Pouhých šest minut a 45 vteřin trvalo úterní vystoupení prezidenta Petra Pavla v Poslanecké sněmovně. K čemu bylo, jasné není. Zaznělo pouze několik frází, které dávno známe i v jeho podání. Koho mělo oslovit, také není zřejmé. Zda jeho voličům stačí něco podobného, o tom pochybuji. A těžko to mohlo zaujmout jeho oponenty a kritiky. Pocit, že komunikační taktikou Pavla a jeho týmu je neříkat na začátku jeho volebního období nic kontroverzního, sílí. Bohužel ale neslyšíme pořád ani nic objevného a inspirativního. Kdyby hlava státu do sněmovny v úterý nepřišla a vůbec tam nemluvila, možná by to bylo lepší než taková prázdnota.
Komentovat se vlastně na prezidentově projevu nedá skoro nic. Že chce být prezidentem všech občanů? Je to jistě správná myšlenka, ale také by bylo dobré něco těm občanům říct. Že se mají vláda a opozice zkusit domluvit na důchodové reformě nebo sladit noty v případě zahraniční politiky? No jistě. Ale jak si Pavel reformu penzí představuje? Jakou cestu podporuje? Petra Pavla prý občas překvapuje, jak urputné souboje vládní koalice a opozice vedou ve sněmovně. To je ale přece naprosto normální, politika je střet názorů a idejí. Vynucené stejné názory, doufejme, jsme zanechali v dobách před listopadovou revolucí.
Blíží se prvních 100 dní, co je prezident Pavel ve funkci. On sám ve sněmovně řekl, že je vlastně symbolicky zakončuje svým vystoupením před poslanci a poslankyněmi. Pak se to ovšem moc nepovedlo. Lépe řečeno – nezaznělo vůbec nic, co bychom si pamatovali ještě zítra, něco, co by rezonovalo společností, co by nás překvapilo, zaskočilo, nad čím by se rozproudila diskuse.
Petr Pavel u projevu také působil dojmem, že ho návštěva sněmovny moc nezajímá. Všechno vypadalo moc formálně a odbytě. Řečník, který nepoužívá u projevu žádnou mimiku, který nepohne u vystoupení rukama, není dobrý řečník. Jenže Pavel se zvolením prezidentem stal významnou politickou institucí, která by měla při projevu zaujmout. Od toho tam je. Zatím ale dokáže zaujmout spíše mimo politiku – při jízdě na motorce, nejrůznějších setkáních, nebo když ho chytne křeč při běhu. To je ale na hlavu státu zoufale málo.
Prezident Pavel má ještě dost času, aby národ oslnil při nějakém projevu, při vystoupení, nad kterým bychom pak mohli přemýšlet a mohli bychom ho více rozebírat. Zatím nic takového nepředvedl.
Kdybychom měli návštěvu prezidenta v Poslanecké sněmovně hodně odlehčit, tak nejzajímavější byl červený kabátek a červená sukně předsedkyně Markéty Pekarové Adamové. Ty se opravdu povedly. I když Pekarová se v tomto oblečení nepředvedla poprvé. Měla ho při svém vystoupení v tchajwanském parlamentu koncem března. Mimochodem, ten její projev byl daleko lepší než ten úterní Pavlův.
