Říkali jí Kulometnice Tonka - pěkná Ruska původně sloužila za války jako zdravotní sestra, ale její osud se po té, co padla do zajetí, otočil o 180 °! Nejprve sloužila německým vojákům jen pro potěšení, brzy se z ní ale stala katyně, která vraždila s radostí své krajany. A Němci se jejímu krvavému řádění jen smáli. Ačkoliv po válce unikala spravedlnosti víc jak třicet let, skončila tak jak ona sama vraždila - s kulkou v hlavě!
Antonina Makarova se narodila v malé vísce poblíž Smolensku v Rusku. Vystudovala v Moskvě, kde se také přidala k Rudé armádě. Když propukla válka nejprve pracovala jako zdravotní sestra, naučila se ale také používat kulomet. Jenže už na podzim 1941 byla oddělena od své jednotky a upadla do zajetí.
Když zjistila, že všichni kolaboranti se mají lépe než zbytek národa, neváhala. Přidala se k nacistům, ale nejprve jim sloužila jako prostitutka. Jenže její povaha ji předurčila k mnohem drsnějším úkolům. Zanedlouho dostala za úkol popravovat válečné zajatce a jejich rodiny - tedy své krajany! A neměla s tím jediný problém - obvykle střílela až 27 lidí naráz, tolik se jich totiž vešlo do místního vězení.
Její popravy bylo pro nacisty divadlem, které si chodili užívat a smáli se jim. Antonina si pro změnu brala věci - zejména šperky - svých obětí. Její doba na výsluní ale netrvala dlouho. V roce 1943 vojáci zjistili, že ona i další ženy trpí sexuálně přenosnými nemocemi - katyně Makarova je dál ráda obšťastňovala - a poslali je do nemocnice. Tam byly patrně i když se přes území přehnala osvoboditelská Rudá armáda. Makarova tak unikla.
Vdala se za veterána Viktora Ginsburga, původem žida, a usadili se v Bělorusku. Jako rodina válečného veterána si žili v pohodlí, narodily se jim i dvě dcery. KGB po Antonině mezitím pátrala, ale nedařilo se jim jí najít. Až v roce 1976 zapůsobila veliká náhoda a Makarovu se povedlo zadržet. O dva roky později si vyslechla rozsudek trestu smrti, který byl vykonán v srpnu 1979. Tonku popravili zastřelením.
