Ilegální migrace do Evropy, zvláště přes oblast Středozemního moře, představuje problém, o kterém se mluví už dlouho, ale evropské země si s ním dlouhodobě nejsou schopné poradit. Přelomovým se stal rok 2015, kdy vrcholila migrační krize a do Evropy přišlo celkem 1,3 milionu lidí, kteří žádali o azyl, z toho více než jeden milion lidí přišel přes Středozemní moře.
Nekontrolovaný příchod tak velkého počtu lidí se pro tradiční azylové destinace jako Německo nebo Švédsko stal neúnosným a měl samozřejmě řadu negativních konsekvencí. Od té doby výrazně začaly sílit hlasy volající po tom, aby se migrace alespoň omezila.
Další vývoj je už všeobecně známý. Díky dohodě s Tureckem, které výměnou za finanční pomoc přislíbilo nepouštět migranty dále, se od následujícího roku podařilo počty příchozích lidí snížit. V roce 2016 dorazilo k evropským břehům přes Středozemní moře více než 360 000 uprchlíků a migrantů, tedy podstatně méně, a pokles pokračoval i v dalších letech, přičemž nejnižších čísel dosahovaly počty ilegálních migrantů v době covidu.
Téma migrace se v té době dostalo do pozadí, nicméně po covidové pauze počet lidí, kteří se dostávají do Evropy přes oblast Středomoří, začal opět růst. Migrace se stala velkým tématem. Podle posledních údajů dosahuje letošní číslo 215 tisíc osob a do konce roku ještě určitě poroste. Pro srovnání, za celý loňský rok to bylo jen 159 tisíc lidí.
Bruselský útok jako špička ledovce
Kam až to může vést, pokud se nad ilegální imigrací budou zavírat oči, nám ukázal nedávný teroristický útok v Bruselu. Vyšlo najevo, že pachatel útoku Abdeslam Lassoued byl jedním z mnoha těch, kteří se do Evropy dostali ilegálně přes Středozemní moře a měl být vyhoštěný z Belgie.
Navíc se ukázalo, že tento 45letý Tunisan se do Evropy dostal poté, co uprchl z tuniského vězení, kde si odpykával 26letý trest. Mezi trestnými činy, za něž byl odsouzený, byl i pokus o dvojnásobnou vraždu. Z vězení utekl v lednu roku 2011, když zemí otřásaly protesty známé jako arabské jaro.
Už loni v srpnu Tunisko žádalo Belgii o jeho vydání, nic se ale nestalo. Oddělení mezinárodní spolupráce bruselského státního zastupitelství totiž s žádostí o vydání nic neudělalo. V souvislosti s tímto pochybením rezignoval na svou funkci belgický ministr spravedlnosti.
Zmíněný případ představuje jen špičku ledovce. Hlavní otázka je jasná: Proč má Evropa stále tentýž problém a proč se ilegální migraci stále nedaří potlačit? Stěžejní pro pochopení celého problému je, že ilegální migrace stojí na špinavém pašeráckém byznysu, který tomuto druhu migrace do Evropy napomáhá.
Výnosný migrační byznys
I vlivem neúčinného vymáhání práva mají pašeráci volnější pole působnosti. Jejich aktivity se stávají čím dál sofistikovanějšími a mají profesionálnější úroveň. Dokonce rozvíjejí zpravodajské informace a kontakty a využívají přítomnosti nevládních organizací, které se snaží zachraňovat migranty.
Podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) je pašování migrantů vysoce lukrativní nelegální činností s relativně nízkým rizikem odhalení. A právě nízké riziko odhalení představuje problém. Nepřekvapí ani to, že podle OECD je obchodování s lidmi dokonce jednou z nejrychleji rostoucích a nejvýnosnějších forem organizovaného zločinu. Podle nezávislého projektu Havocscope, který odhaduje ceny na černém trhu, má celosvětový trh s obchodováním s lidmi hodnotu 35 miliard dolarů!
V první polovině roku 2023 zaplatili migranti převaděčům za nelegální přechod Středozemního moře do EU nejméně 360 milionů eur. Podle UNODC se poplatky za osobu nyní pohybují mezi 2 000 a 10 000 dolarů.
