Lidovci si vybrali razantní změnu. Grolich bude muset zabojovat a vystoupit z role internetového klauna
Z KDU-ČSL se stávají Noví lidovci. Asi tak by se v jedné větě dala shrnout změna, kterou nejstarší česká konzervativní strana bez průtahů přijala na svém dvoudenním sjezdu v Ostravě, prvním po podzimním odchodu do opozice. Nositelem výrazné transformace má být jihomoravský hejtman Jan Grolich, kterého si v pátek delegáti zvolili předsedou.
Navenek nejviditelnější změnou je důraz na politický marketing, který je Grolichovi vlastní. Není divu, jeho videohrátky (nebo spíš videohádky) s panem Kšiltovkou reprezentujícím obyčejné lidi nově zasvěcené do světa regionální politiky se staly klíčovým pilířem jeho politického úspěchu. Hravá forma, ve které se střetává laskavý humor s politickou edukací, se stala nejen svébytným pojmem v českém marketingovém rybníčku, ale také inspirací pro ostatní. Když se koalici SPOLU před podzimními volbami v preferencích příliš nedařilo, slyšeli její marketéři „dělejte to jako Grolich“. A třeba vizuálně se celé uskupení od hejtmana na jižní Moravě naučilo, co před celostátními volbami dát na billboardy nebo jak propagovat předvolební tour premiéra Petra Fialy.
Už v pátek bylo jasné, že si pod Grolichovou taktovkou s marketingem hrají lidovci i na sjezdu. Nejvýraznější je nové logo, kterému dominuje výrazný humorným fontem předepsaný titul „lidovci“ doplněný přízviskem „noví“. Zároveň však pro jihomoravského hejtmana může být tato hravost jedním ze zásadních limitů. Bude muset nejen prokázat, že svůj úspěch dokáže přenést i na celostátní úroveň, což je životně důležité ve chvíli, kdy je strana v průzkumech preferencí samostatně hluboko pod pětiprocentní hranicí. K tomu ale bude muset taky přesvědčit dostatek voličů o tom, že není pouhým produktem internetové kultury.
První zprávou, která plnila titulky médií, bylo omlazení stranického vedení. I když ho Grolich označoval před sjezdem spíš za náhodu, vypovídá o tom, že je konzervativní strana v mnohém odvážnější než její partneři z koalice SPOLU, kteří mají své povolební sjezdy již za sebou. Ze všech relevantních stran bude předsednictvo KDU-ČSL nejmladší. Nový předseda ale postupoval celkem logicky: delegátům představil projekt, který s kombinací mužů a žen, případně poslanců zaměřujících se na různá témata počítal. Grolich si tu tak počínal obdobně jako třeba Zdeněk Hřib u Pirátů: se mnou volíte jasný modernizační projekt. A berte, nebo nechte být.
S novým předsednictvem tak může být Grolich spokojen nadmíru. Lidovci mu svým hlasováním nepřipravili žádný šok ani překvapení. Víme totiž, že hlas delegátů je nevyzpytatelný, což osazenstvo sjezdů – nejen těch lidoveckých – často s pokrčením rameny formuluje jako eufemismus „strana je zkrátka živý organismus“. Před necelými dvěma roky delegáti KDU-ČSL v Olomouci vytrestali ministra životního prostředí Petra Hladíka, kterého několikrát odmítli zvolit prvním místopředsedou. Kopli si tak do tehdy zvoleného a dnes končícího předsedy Marka Výborného a sáhli po osvědčeném řešení – zvolení bývalého předsedy a vyhlášeného stranického rádce Pavla Bělobrádka.
Je to právě Bělobrádek, kdo symbolizuje na jedné straně úspěch, na straně druhé kontinuitu. Byl to on, kdo v roce 2013 po tříleté pauze přivedl KDU-ČSL zpět do sněmovny. A i po svém odchodu z funkce platí za toho, kdo vždy přispěje dobře míněnou radou. Dnes stranické vedení opouští i on, zároveň však, obdobně jako většina bývalých předsedů strany, neodchází zahořklý. To je ve srovnání s jinými tradičními českými stranami unikum. Nejdůležitější pro Grolicha na sjezdu však bylo, že ho otevřeně a jednoznačně podpořil dosluhující předseda Výborný.
