Z party divných lidí u mikrofonu k miliardám vyhledávání. Jak se český podcast změnil za poslední roky?
Od neznalosti slova podcast jsme se dostali až k téměř deseti tisícům projektů jen na české scéně. Jak se ale tento žánr proměnil v posledních deseti letech? Proč je tak oblíbené hospodské tlachání a na co by se měli zaměřit ti, kteří by s něčím podobným chtěli začít? To jsou otázky pro jednoho z prvních našich podcasterů, Dana Tržila.
Dalo by se bez nadsázky říct, že Dan Tržil je v České republice vnímán jako průkopník podcastů. Už od roku 2016 vydává své vlastní pořady (jmenovitě BYZNYScast) a dalším lidem pomáhá, aby jejich podcast byl úspěšný. Vybírá také Objev roku v kategorii byznys v anketě Podcast roku. Sám říká, že ze začátku musel všem vysvětlovat, co vůbec slovo podcast znamená a jaký formát za ním stojí. „Bohužel pro to slovo neexistuje žádný dobrý český ekvivalent. Nyní ale už většina lidí ví, co si pod pojmem podcast představit,“ doplňuje.
Mimochodem za slovo podcast vděčíme britskému novináři Benu Hammersleymu, jenž ho poprvé použil v roce 2004 ve svém článku pro The Guardian. U nás bychom první stopy podcastu mohli najít už v roce 2005, kdy Český rozhlas začal překlápět své pořady a různé audiovýstupy do RSS, tedy technologie, která umožňuje automaticky odebírat internetové novinky z oblíbených webů, blogů nebo podcastů na jednom místě. Boom podcastů, jak je známe v dnešní podobě, u nás nastal až v roce 2017. Tehdy vznikl třeba podcastový seriál Radia Wave Zhasni! A o dva roky později začali různí influenceři vydávat vlastní pořady, což vzniku ještě napomohlo.
Podle Tržila se podcastová scéna za posledních deset let proměnila, a to značným způsobem. Sám to popisuje takto: „Z party divných lidí, kteří si povídají u mikrofonu, se stal vlastní žánr, jenž pravoplatně stojí vedle tradičních médií. Jeho popularita ale stále spočívá v opravdovosti, jež podcasty a jejich tvůrci nabízejí.“
Důraz na video
S tím souvisí i rozmach odnože, již Tržil označuje jako „hospodské povídání“; tedy podcast dvou a více lidí o různých tématech, který zní spíše jako konverzace kamarádů. „Pokud jsme někdy přemýšleli o tom, proč se méně chodí do hospod, můžeme to připisovat i tomu, že si lidé pouštějí tohle hospodské tlachání do sluchátek,“ říká. Tvůrci mohou také naplno využít vícehodinové délky podcastu a dané téma probrat opravdu do hloubky.
Své nezastupitelné místo na scéně mají tradičnější žánry rozhovorů, většinou politického zaměření či investigativních reportáží, které produkují především velké mediální domy. Rozšiřuje se i trend firemních podcastů a naskakují na něj i určité složky státní správy, svůj pořad má například Policie ČR. Pro dané organizace je to dobrý způsob, jak ukázat širšímu publiku své zaměření. „I když je nyní díky tomu obtížnější se prosadit. Kromě nových tvůrců jsou konkurencí i různí influenceři, kteří mají už silnou základnu na jiné platformě, a mediální domy, jež si stavějí svá nahrávací studia. Deset let zpátky stačilo vydat podcast a ten byl do týdne v top pětce,“ říká Tržil.
Jako velký rozdíl od začátků podcastů vidí Tržil především v důrazu na video. Spousta posluchačů totiž své oblíbené podcasty konzumuje na serveru YouTube. Právě na tomto kanále je jen loni vyhledala více než miliarda lidí. Tvůrci mohou zároveň výstřižky z videí využít k propagaci jednotlivých dílů na různých sociálních sítích. Ty jsou pak podle Tržila velkým zdrojem návštěvnosti.
Zajímavé je, že v Česku stále ještě nejsou trendem podcasty s velkou produkcí, které jsou na úrovni rozhlasových her – obsahují ruchy, podkresové zvuky a další zvukové prvky. „V zahraničí je to populární žánr. Myslím, že u nás to naráží hlavně na to, že takový pořad je velmi obtížné vyrobit, a navíc na něm pracuje třeba deset lidí. A je určitě jednodušší ho vyrábět v angličtině, protože cílí na pár miliard lidí. U nás se těžko uživí, protože není jisté, kolik posluchačů z deseti miliónů obyvatel Česka si ho poslechne,“ popisuje Tržil.
Nutná dávka trpělivosti
A co by on sám poradil lidem, kteří by si v dnešní době chtěli svůj podcast založit? Především, aby si ujasnili, proč vlastní pořad chtějí a také proč by ho měl někdo poslouchat. „Setkávám se s tím hlavně u firem, které na základě zvyšujícího se trendu chtějí vydávat vlastní podcast, protože rozumějí určité oblasti. Chybí v tom ale myšlení možného posluchače – co by z podobného pořadu měl a proč by mu měl věnovat čas,“ vysvětluje Tržil.
Je podle něj také nutné udržovat se svými posluchači kontakt. U podcastů je dáván velký důraz na osobitost, a tak posluchači mají pocit, že tvůrce znají. Ke komunikaci je tudíž důležité využívat různé skupiny na sociálních sítích, platformách typu Discord či pomocí klasického newsletteru. Je potřeba mít i dobrou techniku, jelikož málokdo bude poslouchat podcast se špatným zvukem.
Dalším nezbytným prvkem je trpělivost. Spousta podcastů totiž někdy skončí po pár dílech, jelikož si tvůrci neuvědomují, kolik práce za tvorbou pořadů stojí. Také počáteční nezájem ze strany posluchačů může být pro tvůrce demotivující. „Proto je potřeba trpělivost, experimentování, trochu si s tím pohrát a zkusit třeba změnu formátu. Kdo u tvorby vydrží, zjistí, co funguje a kde se zlepšovat,“ radí Tržil.
