Jak zaznělo na dnešní tiskové konferenci k odvolání Zdeňka Nekuly z vedení ministerstva zemědělství: podle šéfa KDU - ČSL Jurečky je důležitou vlastností úspěšného ministra politická zkušenost. Z čehož plyne, že důvodem Nekulova odvolání (rezort předá ke konci června) není jeho práce, skandál či průšvih, ale nedostatečná ochota podílet se na politických hrách.
Zatím těžko říct, zda měl Jurečka na mysli jen politickou ‘obratnost’ (pružnost?) uvnitř strany, nebo také směrem k silným a vlivným zájmovým skupinám. To se ukáže, až se vedení ministerstva chopí nový, politicky víc protřelý šéf.
Nepohodlný
Nekula měl coby ministr zemědělství problémy od začátku. Hned po nástupu do funkce proti sobě poštval nejsilnější agrobarony, když oznámil, že doba, kdy bylo ministerstvo v podstatě jejich servisní a sponzorskou organizací, končí. Hodlal postupně začít přenastavovat neudržitelný zemědělský systém (včetně závratných evropských i národních dotací), za který nás EU oprávněně už léta ostře kritizuje.
Různé převážně zemědělské a potravinářské lobbystické skupiny si to samozřejmě nenechaly líbit a útočily na něj všemi prostředky. Koneckonců si dovolil ohrozit jejich dlouhodobě jisté, byť nehorázné a hlavně často zcela neoprávněné zisky. A taky jejich v podstatě monopolní postavení, díky kterému diktovali všem a my, občané, jsme byli jejich rukojmí - jak se ukázalo celkem nedávno třeba v případě razantního zdražování potravin.
Mohlo by se zdát, že rezignace na ministerský post, již dnes Nekula předal do rukou premiéra Fialy, je výsledkem jejich tlaku.
Za Nekulovým odchodem je však zřejmě něco jiného.
Neposlušný
Ministr Nekula měl totiž už delší dobu potíže hlavně uvnitř KDU-ČSL. Jako jeden z mála se nebál postavit šéfovi strany Marianu Jurečkovi, který poslední dva roky předvádí v čele Ministerstva práce a sociálních věcí i ve vedení lidovců jeden exces za druhým, uvnitř strany se chová jako boss s neomezenou mocí a své postavení rádoby alfa samce je zjevně ochoten hájit za každou cenu (i za cenu ztráty voličů, což se viditelně podle všech průzkumů děje).
Nekula evidentně tento osobní a osobnostní faktor podcenil.
Navíc se kromě jiného uvnitř strany nijak netajil svým nesouhlasem s tím, jak Jurečka protlačil silou na post ministra životního prostředí svého kamaráda Petra Hladíka, jež je namočený minimálně v kauze čachrů s nemovitostmi v Brně.
O tom, že Zdeněk Nekula nehladí lidovecké vedení po srsti a tedy že ‘není oblíben', se zkrátka ví nejen uvnitř strany dlouho.
Na druhou stranu se taky ví, že nejen v rámci koalice, ale mnohdy i u opozice získal body tím, že svému rezortu rozumí a umí si stát za svým a riskovat.
Chabá záminka
Nakonec paradoxně ministr zemědělství - brzy už bývalý - ustál útoky silných lobbystických part, aby ho ‘sundal’ jeho stranický šéf.
Kromě malé politické zkušenosti má být dle informací zevnitř KDU-ČSL dalším oficiálním důvodem pro Nekulův konec slabá a ne vždy šťastná komunikace navenek. Je fakt, že některé Nekulovy výroky na sociálních sítích vyvolaly pravý opak, než zřejmě sám autor zamýšlel, ale ani tak tato záminka neuspěje - to by bylo třeba, aby podala demisi celá vláda.
Protože jestli Fialova pětikoaliční vláda něco prokazatelně nezvládá, pak je to právě komunikace. Nekula není až takovou výjimkou. Ano, nepatřil k nejviditelnějším ministrům, zvlášť první rok. Málo a nerad veřejně vystupoval, i když postupně se čím dál častěji mluvilo o tom, co dělá.
Zjevně je víc odborník, který hledí i do budoucnosti, než politik, jehož výhled končí dalšími volbami. A v tom je, zdá se, ten problém. Jak na tiskové konferenci prozradil Marian Jurečka, když utrousil pár mouder z lidoveckého desatera: vedení ministerstva nestojí na odbornosti, zkušenostech a znalostech, ale politické a manažerské obratnosti.
