ohněm. Snad jim to někdo z jejich marketingového týmu poradí.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete koupit v našem Ikiosku >>>
