Svět před rokem 2020 nebyl nijak zázračný, ale nebyla to špatná doba, přestože premiérem byl ten, kdo jím byl. Epochu však určují širší trendy než jenom ty politické. A pak se něco zadrhlo.
Nic tu proměnu necharakterizuje jako to, že schodek státního rozpočtu za rok 2019 byl 28,5 miliardy korun. Dnes je plánovaný na 295 miliard korun a odbory jsou ve stavu stávkové pohotovosti, protože si myslí, že vláda příliš škrtá. Co se během těch tří let stalo?
Nároková mentalita
Na podzim 2019 byl svět ještě jasný a přehledný. Česká národní banka měla první signály o začínající inflaci, na niž by reagovala mírným zvýšením úrokových sazeb, ekonomika by se překlopila do mírné stagnace, podnikatelský svět by se převrstvil a po dvou letech by zase nastoupil dráhu růstu. A pak přišel v březnu 2020 covid a dva roky nato Putinova válka. A starý dobrý předvídatelný svět zmizel.
Dva roky covidové atmosféry byly něčím podobným jako v naší dávné historii dva roky moru nebo války. V celých vrstvách přestala fungovat samozřejmá zásada, že práce je předpokladem osobního bohatství. Zrodila se nároková mentalita, kdy se zdrojem obživy miliónů lidí staly různé druhy dávek, příspěvků, podpor a dotací.
S odezněním covidu se také zjistilo, že v průměru klesla pracovní výkonnost a v mnoha profesích se zaklínadlo v podobě home office stalo jen maskovaným požadavkem čtyřdenního pracovního týdne.
Do toho přišly v říjnu 2021 sněmovní volby a premiér Babiš vyhodil za dva roky téměř bilión korun, přičemž – podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu – 85 procent nešlo na covidová opatření.
Zopakujme si to: deficit státního rozpočtu byl v roce 2019 jen 28,5 miliardy, v následujících dvou letech dvakrát 400 miliard korun. Babiš tím přenastavil českou společnost na úplně jiné potřeby, které odpovídají právě těm 400miliardovým deficitům.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