Není to věc pro českou politickou scénu typická, a dokonce se běžně neodehrávala ani mezi lidovci, stále se na sjezdu oslovujícími „bratře“ a „sestro“. Bývalý ministr zemědělství Výborný naopak Grolichovi pomohl připravit i velké změny ve stranickém fungování, které pro mnohé působivě společně prezentovali na pódiu a seznamovali s nimi hlasující delegáty. Naopak bývalí předsedové často tlačící vlastní agendu, Jiří Čunek a Cyril Svoboda, na monumentální Grolichovu show do Ostravy vůbec nedorazili.
Byla to však debata o změnách stanov, kde to trochu zajiskřilo. Není se čemu divit, právě nastavení vnitrostranických mechanismů je pro fungování jedné z největších českých stran z hlediska počtu členů životně důležitou otázkou. Před závorku je však třeba vetknout, že v demokratické straně je taková otevřená debata zcela běžná a žádoucí. Sobotní dopolední diskuse se nesla v duchu boje o decentralizaci. Některá z těch ustanovení, která Výborný a Grolich společně připravili, jdou směrem k posílení role stranického vedení.
Nejvýraznější z toho je patrně zrušení celostátní konference, vnitrostranického orgánu čítajícího desítky lidí, který byl dosud největším orgánem strany mezi sjezdy. O těžkopádnosti vnitřní struktury se mezi lidovci debatuje již roky, a právě vyjmutí tohoto tělesa ze stanov se stalo symbolem provzdušnění. Celostátní konference sama o sobě navíc pro spoustu členů reprezentovala orgán, který na nejvyšší úrovni může celkem efektivně některé důležité otázky pozdržet nebo kde se zásadní témata rozostří v nekonečném tlachání.
Není to však jediná změna, ke které lidovci přistoupili. Krokem k centralizaci dozajista je posílení pravomocí úzkého vedení strany, které bude nově rozhodovat o krajských lídrech do sněmovních voleb. Do pravidel se sice dostává formulace, která počítá s předchozí debatou na nižších úrovních, tahle „doporučení“ ale ve skutečnosti nemusejí mít téměř žádnou váhu. Tahle změna jde ruku v ruce se snahou Grolicha zefektivnit rozhodování ve chvíli, kdy strana jde do volebního boje. Má mít centrálně řízenou kampaň a v ideálním případě by strana měla spolu s tím mluvit jedním hlasem. Snaha vyvažovat lokální zájmy a centrální nátěr zas trochu připomíná debaty uvnitř STAN, pro které je potřeba dosáhnout i do propagaci v poslední vísce v době zviditelňování na celostátní úrovni bytostně důležitá hodnota.
Paradoxně nejživější diskuse proběhla v sobotu o té změně stanov, která se snaží poohlédnout pryč od zastaralé struktury okresů. Ty v české decentralizaci už nejsou skoro vůbec důležité, v masové straně si ale pořád udržovaly svou pozici. Výborný i Grolich chtějí malým okresním organizacím umožnit, aby se sloučily v organizace oblastní, což pomůže vnitrostranické rozhodování zpřehlednit. V tomto bodě se ale střetli delegáti z větších a menších sídel, přičemž pro ty první dává menší smysl tuhle otázku brát za relevantní, protože nemají žádný problém s tím své okresní organizace naplnit členy. Hádka se spustila také o snahu změnit stanovy tak, aby existovala povinnost reprezentace okresů prostřednictvím delegátů na sjezdu. Grolich a Výborný nakonec úspěšně prosadili, aby si delegáty nominovaly samy kraje, a kritérium příslušnosti k okresu tak zůstalo na bázi dobrovolnosti.
Suma sumárum, v oblasti provzdušnění a zvýšení efektivity nový předseda dosáhl svého. Z debaty bylo zjevné, že se na obavy delegátů z centralizace argumentačně připravil. Všechny sice nerozptýlil, a to zejména proto, že v některých bodech se o centralizaci v rozhodování skutečně jedná, zároveň se mu však v tomto ohledu strana zcela odevzdala.
