Byla jsem pozvána na literární rezidenci do charkovského Domu Slovo. A tak jsem projela napříč Ukrajinou a včera těsně před zákazem nočního vycházení sem dorazila. No a takhle tu vypadá letecký poplach - nikdo si ho nevšímá.
Sedím na třetím největším náměstí v Evropě - Náměstí Svobody v Charkově - a snídáme…
Od včerejšího večera je to třetí letecký poplach. Na mobil mi pokaždé dorazilo varování ve stejnou dobu, jako začaly houkat sirény. Až bude po poplachu, rozezní se siréna znovu. A přijde upozornění, že můžeme ven z krytů...
Při prvním nočním poplachu jsem se v pyžamu a svetru a s polštářem přesunula do chodby mezi dvojí dveře, abych byla minimálně dvě zdi od možného místa zásahu. Po půl hodině bylo po všem.
Další alarm brzy ráno mě vestou do chodby vyhnal k oknu, kde jsem viděla lidi venčící psy… Tak jsem se vrátila do postele. Je to s každou cestou na Ukrajinu rychlejší, to přivykání válce.
