Ačkoliv dříve většina lidí netušila, co to je měnová politika, po nedávné prezidentské volbě jí rozumí úplně všichni. Každý hospodský štamgast ví, zda mají jít úrokové sazby dolů, nebo naopak nahoru. O svém názoru vůbec nepochybují, protože věc je přece snadná: když jde nahoru inflace, mají jít nahoru i úrokové sazby. Když jde dolů, sazby se musí snižovat.
Jsem toho názoru, že za vše může prezident Miloš Zeman, když v minulém roce dával jasně najevo, že je proti zvyšování úrokových sazeb. Postupně vyměnil v bankovní radě České národní banky (ČNB) všechny, kteří hlasovali pro zvýšení úrokových sazeb, a dosadil tam nové lidi, kteří mají stejný názor jako on. Podobný názor jako Miloš Zeman měl navíc i Andrej Babiš, který dokonce hovořil o tom, že by mohla mít centrální banka podobně nízké úrokové sazby jako Evropská centrální banka.
A jelikož u nás funguje politika tak, že když jeden řekne „A“, tak jeho oponent musí říct „B“, bylo hned jasné, co uslyšíme od lidí, kteří proti Babišovi a Zemanovi vystupují. Za vyšší úrokové sazby bojovala zejména Danuše Nerudová, nicméně i generál Pavel si vybral jako své ekonomické poradce ty, kteří volají po vyšších sazbách.
Pro mnohé se stala silným argumentem domněnka, že Andrej Babiš volá po nižších úrokových sazbách proto, že prý jsou jeho firmy zadlužené a potřebují levné financování. Tím bylo vymalováno, protože kdo nemá rád Andreje Babiše, ten v tu chvíli logicky volá po vyšších úrokových sazbách. Z ryze odborné věci se stala běžná politika, na kterou má každý vlastní názor.
Do hry vstoupila média
Protože se z diskuze stala politika, nemají na úrokové sazby názor už jen ekonomičtí novináři, ale teď už snad novináři všech možných zaměření. Najednou jsem začal mít pocit, že média téma vystupňovala. Voliči, kteří nedlouho zpět netušili nic o tom, jaké jsou úrokové sazby, měli náhle jasno.
Když pak guvernér ČNB Aleš Michl pogratuloval na Twitteru novému prezidentovi, hned se do něj pustil dav, že by měl okamžitě otočit názor, případně že by ho měl nový prezident dokonce odvolat. To, že je centrální banka na politicích nezávislá, komentující samozřejmě vůbec netušili, protože to bylo nad jejich „odbornost“.
Kritici ČNB měli přitom nabito skutečně ostře. Proti centrální bance totiž promluvil i Mezinárodní měnový fond (MMF), jenž hlásí, že je úrokové sazby potřeba zvýšit. Z pohledu mnoha lidí je tedy spor vyřešen vyšší autoritou, která zkrátka „musí“ mít pravdu. Rozsudek je tudíž jasný: úrokové sazby musí výš.
O to více mě překvapilo, když ve čtvrtek na konferenci Global Investment Summit promluvil bývalý guvernér České národní banky Miroslav Singer a postavil se za centrální banku. Prohlásil, že i za jeho působení byla ČNB několikrát ve sporu s MMF. Dodal, že by spíš než o zvýšení sazeb možná uvažoval o snížení sazeb. To je v českém rybníčku nevídané, protože jít takto proti proudu si zatím nedovolil nikdo.
Politici mohou změnit zákon
Teoreticky by měli centrální bankéři ignorovat hlas politiků i médií, protože jsou ze zákona nezávislí. Někteří členové bankovní rady ale mohou uvažovat tak, že je velká pravděpodobnost znovuzvolení generála Pavla i v příští prezidentské volbě, takže pokud budou chtít pokračovat v mandátu, měli by kopat za jeho tým a sazby zvýšit.
Ani centrální bankéři nežijí ve vzduchoprázdnu a soustředěná kritika veřejnosti jim jistě nedělá dobře na duši. Do hry se tak vrací scénář, že někteří členové bankovní rady přehodnotí svůj názor a vyjdou veřejnosti vstříc mírným zvýšením úrokových sazeb. To by byl ovšem ten nejhorší možný přístup, protože takhle se měnová politika dělat nemá.
Myslím, že stávající spor mezi politiky a ČNB by mohl vyústit i v to, že se upraví legislativa a prezident už nebude mít ve výběru členů rady volnou ruku. Je dokonce možné, že zákonodárci omezí mandát členů jen na jedno období, aby se s vidinou znovuzvolení nesnažili prezidentovi zavděčit.
Autor je hlavní ekonom investiční skupiny CFG