Grolich slíbil straníkům udělat tlustou černou čáru za vším, co lidovcům dřív bránilo v rozletu. Tím měla být zejména pověst těch, kdo rozdmýchávají kulturní války, stejně jako nálepka strany, která nakonec bude vládnout úplně s kýmkoliv. Ta první tlustá čára tedy zůstala za dřívějšími výroky typu „hovězí je hovězí a kuřecí je kuřecí“ urážejícími LGBT komunitu. Lidovci si spolu s transformací uvědomili, že takové středověké výkřiky jsou pro stranu poškozující a už na podzim jim voliči ve volbách do sněmovny ukázali, že je považují za nepřijatelné. Někteří politici reprezentující tradiční lidovecký „katoliban“ se z očích veřejnosti úplně stáhli, jiní přijali pragmatičtější cestu. Grolichovým příslibem v této oblasti jednoduše je se do těchto kulturních válek vůbec nepouštět a navrátit se k prioritě v ekonomickém programu. Součástí toho má být i bombastická hospodářská strategie, kterou chce KDU-ČSL v nadcházejících měsících představit.
Druhé nálepky se budou lidovci zbavovat mnohem hůř. V opozici to totiž nejsou oni, kdo může jakkoliv rozhodovat o vládní spolupráci. Grolich musel i na sjezdu odrážet dotazy na potenciální kooperaci s Babišovým hnutím ANO – a vzhledem k svým dřívějším neuváženým výrokům musel po právu tuto spolupráci popírat. Nemá smysl se tvářit, že mezi lidovci je plných sto procent členů proti. Nový předseda dal však jasně najevo, že nahrazení SPD nebo Motoristů ve vládě pro něj není cestou zejména z toho důvodu, že bude mít stávající premiér vždycky možnost sáhnout si v podpoře svých návrhů po druhé sněmovní hlasovací koalici.
Ani upřít pozornost na předvolební spolupráce však pro Grolicha v tuto chvíli není cesta. Stejně jako ODS nebo TOP 09 přijal výzvu budovat vlastní identitu na troskách koalice SPOLU, což bude stát nemalé úsilí. Zároveň s tím ale všichni intuitivně tušíme, že zrovna lidovci se bez budoucích spojenectví obejdou jen velmi těžko a že by musel Grolich doručit voličům prakticky zázrak, aby mohla strana do sněmovních voleb kandidovat samostatně a zároveň aby se nebála opakování roku 2010. Navíc předvolební aliance se nevyhnutelně budou testovat i na podzim – v komunálních volbách i volbách do Senátu, kterých se Grolich osobně hodlá účastnit. To, že to bez nich nepůjde, pak částečně vysvětluje i to, proč se o podzimních volebních výzvách mluvilo na sjezdu v Ostravě tak málo.
Možností nicméně mají lidovci určitě víc. Partneři z koalice SPOLU jsou přirození, může dávat smysl však i oprášení spolupráce se STAN. Grolich naopak odmítl zákulisní dohady o koalici s hnutím Naše Česko Martina Kuby. Spekulace se vyrojily zejména proto, že oba politici spolu sdílejí část svého životního příběhu – jsou oba viditelnými krajskými politiky, kteří dokáží nasvítit efektivitu a drobnou práci ve svých regionech. Kromě toho však spolupráce těchto dvou subjektů nedává smysl prakticky žádný.
Lidovci si vybrali nebývale razantní změnu. Nový předseda však bude muset nyní hodně zabojovat a vystoupit ze své role internetového klauna, kterým stále pro mnohé je. Bude muset zvýšit svou známost na celorepublikové úrovni, což se bude dělat těžko se sídlem v Brně namísto malostranských paláců. Bude pro něj také potřeba naučit se šikovněji komunikovat s médii, aby se vyhnul dalším chybám. Pokud navíc nepředvede silnou kompetenci a nenaplní-li svůj hravý marketing obsahem, jeho snahy resuscitovat dvouprocentní stranu nebudou vůbec nikoho zajímat. Má šanci? Určitě ano. V tuhle chvíli ale zatím víc díky neschopnosti lídrů obou dalších stran někdejší koalice SPOLU obhajovat vlastní projekty. K poctivé a plnotučné „lidovecké revoluci“, která teď už zdá se definitivně posunula střelku na ose „křesťanští demokraté – lidovci“ směrem ke kratšímu a údernějšímu označení, však jen slabost konkurentů stačit nebude.
