Kolem neštěstí na řeckém ostrově Rhodos se rozhořely vášnivé diskuse, které jsou stejně spalující jako tamní požáry. Zejména jde o to, kdo za co může. Mnozí mají jasno, ale rozhřešení není v tomto případě zcela jednoznačné. Největší vinu sice nese příroda, ale na tu to nehodíme, protože té je to jedno. Kriticky se ale musíme podívat na chování cestovních kanceláří, i když dovolená je soukromou záležitostí každého člověka. Jako vždy se do toho také zamotali politici, kteří by raději někdy měli být zticha.
Při každé přírodní katastrofě, která má bezprostřední dopady na turisty, vznikají problémy, protože ze začátku se postupuje chaoticky a dělají se chyby. Dorazil jsem do Thajska několik dní po obrovském zemětřesení a následné tsunami, které zde devastovaly turistické rezorty na Vánoce 2004. Než se v postižených místech situace stabilizovala, byl to nepředstavitelný zmatek, i když se všichni snažili pomáhat. Postupy řešení ale nebyly vyzkoušené, na většinu nástrah nebyl nikdo připravený. V daleko menším rozsahu jsme to viděli i teď na Rhodu. Ve zmíněné Thajsku i na řeckém ostrově se to týkalo rovněž českých turistů, proto přišly i kritické komentáře.
Smlouvy versus zdravý rozum
Někteří čeští turisté si podle všeho málo uvědomují, že evakuace, které je v Řecku postihly, neorganizovaly cestovní kanceláře, u kterých si zaplatily, ale místní úřady. Ty někdy dlouho váhaly, zda už konat, či ještě je čas vyčkat. Až bylo někdy pozdě a lidé pak prchali bez svých osobních věcí do bezpečí, někdy velmi složitě hledali, jak se dostanou na místo určení a často to trvalo dlouhé hodiny. A když máte sebou děti, bylo to o to více stresující, protože zodpovědného člověka v ten moment logicky ovládne strach.
Cestovní kanceláře, které české turisty na Rhodos poslaly, se ale také nevyznamenaly. U toho si musíme uvědomit, že na jednoho delegáta/tku v prázdninových destinacích připadají stovky klientů. Obvolat je, nebo s nimi navázat kontakt pomocí zpráv v době nouze, bude proto vždy složité. Došlo u toho na Rhodu k pochybením, za které by se cestovky měly minimálně omluvit. To se ale neděje. Třeba to skutečně nešlo stihnout a zařídit, ale omluva měla přijít už před několika dny. Kanceláře ale měly být daleko vstřícnější v jiné věci. Víme, že na přírodní katastrofu v podobě velkých požárů je nikdo nepojistí a ony musely vynaložit peníze na zajištění služeb, v tomto případě na Rhodu. Ovšem ty peníze mají od svých klientů. Pokud měl nějaký zákazník obavy a na Rhodos jet nechtěl, měla mu být nabídnuta finanční kompenzace nebo změna pobytu do jiné destinace. Pokud někdo evakuovaný nechtěl do jiného hotelu, než který měl zaplacený (a ten třeba nebylo už možné využít), opět se to mělo řešit dohodou a finanční náhradou. Cestovky se k tomu neměly, chovaly se vychytrale, protože smlouvy a právo jsou na jejich straně – pokud není zájezd zrušen, peníze se vracet nemusí, zasáhla vyšší moc atd. V tomto případě ale nejde jenom o peníze, jde o dobrou pověst. Je téměř stoprocentní, že klienti, které některá cestovka na Rhodu skutečně zklamala, už s ní nepojedou.
Cestovní kanceláře argumentují tím, že pokud by za zmařenou či okleštěnou dovolenou vrátily peníze v nějaké výši, nebo úplně zrušily zájezdy (pak by se vracet muselo), tak bude postiženo jejich hospodaření. V tom je ale i riziko jejich podnikání. Přitom už několik měsíců od zejména velkých cestovek slyšíme, jak se jim letos daří, že prodeje byly rekordní. Ty ekonomicky silné subjekty by proto několik dalších milionů (musely už zaplatit několik repatriačních letů), o které by přišly, nezabilo. U menších to samozřejmě může být jiné. Renomé kanceláří by se ale v případě větší vstřícnosti posílilo, klienti by jim zůstali věrní, kritika by se vedla na jiné úrovni. Slyšeli jsme ale pouze, co v tomto případě nejde udělat a proč to nejde udělat. Daleko lidštější přístup by byl na místě.
Co Řekové a politici
Samostatnou kapitolou je, jak se v době evakuací chovali místní majitelé hotelů a penzionů a řecké úřady. Někdy příliš dlouho váhali a kvůli nim někteří turisté přišli o své věci. Mnohá svědectví ale zase svědčí o tom, že na evakuačních místech, či při převozu, byli Řekové turistům nápomocni a zaslouží ocenění.
K diskusi je samozřejmě i to, co bylo příčinou požárů a zde už vidíme jistá dlouhodobá selhání či pokračující změny na samotném Rhodu. Podle odborníků k šíření letošních požárů kromě vysokých teplot a větru přispěli paradoxně hasiči. V minulosti totiž menší požáry nehasily, jak by bylo potřebné, a na některých místech se proto nahromadila biomasa (souhrn látek tvořících těla všech organismů, jak rostlin, tak živočichů). Další problém – protože většina místních obyvatel dnes žije z cestovního ruchu, mnozí přestali hospodařit na svých políčkách, ta zarostla křovím, které pak dobře vyživuje oheň.
Nesmyslná diskuse se jako téměř vždy rozhořela mezi českými politiky. Opozice tepala vládu za to, proč hned neposlala pro postižené české turisty vojenské speciály. Proč by to ale vláda dělala, když se o to mají starat cestovky? Nikdo z českých občanů přece na řeckém ostrově neumíral, ani nebyl zraněn. Jen se někteří ocitli kvůli požárům ve velmi nekomfortní situaci. Premiér Petr Fiala odpověděl, že by letadlo poslal, kdyby to bylo potřeba. Klasická politická přestřelka, kdo udělá víc, i když nakonec nikdo nic neudělal. Navíc někdy je lepší mlčet. Poslankyně za ANO Jana Mračková Vildumetzová vyčinila Fialovu kabinetu, že slovenská vláda poslala speciál pro turisty na Rhodos. Jenže Vildumetzová lhala (ne poprvé a podle všeho ne naposledy), slovenská vláda speciál neposlala. Přisadil si i poslanec Radek Vondráček (hnutí ANO), který napsal: „Může se nám to líbit nebo ne, ale politika je někdy o symbolech. A to, že tahle vláda pošle tisícům Čechů na hořícím ostrově Rhodos dva konzulární úředníky, a ne naše letadlo, které by je přivezlo domů a které jindy vláda velmi ochotně půjčuje, je symbol jako blázen.“ Symbol jako blázen bylo to, když Vondráček odjel v roce 2018 do Moskvy a tam se sešel s osobami, které byli na sankčním seznamu EU.
Zvládnout situaci na Rhodu a zajistit bezpečnost turistů, nebylo jednoduché. Nikdy to v podobných případech není jednoduché. Cestovky ale měly (ještě pořád vlastně mohou) být daleko vstřícnější a někteří politici měli raději mlčet.
