Premiér Petr Fiala se vypravil do supermarketů na česko-bavorské hranici a zjistil, že v Německu lze udělat lepší a levnější nákup, než tomu je na druhé straně hranice. Předseda vlády veřejnost zároveň ubezpečil, že jeho kabinet bude v podobných kontrolách pokračovat a že od výrobců a mezinárodních firem bude chtít slyšet veřejné vysvětlení, proč se stejné zboží prodává na každé straně hranice za jinou cenu za základní měrnou jednotku. Žádný průlom však nenastane. Obávám se, že Petr Fiala – pokud nějakou odpověď dostane – uslyší totéž, co už opakovaně zaznívá dlouhá léta. Na vlastní kůži se taktéž přesvědčí, jak mají výrobci a prodejci kontrolní nákupy či podobné politicky motivované PR akce úplně na háku. A nejen je, ale i samotné politiky, premiéra nevyjímaje. Zřejmě jediné, co producenty a obchodníky přivede k rozumu, je a bude odliv zákazníků a omezení jakýchkoliv státních podpor a subvencí.
Kontrola kvality a cen potravin v tuzemských obchodech není v českém politickém rybníčku žádnou novinkou. Dělali to i zástupci dřívějších mocenských garnitur, některé politické síly si to dávaly i do svých volebních programů.
Už tehdy (stejně jako teď) se to točilo kolem toho, že zboží je v České republice dražší než za hranicemi, je méně kvalitní a u řady výrobků je chudší co do obsahu základní výrobkové složky. Tisíckrát se mluvilo a psalo o rybích prstech, kde bylo méně masa, o Nutelle, kde bylo méně kakaa, o kečupech, v nichž bylo více jablek než rajčat a podobně… Výsledkem byla reakce zainteresovaných míst, v níž se říkalo, že každý trh je specifický a že výrobci a obchodníci vycházejí vstříc požadavkům a preferencím svých zákazníků. Touto proklamací to vždy skončí a jede se dál.
Reálně do ztracena tak zřejmě vyšumí i akce premiéra Petra Fialy. Obchodníci či producenti potravin si předsedu vlády zdvořile vyslechnou, odpoví a možná mu i něco slíbí. Ve výsledku se však nezmění vůbec nic. Do regálů a do svých spotřebitelů budou cpát stále to samé a s cenami budou čarovat, jak se jim zamane. Čas od času udělají kouřovou clonu, kdy se vzájemně poškádlí a osočí, kdo za vysoké ceny může, a pak nakonec zjistí, že ceny jsou vlastně v pořádku, protože je do nich potřeba započítat rostoucí náklady na energie, dopravu či mzdy.
Tentokrát však tato akce nezůstane bez následků. Myšleno těch politických. Petr Fiala je velká figura a silný politický hráč. Nyní vstoupil do nejistého ringu a veřejnost a opozice nyní budou sledovat, jak se svou akcí uspěl. Někteří lidé premiérovi sice za jeho snahu zatleskají, ale tím výčet plusových bodů skončí. Obávám se, že tímto skutkem si premiér naběhl na vidle. Ukázal, jak velký problém drahé potraviny jsou, ale zároveň i jemu musí být jasné, že s tím nezmůže vůbec nic. Na totéž přišli i jeho političtí předchůdci, kteří na podobnou záležitost ukazovali opakovaně. Předseda vlády si navíc vyslouží posměch opozice a svých odpůrců, kteří budou poukazovat na jeho naivitu a prvoplánovitost, s nimiž svoje nákupní video natočil.
To nic však nemění na skutečnosti, že potraviny a další produkty v maloobchodu jsou drahé a lidem to nevoní. Důkazem toho je pokles maloobchodních tržeb, který trvá už sedmnáct měsíců. Zkrátka lidé se postavili na zadní a vysoké a neadekvátně přepálené ceny už netolerují. Pokud mohou, jezdí nakupovat do Polska a Německa. Kdysi to byla sváteční událost, dnes každotýdenní rutina. Nyní je též období, kdy se nakupuje letošní úroda. Brambory, jablka, ořechy, česnek, cibule a další zelenina. Farmáři už se naučili ji prodávat lidem napřímo mimo obchodní řetězce. Získají tím oni i nakupující. Farmáři utrží více, lidé ušetří. Nebudou krmit obchodního šimla.
Podtrženo sečeno, maloobchod a potravinářství nyní připomínají začarovaný kruh. Když se na to člověk podívá jiným pohledem, musí si říct, že mu tady něco nesedí. Tržby obchodů klesají sedmnáct měsíců za sebou a neděje se nic. Obchody nekrachují a nepropouští se. To samé platí o drtivé většině potravinářských firem. Všechny subjekty se zřejmě těší dobrému finančnímu zdraví. Buď si ho zlepšily během covidu, kdy kromě plíživého a trvalého zdražování důsledně čerpaly veškerou státní pomoc, anebo jsou mistry v čerpání různých dotací a subvencí z eráru nebo rozpočtu EU. Takže jim vlastně nižší tržby za zboží nevadí.
Ale nic není nekonečné. Má-li dojít k umravnění maloobchodního a potravinářského trhu, stane se tak jen díky pokračujícímu odlivu zákazníků a klesajícím tržbám. A také skrze zkrácení všech nenárokových dotací pro výrobce. Stát nemůže a neměl by vstupovat do cenotvorby, to je svobodné tržní prostředí. Zastropování cen je cestou do pekel, ale koordinovaný spotřebitelský tlak a dotační dieta ze strany státu a fondů je velká síla, která by se dříve či později měla projevit. A určitě bude účinnější než kontrolní nákupy premiéra Petra Fialy.
