Stropy na ceny energií platí pár dní a už dodavatelé začínají přicházet s tarify, které jsou až o korunu výhodnější než vládní garance. A nejde o riskantní nabídky od malých ryb, ale o největší hráče na trhu. Začal to E.ON a nový ceník chystá Innogy a budou nepochybně následovat další.
Je to odraz skutečnosti, že ceny na burzách v posledních týdnech opravdu dramaticky klesly. Plyn na nejbližší měsíc se prodává i dost hluboko pod šedesáti eury za megawatthodinu, když český strop po odečtení DPH je asi na sto eurech. Před měsícem se cena takového kontraktu pohybovala mezi 130 a 140 eury. Je to pád opravdu nevídaný až na úrovneň konce předloňského roku.
Jsme tedy konečně na začátku lepších časů a vyplatí se počkat na nabídky, které se budou jen zlepšovat, nebo je dobré skočit při končící smlouvě s dosavadním dodavatelem po vrabci v hrsti i v podobě kontraktu s fixací na delší dobu, protože může být zase hůře? Tu otázku je třeba si klást, protože dodavatelé nezlevňují z lásky ke svým klientům, ale proto, že se snaží vydělat a mají finanční zdroje na to, aby zafinancovali nákupy na dlouho dopředu. I oni ale jinak věští budoucí vývoj cen z lógru od kafe a dlouhodobých předpovědí počasí. A rozhodování pro klienta je prostě nevyhnutelně určitým druhem sázení.
Je nesporné, že za současným propadem na energetických burzách je teplá zima v posledních několika měsících. Díky tomu se nikde v Evropě moc nečerpalo ze zásobníků a stačil přísun zkapalněného plynu z USA a potrubního z norských nalezišť. Navíc Německo zprovoznilo další terminál na LNG a během týdnů přibydou další. Strach z nedostatku a vypínání dodávek prostě zmizel a optimismus je dobrý lék na drahotu.
Jenže vyhráno ještě není. Nejen proto, že do konce zimy je ještě daleko, ale i proto, že i ta příští nebude z hlediska zajištění dostatku energie vůbec jednoduchá. Nakonec je to vidět i na té burze. Plyn s dodáním v roce 2024 je zhruba o deset eur za megawatthodinu dražší než nabídka na letošní únor a na úrovni cen okamžitých dodávek jsou až kontrakty pro rok 2025. Může se tak zdát, že uzavření fixace pokud možno pouze na dva roky se nyní jeví jako velmi výhodné, protože se člověk zbaví nejistoty, že vládní stropy s koncem roku skončí nebo se posunou výše a jemu topení a svícení zase zdraží.
Optimistickým povahám, které se rizika zase tolik nebojí, můžeme nicméně doporučit, aby počkaly na konec března, kdy bude už jasno o tom, jak dopadla tato zima, a jasněji, jak to bude s dalším přísunem plynu. Ceny na burzách se pak posunou možná ještě docela citelně dolů. A také se do soutěže o zákazníka u nás zapojí do té doby i další energetické firmy a konkurence povede k lepším nabídkám.
