Hodně ekonomů nyní řeší, zda nás čeká recese nebo ne. Poslední oživení na finančních trzích vede některé k přesvědčení, že tu recese spíš nebude. Když se však dívám na prudký propad maloobchodních tržeb, nemohu tomu uvěřit. Recese tu bude. Sázím na ni o to víc, čím větší problémy vidím v průmyslu. Ukazuje se, že se některé podniky už dostaly do podobné situace jako za koronakrize.
Příkladem může být kolínský závod Toyoty. Ten hlásí, že kvůli nedostatku čipů musí přerušit výrobu. Poslední směna proběhne 31. ledna. Výroba by měla naběhnout nejdříve 24. února. To je pro mnoho optimistických ekonomů šok z čistého nebe. Domnívali se, že korona je již vyřešena a trápí nás jen drahé energie. Ukazuje se však, že nás čeká souběh více nepříznivých vlivů.
V Číně koronu stále řeší
A vzhledem k tomu, že čínské součástky jsou skoro ve všem, musíme počítat s tím, že i jiné firmy budou mít problém s komponenty. I jiné podniky budou čelit problémům jako Toyota.
Problémem je, že po posledním nárůstu cen energií jedou mnozí výrobci už na krev. Další komplikaci nemusí ustát. Vrásky na čele mají hlavně menší čeští subdodavatelé. Na ně se snaží automobilky naložit růst cen.
Dokud mohou subdodavatelé dodávat do jiných automobilek, které ještě jedou, dá se to vydržet. Ale co když přeruší výrobu další automobilka? To už asi neunesou. Zatím jsme viděli, že v podobných situacích poslední vlády ihned přispěchaly s pomocnou rukou. Jenže tlak na rozpočet je už enormní a ochota pomáhat klesá.
Na inflaci mohou být lékem investice
Výsledkem nedostatku čipů, nemůže být krom přerušení výroby, nic jiného než růst ceny. To může paradoxně automobilce pomoct. Přece jen v ekonomice pozorujeme v posledních měsících ochlazení poptávky po všem včetně aut. Nižší počet prodaných aut může vyvážit vyšší cena. To bohužel znamená, že tu bude delší dobu vysoká inflace, kterou ani vyšší úrokové sazby nezkrotí. Úrokové sazby by musely vyskočit opravdu brutálně, aby zde inflaci utlumily.
Mnozí navrhují řešení: postavme pro automobilky továrnu na čipy v Evropě. To zní dobře, ale bylo by to dlouhodobé řešení. Navíc postavit továrnu na čipy je technologicky daleko složitější než postavit jiný druh továrny. Za předpokladu, že se letos nějak korona dořeší, to nedává vůbec smysl. Smysl by to dávalo, pokud by chtěla být Evropa na Asii nezávislá ze strategických důvodů. Závislost na někom se nám např. v případě Ruska krutě vymstila. To by ale chtělo celoevropské řešení. Tudy by cesta vést mohla.
Co to udělá s nezaměstnaností?
Mnoho lidí se domnívá, že se tímto odšpuntuje situace na trhu práce. Dlouhodobě zde pozorujeme, že je více volných pracovních míst než nezaměstnaných, což není normální. Já si tím zatím nejsem jistý. Nezaměstnanost určitě vzroste. Není však jasné jak moc.
Předpokládám, že únor překonají továrny tím, že si lidé vyberou dovolenou. Otázkou bude, co nastane v březnu, když už budou dovolené vybrané. Pokud výroba stále nepojede, bude tlak na propouštění. Jenže právě fakt, že nejsou lidi, bude bránit továrnám v propouštění. Kde budou brát zaměstnavatelé lidi, až se výroba rozjede? Situace na trhu není taková, že by pískli a měli najednou tisíc nových zaměstnanců. Proto očekávám, že si budou do poslední chvíle zaměstnance držet i za cenu ztrát.
Jinými slovy, situace v průmyslu by musela být opravdu neúnosná, aby začala nezaměstnanost dramaticky růst. Zatím to na to nevypadá. Měsíční odstávka výroby se dá vydržet. Pokud by čínské dodávky vázly víc měsíců, byl by to ale průšvih.
Autor je hlavním ekonomem investiční skupiny CFG