Poplatky účtované migrantům, kteří chtějí vstoupit do EU z Afriky, se podle jeho zjištění liší v závislosti na místě jejich původu. Odborník na migraci Luigi Achili uvádí podobné číslo, podle něho se poplatky pohybují v rozmezí od 3 000 do 15 000 dolarů.
Poplatky se liší podle toho, odkud migranti vyrážejí
Mnoho migrantů ze západní Afriky navíc stráví nějaký čas v severní Africe, aby si prací vydělali další peníze na další cestu. Poplatky se liší v závislosti na místě odletu a cílovém místě. Například migranti z Asie cestující do Evropy přes Afriku mohou za leteckou přepravu zaplatit přibližně 4 000 až 5 000 eur, zatímco náklady na převoz z Nigeru do Libye činí přibližně 2 000 až 3 000 dolarů.
Značných zisků samozřejmě dosahovaly zločinecké skupiny na trase z Afriky do Itálie i po většinu minulého desetiletí. Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž Frontex uvedla, že v roce 2017 zločinecké sítě pašující migranty do Itálie na lodích vydělaly téměř 135 milionů eur, přičemž za jednu osobu si účtovaly v průměru 1 300 eur.
V polovině roku 2018 se poplatky za převaděčství zvýšily na 1 800 eur za osobu. Jak už bylo zmíněno, v současné době si lidé pokoušející se dostat do Evropy připlatí ještě podstatně více. Zmíněný Achili ale zároveň říká, že představa, že pašeráci jsou miliardáři, je zavádějící, protože peníze proudí přes více zprostředkovatelů, kteří se nemusí nutně profesionálně zabývat nelegální činností.
Migrační byznys dokáže být navíc výnosný nejen pro samotné pašeráky, ale i pro oblasti, které slouží jako hlavní migrační trasy.
Vinu nenesou jen samotné gangy
Převaděčské operace organizují zločinecké gangy, do kterých bývají často zapojeny celé místní komunity. Příkladem je třeba oblast Turecka. Už zmíněný odborník na migraci Achili v rozhovoru pro italskou nadaci Oasis popsal, že když byl v letech 2015–2016 v Turecku, bydlel v malém městečku nedaleko Bodrumu, celá země vzkvétala kvůli nelegální migraci.
Těžili z toho taxikáři, kteří převáželi pašeráky a migranty na místa nalodění, hotely poskytující migrantům turistické balíčky a obchody, které vyměňovaly letní oblečení za záchranné vesty. Podle jeho slov většinu zisku získávaly tamní úřady.
Znamená to tedy, že na jedné straně dostávají peníze od EU za zadržování migrantů a na druhé straně přijímají úplatky od převaděčů, aby jim umožnily jejich činnost.
Některé neziskovky pašerákům usnadňují práci
Neslavnou roli zde bohužel dlouhodobě sehrávají i některé nevládní organizace. V roce 2016 připlula většina z migrantů, kteří dosáhli evropských břehů přes Středozemní moře, na lodích provozovaných humanitárními organizacemi EU.
Agentura Frontex tehdy tvrdila, že činnost nevládních organizací, které se blíží k libyjskému pobřeží, umožňuje pašerákům používat méně kvalitní lodě s malým množstvím paliva a potravin a někdy dokonce z lodí odstraňovat motory, aby snížili náklady, a naopak zvýšili svůj celkový zisk.
Od roku 2015 vyčlenila Evropská unie už pět miliard eur na boj proti nelegální migraci, repatriaci a reintegraci migrantů a na vytvoření více legálních cest do EU v rámci Nouzového svěřeneckého fondu Evropské unie pro Afriku (EUTF).
Z toho, co zaznělo v tomto článku, je zároveň jasné, že bude nutné přímo zasáhnout proti pašerákům, kteří využívají malé pravděpodobnosti toho, že budou odhaleni. Pokud chceme mít skutečně efektivní řešení k potlačení ilegální migrace, bez účinného boje s pašováním lidí to opravdu nepůjde.
Nastal proto čas se konečně začít bavit o tom, jak pašerácké sítě rozbít a také jak ve Středozemním moři zamezit působení některých nevládních organizací, které svou činností tento obchod bohužel podporují.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL
