Nestává se často, aby pětičlenné předsednictvo nějaké strany bylo téměř kompletně obměněno ve chvíli, kdy jdou straně preference nahoru. To se stalo na sobotním brněnském sjezdu České pirátské strany.
Nestává se často, aby nejlépe hodnocený zástupce ve vládě (Lipavský) nekandidoval ve vedení strany a lídr pro nadcházející volby do Evropského parlamentu (Kolaja) nebyl zvolen ani řadovým místopředsedou, přestože dosud byl dokonce prvním zástupcem předsedy. To se stalo na sobotním sjezdu České pirátské strany.
Co se personálně na pirátském celostátním fóru vlastně stalo? Jednak uvnitř pirátů existuje názorové křídlo (Gregorová, Peksa, Záhora, sestry Michailidu), které je kritické k účasti ve vládě a táhne stranu doleva. Vyzyvatelka současného předsedy Bartoše, europoslankyně Gregorová to zformulovala do věty: chceme být ve vládě nebo mít maximální počet poslanců? V jiných debatách mluvila o vystoupení z vlády rok před sněmovními volbami.
Takhle koncepce na sjezdu nezvítězila. Důvodem je sám Ivan Bartoš, z něhož se stala tak nepřehlédnutelná politická osobnost, že se ho nikdo neodváží nezvolit předsedou. Přesto nezůstal na své místě nikdo ze čtyř místopředsedů a dvě z nich (Michailidu, Gregorová) jsou z radikálního křídla. Důvodů bylo víc.
Možná hlavním poptávka hlasující členské základy po nových tvářích a nespokojenost se stabilitou, která od monitorů počítačů se může zdát jako stojaté vody. Tak se mohlo stát, že první místopředsedkyní se stala nejméně zkušená poslankyně Klára Kocmanová. Když dvě křídla blokují své kandidáty, vyjíždí nahoru sice nové, ale nevýrazné tváře.
Hlavním napětím uvnitř pirátské strany vytváří systém, který si na sebe piráti sami upletli. Je jím vliv internetového Pirátského fóra na běžný chod strany. Stručně řečeno, na sjezdech si piráti na dva roky zvolí nějaké vedení, šéfy odborů a řadu dalších věcí. Debaty na fóru pak podle názorů mnohých pirátů přebíjí svým vlivem volené orgány. A ještě jinak řečeno: aktivní menšina zde nastoluje agendu a na veřejnosti vytváří dojem většiny. Piráty také rozdírá vyhrocené internetové polemiky. „Proč si to raději nevyříkáme v offlinu?“ zeptal se jeden delegát.
Už na minulém libereckém sjezdu neprošla změna stanov, aby vliv fóra na volbu lidí ze sekretariátu byl menší. Když se šéf poslaneckého klubu Michálek odvážil předložit návrh změn stanov, byl proti němu rozpoutána internetová kampaň, a následně byl o 15 hlasů odvolán z širšího vedení. Podle mínění většiny ve vedení si poražená menšina před fórum vždycky kompenzuje svůj neúspěch, což piráty jako stranu vnitřně rozeštvává. Jedna delegátka proto vyzvala k „zasypání vnitrostranické digitální propasti.“ Bývalý místopředseda Mikuláš Ferjenčík to charakterizoval slovy, že existují dvě strany – Česká pirátská strana a Česká internetová strana. Tohle optické dvojvládí je něco, co pirátům příliš nedává akceschopnost.
Jinak ve vztahu k veřejnosti se pirátské straně relativně daří. V průzkumech má stabilních 12 procent hlasů, ministr pro místní rozvoj Bartoš bude tento rok konečně představovat sérii změn v digitální transformaci Česka a ministr zahraničí Lipavský patří k největším překvapením Fialovy vlády.
Není od věci malá statistika: pirátská strana vznikla v 70 zemích, ve třech se dostala dočasně do parlamentu a jen v jedné zemi do vlády – v České republice. Teď musí předvést, co za nimi je. Útěk z vlády není řešení. To si však uvědomuje velká část hlasujících členů.
