Ještě před pár měsíci lkali podnikatelé, že se jim hroutí byznys, protože ceny energií na jejich spotovém tarifu jsou astronomické a nelze je zaplatit. A dnes naříkají běžní spotřebitelé, že vláda fakticky zakázala spotové tarify, protože je podmínila instalací špatně dostupného a drahého měřáku. A přitom oni musí platit za elektřinu vysoké ceny podle vládních stropů, i když ceny na burzách jsou už podstatně nižší. Strop je bez započtení DPH na pěti korunách za kilowatthodinu a na burze se cena už dostala citelně pod tři koruny.
Je to docela pochopitelné. Energie jsou prostě drahé a možnost pomoct si při klesajícím trendu na burze je nesmírně lákavá. Zvláště když nepodstupujete žádné riziko, protože přece platí cenové stropy a váš dodavatel vám v případě nějakého cenového skoku musí dodat za pevně stanovenou maximální cenu na vládním stropu, a pokud nakupuje sám na burze dráž, musí mu rozdíl i se ziskovou marží uhradit státní kasa.
Nechme to tak
Jenže ono to má i rubovou stranu. S masovým rozšířením spotových tarifů by brzy začali mít problém dodavatelé, kteří nakupují naprostou většinu elektřiny od elektrárenských společností rok až dva dopředu. Nakoupili ji tak často za ceny nad stropy a nyní ji těžko mohou prodávat za burzovní cenu. Tedy mohou, ale budou u toho generovat ztrátu. Samozřejmě nemusí dle vlastního rozhodnutí spotový tarif nabízet, ale konkurenční, zejména menší společnosti je pak začnou připravovat o zákazníky.
A hlavně je to bude motivovat k méně odpovědné obchodní politice. Nakupovat méně dopředu a více na krátké termíny, nebo na spotovém trhu. Budou potřebovat méně kapitálu a díky tomu i více vydělávat. Jak je to prozíravé, jsme se přesvědčili ne úplně dávno při krachu Bohemia Energy. Opravdu chceme, aby stát dával takové podněty trhu?
Ekonomický liberál v autorově duši se samozřejmě bouří proti jakýmkoli zákazům a je pro spotové tarify všema deseti. Jenže takový kontrakt by musel být zaprvé bez stropů, které jednostranně přesouvají riziko takové spekulace na stát, a k tomu velkými písmeny nadepsán konstatováním, že přijetím takového kontraktu se klient vzdává všech budoucích náhrad a pomocí čerpaných od státu kdykoli v budoucnosti v případě, kdy se kvůli nečekanému vývoji cen dostane do potíží. Ale v našem pramálo liberálním světě, kde je něco takového nemyslitelné, je asi lepší nechat to tak, jak to je.
